Když se obrazovka vypne, tak i ve tmě od ní neodtrhnu oči. Katniss byla nádherná a moc jí to slušelo, říkala jsem jí to hodně často to ona mi nevěřila, tisícův kapitolanů snad uvěří. Dívám se kolem sebe, mamka má slzy v očích.
"Mami...to je vpohodě ona se vrátí, znáš ji"
"Ne, ne já nebrečím jen mi něco vletělo do oka". Jasně a to ji mám věřit..., ale nechci to rozebírat, když o tom nechce mluvit, tak o tom nechce mluvit. Protože už nám je docela zima, vydáváme se směrem k našemu malému domku, zdálky ho nejde vidět, jelikož ho zakrývají tři velké břízy. Tátovi ty stromy nikdy nevadily, říkal že mu připomínají jeho tři holky, mě, mámu a Katniss.
U nás v domu sice není moc teplo, ale pořád lepší než být venku a tak když už jdou vidět dveře, zrychluji krok a rychle vcházím dovnitř. Hned za mnou vchází i mamka a pokládá na stůl lovecký vak do kterého jsme bylinky zbíraly, myslela jsem že ho nechala v lese, ale asi nechtěla nechachat volně se povalovat v lese věc, která nám zajistí nevyhladovění nejméně na týden. Rozdělujeme bylinky na několik kupek a necháváme je ležet na stole. Na večeři pak vaříme pár šípatek s trochou zbylého masa, což na zasycení bohatě stačí.
Zajímalo by mně jestli spátcům v Kapitolu servírují jenom zdravou stravu a mají speciálně sestavený jídelníček, aby v aréně lépe přežili a tím vznikla skvělá show pro kapitolany. Nebo jim dávají jenom tolik jídla na kolik jsou zvyklí? Po večeři s těmito myšlenkami dávám matce dobrou noc a jdu si lehnout. Vždycky usínám vedle Katniss a teď tady není, včera mi to tak ani nepřišlo, protože se Katniss z lovu jednou za čas vrací pozdě, ale víckrát za sebou nikdy. Nakonec si k sobě přitisknu deku a.......................
Vidím Katniss, vyhrála Hunger games a prezident Snow ji pokládá na hlavu korunu. Najednou je u zpátky doma a balí si věci, jelikož se stěhuje do vesnice vítězů, nechce se mnou vůbec mluvit. Kdykoliv ji chceme já nebo matka něco říct, otočí se na nás a propaluje nás vražedným pohledem. Nakonec se rozhodnu něco říct.
"Katniss, já jsem tak ráda že jsi zpátky" a pokouším se jí obejmout, okamžitě mě od sebe odstrčí a dost naštvaně stále s tím svým pohledem řekne
"Ale já ne, víš sestřičko. Mohli mi tam poslat další splátce, ale ne já jsem teď tady, kde nikoho dalšího zabít nemůžu. A já jsem vítěz, jenom já a ne i vy, dokážeš to pochopit? A jestli ne.....víš přece jak dopadli všichni v aréně, takže jdi ode mě!" . Dál už slyším jenom práskot dveří a svůj pláč......
Další kapitola!!!!! :D Docela krátká ale i v knížce toho moc není. Jinak konec měl být trochu hororovější ale nechtěla jsem ho tady napsat, tak snad se vám líbí i tenhle :D
ČTEŠ
Primrose Everdeen
FanfictionZ mnoha pohledů známé boj o přežití v aréně během hladových her. Ale to, co se během toho dělo ve dvanáctém kraji zas tolik ne. Vyprávění z pohledu Prim