Just One Look // Chris Evans

Chapter 17

Mel's P.O.V.

„Můžu si s ním hrát?" zeptal se Dylan, i když toho pejska už dávno hladil.

„Dylane, buď opatrný. Nevíme, jestli není nebezpečný," vysvětlila jsem mu. Upřímně, nebezpečně nevypadal, ale nikdy nevíte. Pejsek přešel ke mně a začal mi olizovat obličej. Dobře, není nebezpečný. Je strašně roztomilý!

„Můžu si ho nechat?" prosil mě Dylan psíma očima.

„Ne, Dylane, určitě někomu patří. Nemůžeš si nechat něco, co jsi našel, jenom proto, že se ti to líbí, musíme najít jeho majitele. Určitě se o něj bojí," řekla jsem a sledovala jsem, jak jeho úsměv trošku klesl. Podívala jsem se na obojek toho pejska a viděla jsem k němu přidělaný malý kousek kovu. Do něj bylo vyryto jméno: 'Dodger'

„Takže jsi Dodger," pronesla jsem a poškrábala jsem ho za uchem, tam se mu to líbilo nejvíc. „Najdeme ti páníčka." Podívala jsem se na druhou stranu plíšku, a našla jsem tam, jak jsem čekala, telefonní číslo. „Zavolám jeho majiteli, Dylane. Pohlídáš ho mezitím?"

„Dobře," odpověděl šťastně. Cítil totiž, že dostal na starost důležitou práci.

Když jsem naťukala číslo do telefonu, zjistila jsem, že už ho mám v kontaktech – bylo to Chrisovo číslo. Moment! Našla jsem teď jeho psa? Jaké jsou šance?

Než jsem dostala příležitost číslo vytočit, zaslechla jsem za sebou známý hlas.

„Tady jsi! Víš, jak jsem se o tebe bál?" Jo, to rozhodně byl Chris. Otočila jsem se a viděla jsem ho klečet před Dodgerem. „Omlouvám se za jakékoliv potíže, které mohl způsobit," mluvil, ale od Dodgera pořád nevzhlédl.

„Nic se neděje, Chrisi," odpověděla jsem s úsměvem, protože si pořád nevšiml, že jsem to já. Nebo možná si mě všiml, ale dělal jako že ne, protože jsem jenom ta hloupá holka, se kterou se pořád potkává. Přestaň tak smýšlet, Mel!

„Mel?" Vypadal velmi zmateně, když na mě vzhlédl, ale rychle svůj výraz změnil v úsměv, ze kterého mi pádilo srdce. „Jaké jsou šance?"

Než jsem mohla odpovědět, zaslechla jsem Dylana zalapat po dechu. Ale ne! Rychle jsem k němu doběhla a strčila jsem mu na pusu ruku. Nechceme tady přece dělat scény.

„Dobře, zlatíčko, zůstaň v klidu. Ano, je to ten, kdo si myslíš, že je, ale nechceme upoutat pozornost celého parku, že ne?" Dylan zavrtěl hlavou. Vydechla jsem vzduch, který jsem nevěděla, že jsem zadržovala, a pustila jsem Dylana ze svého stisku.

Než jsem se nadála, Dylan objímal Chrisovy nohy. Chris na mě zmateně vzhlédl.

„Je velký fanda," vysvětlila jsem.

„On... Je tvůj... syn?" zeptal se Chris.

Začala jsem se smát, ale přestala jsem, když jsem viděla jeho vážný obličej. „Ne, není to můj syn. Je mého bráchy," řekla jsem a on se zase začal usmívat.

„Já jsem si myslel... Zapomeň na to," odvětil. Klekl si, aby se víc přiblížil Dylanově výšce. „A jakpak se ty jmenuješ?" zeptal se Dylana.

„Dylan," odpověděl stydlivě.

„Rád tě poznávám, Dylane," řekl Chris.

Chris' P.O.V.

Jak hloupé, Chrisi, ptát se, jestli je to její syn! Dobrý způsob, jak ji ohromit.

„Ty znáš tetu Mel?" zeptal se mě Dylan.

„Jo." Vzhlédl jsem na Mel. „Jsme kamarádi." Jak moc jsem si přál, abych mohl říct něco jiného.

„Opravdu?" Dylan se udiveně podíval na Mel.