Just One Look // Chris Evans

21: The Pain

Seb's P.O.V.

„Já jsem kmotra!" zakřičela Scarlett.

„A já jsem kmotr!" zakřičel Robert.

„Ani na to nemysli! Já jsem kmotr!" zakřičel Jeremy z druhé strany místnosti.

„Pojď do mě!" Robert se zamračil na Jeremyho.

„No ták, lidi! Nemusíme se kvůli tomuhle hádat. Chris a Mel si vyberou sami. Věřte mi, učiní správnou volbu," řekl jsem a došel jsem ke kávovaru. Poznámka pro mě: najdi dobrou kavárnu poblíž, abys tohle už nemusel pít.

„Máš pravdu, Sebe, jsou chytří. Vyberou si mě!" zakřičel Jeremy s velkým úsměvem.

„Zapomeň na to, Rennere! Vyberou si mě!" řekl Robert.

„Nechte toho. Pokud jsou opravdu chytří, vyberou si mě!" pronesl jsem s úšklebkem. To byl dost velký spouštěč... Viděl jsem, že mi na to chtějí něco říct, ale přerušil je Benedict a Lizzie, když vešli do místnosti.

„Lidi, lidi! Co se děje? Proč všechen ten křik a naštvané obličeje?" zeptala se Elisabeth.

„Mel je těhotná a debatujeme o tom, kdo bude kmotr a kmotra," vysvětlil Jeremy, než se k ní naklonil. „Já jsem kmotr," šeptl, ale Robert to slyšel.

„Ne, nejsi!" zakřičel Robert.

„Ale no ták, lidi. Opravdu je to tak speciální?" zeptal se Benedict.

„Ano! Já jsem kmotra!" zakřičela Elisabeth.

„Oh, ne, to teda nejsi!" odpověděla Scarlett.

Mel's P.O.V.

„Takžeeee... To je ano k tomu, že se ke mně nastěhuješ?" zeptal se Chris s velkým úsměvem. Pořád jsme leželi v posteli poté, co jsem mu řekla, že jsem těhotná. A on má z toho takovou radost. Proč jsem si vůbec myslela, že mě kvůli tomu bude nesnášet?

„Nevím..." řekla jsem dráždivě.

„Nech toho!" Chris vystrčil spodní ret. „Slibuju, že nebudeš litovat..." dodal nízkým hlasem, ze kterého mi bylo slabo.

„Oh, je tak, pane Evansi?"

„Ano," řekl a začal mi pomalu klást polibky na krk. „Takže se ke mně nastěhuješ?" zeptal se s velkým úsměvem, když přestal s útokem na můj krk.

„Samozřejmě," řekla jsem a napodobila jsem jeho úsměv.

„Jo! Teď něco jiného. Kdy jdeš zase k doktorovi?" zeptal se a vytáhl si telefon.

„Příští týden, proč?"

„Abych mohl jít s tebou, blázínku! Chci být s tebou na každém kroku!" řekl a dal mi malý polibek na líčko.

„Nemusíš to dělat, Chrisi. Nemáš moc práce s natáčením nebo něco?" zeptala jsem se ho a vytrhla jsem mu telefon z ruky.

„Hej, na tebe si čas udělám vždycky! To víš, že ano?" zeptal se a objal mě.

„Samozřejmě, že ano."

„Dobře," řekl s úsměvem. „Počkej, až to zjistí ostatní..." O můj bože! Co se stane, až to zjistí? Budou sledovat každý můj krok. Aahhh, co se stane, až to zjistí Jason?!

„Ale neeeeee..." zasténala jsem, ale vyrušil mě můj zvonící telefon. Bylo to neznámé číslo, divné. To se mi často nestává... Možná jenom někdo, kdo vytočil špatné číslo? „Haló?" zeptala jsem se, když jsem hovor zvedla.

„Dobrý večer, mluvím s Melissou Fosterovou?" zeptal se ženský hlas z druhé strany. Jak mě zná?

„...Ano..." odpověděla jsem váhavě. Chris mi rty naznačil 'Kdo to je?' a já jsem odpověděla pokrčením ramen. Nemám tušení, kdo to je.

„Zdravím, jmenuji se Alice Grace a jsem policejní strážník. Je mi to líto, slečno, ale mám pro vás špatné zprávy. Váš bratr, Harry Foster, dnes večer zemřel..." Pořád mluvila, ale já už jsem neposlouchala. Bylo to, jako kdyby všechno kolem mě zamrzlo. Chris si všiml, že se něco děje a vzal si ode mě telefon a začal do něj mluvit. Já jsem ale nic neslyšela, hlava mi přestala fungovat.

Harry je mrtvý.

Můj velký brácha je mrtvý.

Jak je to vůbec možné? V jednu chvíli mi volá a v té druhé mi oznamují, že zemřel. V hlavě mi začaly vířit miliony otázek. Co bude s Dylanem? Ten chudák ztratil svého otce. Budu se o něj muset postarat, ale jak to jen zvládnu?

Mezitím Chris ukončil hovor a položil můj telefon na noční stolek.

„Mel, jsi v pořádku?" zeptal se opatrně, ale hned, jak to řekl, si povzdechl. „Samozřejmě, že nejsi," zamumlal, vzal mě do náruče a začal mě hladit po zádech. A já jsem všechno vypustila ven. Můj život se za poslední rok hodně změnil. Zamilovala jsem se, snažila jsem se tomu utéct, otěhotněla jsem a teď jsem ztratila bratra...

Řekněte mi, že tohle je jen sen... noční můra. Za chvilku se probudím a Harry tady pořád bude. Harry tady bude... bude...

Ostrá bolest v břiše mě vytrhla z myšlenek.

„Aahh!" vykřikla jsem. Cítila jsem, jako kdyby do mě někdo píchl obří jehlu.

„Mel!"

• • • •

Tohle je poslední kapitola!! ❤️

Je mi líto, že je ten konec takový, ale zítra nebo v průběhu týdne vám v posledním dodatku objasním, proč to tak je. ❤️

Do té doby si můžete představovat, že je všechno v pořádku a že Mel měla krásné miminko a že se se smrtí bratra brzy vyrovnala. ❤️