Just One Look // Chris Evans

14: Back Home

O pár týdnu později...

„Teto Mel!" zakřičel přešťastný šestiletý kluk a skočil mi do náruče, když jsem vstoupila do domu mého bratra. „Strašně moc jsi mi chyběla!"

„Taky jsi mi chyběl, Dylane," řekla jsem a pevně jsem jej objala. Najednou se mi udělalo špatně od žaludku, tak jsem ho postavila na zem, než jsem odběhla na záchod.

„Pokaždé, když letíš..." řekl Harry a odtáhl mi vlasy z obličeje.

„Ty jsi nemocná, teto Mel?" zeptal se Dylan starostlivě. Bože, je až moc roztomilý.

„Ne, tetin žaludek jenom nemá moc rád letadla," řekla jsem a donutila jsem se k úsměvu. Postavila jsem se a poděkovala jsem Harrymu za ručník, který mi dal.

„A proto nemá teta Mel ráda dovolené," řekl Dylanovi s úsměvem Harry.

„Hej, dovolené ráda mám! Letadla ale ne!" odpověděla jsem a podala jsem mu zpátky ten ručník. „A teď mě nechte si umýt zuby...tak sedmkrát."

• • •

„Ještě jednou ti děkuju, žes mě tady nechal zůstat," řekla jsem svému bratrovi. Poté, co jsem si vyčistila zuby a vybalila jsem si většinu věcí, jsme se přesunuli do kuchyně, abychom si mohli víc popovídat. Hádám, že si můj bratr zaslouží pár odpovědí.

„Žádný problém. Takžeee, slyšel jsem, že se toho v Německu dost stalo..." řekl dráždivě.

„Jo, tak se to taky dá říct," odpověděla jsem stydlivě.

„Hele, nebudu tě soudit. Pokaď jsi šťastná, já jsem šťastný. To víš, že?" řekl Harry a vzhlédl od svého počítače. Samozřejmě, že zase pracuje...nic se nezměnilo.

„Jo, díky," vydechla jsem, poté se jeho pozornost vrátila zpátky k počítači. „Takže, kdy konečně přestaneš míň pracovat?" zeptala jsem se ho.

„Uuuhhhh, Mel!" vyjekl vytočeně.

„No ták, Harry! O tomhle už jsme mluvili!" odpověděla jsem.

„Hele, slibuju, že si na vás brzo najdu čas. Možná bychom mohli jet na nějakou dovolenou? Co říkáš?" řekl a zavřel svůj laptop.

„Jenom mám strach, Harry," pověděla jsem mu popravdě.

„Já vím. Všechno se ale brzy změní, slibuju," řekl, postavil se a dal mi pusu na vršek hlavy. „Takže, kde je Chris teď?"

„V Londýně, ale pozítří jede domů. Budou pokračovat s natáčením ve studiu tady," vysvětlím mu. Chybí mi, chybí mi ho mít kolem sebe, chybí mi jeho úsměv a, i když je mi trapno z toho tohle říct, ale chybí mi i... jeho dotek.

„Takže vy dva jste teď spolu, rozumím tomu správně?" zeptal se Harry.

„No... Ještě jsme se k tomu všemu nedostali, ale...jo." Snažím se to vysvětlit, ale selžu. Proč je tak těžké to říct? Proč prostě nemůžu říct „No jasně, že chodíme! A miluju ho!"? Moment. Opravdu jsem na to právě pomyslela?

„Mel? Jsi v pohodě: Vypadáš, jako kdybys viděla ducha," zeptal se Harry starostlivě a ohlédl se přes rameno na místo, kde jsem zírala.

„Jo... Jo. Jenom jsem si něco uvědomila..."

„Oh, dobře. A Jason a Jennifer? Co ti teď dělají?" zeptal se Harry, čímž změnila téma, za což jsem mu byla vděčná.

„Tak Jennifer se taky bude stěhovat zpátky do LA se svým přítelem Nickem. Říkala něco o povýšení či co. Nevím přesně. A Jason, ten je pořád v Německu, prozatím. S Brendanem musí vyřešit nějaké věci, Brendan jenom tak nemůže odjet do LA," vysvětlila jsem mu.

„Chybí ti?" zeptal se.

„Samozřejmě, ale uvidím Jennifer brzo a s Jasonem si snažíme Skypovat každý večer."

„Teto Mel!" Dylan se zahihňá, když vběhne do kuchyně. Myslím, že náš sourozenecký čas skončil. „Půjdeš se mnou? Mám nové super hračky!"

„Samozřejmě, Dylane!" vyjekla jsem, načež on mě vzal za ruku a odtáhl mě s ním.

Harry's P.O.V.

Mel má pravdu, moc se soustředím na práci. Musím si vzít trošku volna, užít si čas s Dylanem. Povzdechl jsem si, Dylan. Nejlepší věc v mém životě. Je tak sladký kluk, přesně jako já. Vím, že jsem příšerný otec a že si zaslouží lepšího...

Možná by se mu líbil výlet do Disneylandu? To zní jako dobrý nápad! Rychle jsem o tom začal hledat nějaké informace, ale Dylan přiběhl do místnosti.

„Tati! Tetě Mel je zase špatně!" sdělil mi. Oh, Mel, pokaždé když letí letadlem... Normálně to ale takové není. Většinou to je 'všechno najednou', nikdy ne dvakrát. Možná bychom měli někdy zajít k doktorovi...

• • • •

Speciální kapitola pro speciální příležitost. 👀