Just One Look // Chris Evans

Chapter 31

Mel's P.O.V.

„Jsi nervózní, Mel?" zeptal se mě Jason ze sedadla vedle mě. Byli jsme v letadle na cestě do Miami za Chrisem.

Povzdechla jsem si. „Možná trošku." Jason se na mě usmál.

„Nemusíš," řekl a vzal mě za ruku. „Chris bude tak šťastný, až tě zase uvidí."

„Jsi si jistý? Jsou to skoro dva týdny, co jsme se naposled viděli osobně," konstatovala jsem.

„Ale Mel! Samozřejmě, že bude šťastný!" vyštěkl Jason frustrovaně.

„Možná si našel jinačí holku, nějakou hezčí, než jsem já..." Ani jsem nemohla dokončit svou myšlenku a Jason mě přerušil.

„Buď zticha, Mel! Jsi krásná, nezpochybňuj to! A nevěřím tomu, že by Chris někdy něco takového udělal," pronesl Jason s vážným výrazem.

Jason má pravdu, měla bych se přestat zpochybňovat.

„Teď si pusť nějaké písničky a přestaň nad vším tak přemýšlet," řekl Jason se zavřenýma očima a opřel se o sedadlo.

Zná mě tak dobře.

*****

„Vstáváme, Mel," mluvil na mě jeho hlas. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jsem jeho usmívající se obličej. „Už jsme skoro tam."

Jak je možné usnout, když vám do ucha pořád hraje hlasitá hudba? Pak mi to ale došlo, už jsme skoro tam...

Chris' P.O.V.

„Vstáváme, Chrisi." U ucha jsem slyšel Sebův hlas. Zamručel jsem.

„Proč jsi tu tak brzo?" zeptal jsem se ospalým hlasem.

„Nevím. Jenom jsem tě chtěl otravovat," řekl a sedl si na mojí postel.

„Máme teď volno, víš o tom?" zeptal jsem se ho.

„Jo, vím," odpověděl jednoduše.

„Tak necháš mě si teď užít trošku toho volna?" požádal jsem ho, zavřel jsem oči a položil jsem si hlavu zpátky na polštář.

„To se nestane!" vyjekl šťastně. „Navíc, čeká nás návštěva."

„Kdo?" zeptal jsem se.

„To je tajemství, ale měl by ses víc obléct," pronesl a odtáhl ze mě deku.

„Pokud je to jenom Henry, nemusím se oblíkat. Je mi jedno, jestli mě uvidí jenom v mých boxerkách," řekl jsem, vylezl jsem z postele a vydal jsem se ke kuchyni v mém přívěsu.

„Fajn, tvoje volba. Ale varoval jsem tě," řekl, když mě následoval.

Povzdechl jsem si. „Nemůžeš mi prostě říct, kdo přijde?"

„Ne."

„Sebe."

„Ne, Chrisi, neřeknu ti to. Brzo to ale zjistíš," napověděl mi, zatímco se usmíval do telefonu. „Jsi si jistý, že se nechceš přiobléct?" zeptal se znovu.

„Ne, pokud mi to nechceš říct, tak ne. Je mi jedno, kdo mě takhle uvidí, nemám co schovávat."

Seb chtěl odpovědět, ale přerušilo ho zaklepání na dveře.

„Otevři je," instruoval mě.

Povzdechl jsem si a otevřel jsem je. Kdo by to mohl být?

„Ahoj, Chrisi!" řekla Scarlett, když jsem otevřel dveře.

„Co tu děláš, Scar?" zeptal jsem se, když prošla kolem mě a sedla si na pohovku vedle Seba.

„Jenom jsem tě přišla pozdravit, nic spešl," odpověděla. „Neměl by ses obléct?" zeptala se mě.

„Vidíš? Poslechni Scarlett, bude lepší, když na sebe něco hodíš," ozval se Seb.

Chtěl jsem mu odpovědět, ale vyrušilo mě další zaklepání na dveře. Kdopak to zase bude?

„Ahoj, Chrisi! Wow, asi by ses měl trošku zakrýt," ozval se Robert, když jsem otevřel dveře. Povzdechl jsem si. „A další věc. Nějak jsem si všiml, že v poslední době furt jenom vzdycháš. Zníš jako balónek s dírkou, radši by ses měl zkontrolovat," dodal Robert a sedl si vedle Scar.

„Co tady všichni děláte? Je tady nějaká tajná schůzka, nebo co?" zeptal jsem se frustrovaně.

„Tak nějak?" řekl Robert s úsměvem.

Chtěl jsem se zeptat na víc, ale někdo zase zaklepal. Dobře, tohle už zachází daleko.

„Ránko, Chrisi! Prosím tě, obleč se trošku, ještě jsem nesnídal," řekl Jeremy, když vstoupil do mého přívěsu. Začínám už být fakt frustrovaný. Proč jsou všichni tady?

„No ták, lidi! Tohle už není vtipné! Proč jste tady?" zeptal jsem se naštvaně.

„Jsem tady jako tvoje podpora," řekl Seb.

„A já jsem tady pro show!" ozval se Jeremy.

„Jaká show?! O čem to zase mluvíte?!" Už jsem začínal být vážně naštvaný.

„Uvidíš!" dodal Robert.

„Ale no ták!" zakřičel jsem ve chvíli, kdy někdo zaklepal.

„Co?!" zaječel jsem na tu osobu, když jsem otevřel dveře.

Pak mi to ale došlo. Stála tam holka, která mi tak chyběla. A já jsem na ni zakřičel! Ale ne, co si o mně bude myslet...

„Mel..." vydechl jsem.

„Chrisi..." řekla zpátky a začala se červenat, když si mě prohlédla od shora dolů. Opravdu si mě právě prohlíží, doufám, že... A kurva!

„Momentík!" vyjekl jsem a zavřel jsem rychle dveře. „Proč jste mi nic neřekli! Vždyť mě teď viděla ve spodním prádle!"

„Řekli jsme ti, aby ses oblékl, Chrisi! A teď přestaň mluvit a obleč se, tvoje holka na tebe čeká," řekl Seb s velkým úsměvem.

„Dlužím vám," řekl jsem a odběhl jsem do ložnice pro věci.

„To si teda piš!" Slyšel jsem ještě Roberta z pohovky.

• • • •

Byla jsem nemocná, ale všechny kapitoly vám vynahradím, pracuje se na tom. ;)