Just One Look // Chris Evans

8: Coffee And Talk

Chris' P.O.V.

Tady je, přímo přede mnou. Dívka, do které jsem se zamiloval, dívka, která nade mnou měla takovou moc, dívka, která mě opustila...

Vešla do kavárny moc zaměstnaná svým telefon na to, aby si mě všimla. Zvedl jsem se ze svého místa a došel jsem k ní. Ukončila svůj hovor a zamrzla, když mě uviděla. Byla pořád stejná, ty krásné vlasy, uhrančivé oči, a ty rty... pořád byla dokonalá. Cítil jsem to známé tahání za srdce, něco, co mi tak moc chybělo.

„Ahoj, Mel..." začal jsem, ale ztratil jsem slova, když jsem viděl tu totální paniku v jejích očích. Jo, super způsob, jak to všechno začít, Chrisi!

„Ahoj...Chrisi..." řekla po chvilce. Nějak se ta panika z jejích čí vytratila a nahradilo ji něco, co úplně nedokážu popsat.

„Vypadáš skvěle," řekl jsem, bože, tohle je tak trapné. Rychle jsem se kouknul na Jeremyho, který pořád seděl u stolu. Rychle jsem se ale zase začal soustředit na ni.

„Ty taky, Chrisi," odpověděla s malým úsměvem. Ten úsměv pro mě něco znamenal, dával mi... naději.

„Mel, já..." začal jsem, ona mě ale zarazila.

„Chrisi... Myslím si, že si musíme promluvit. Možná nad kávou?" navrhla a ukázala na stoly.

„Jo, musíme si promluvit."

„Nechám vás dva o samotě," ozval se Jeremy a vstal ze svého místa. Přešel k Mel a něco jí šeptl. Odpověděla mu pokývnutím a Jeremy odešel.

„Takže... Německo?" řekl jsem, když jsme se oba posadili.

„Jo..." odpověděla s provinilým úsměvem. Vypadala tak roztomile. Nech toho, Chrisi!

„Jak jsi tady skončila?" zeptal jsem se jí a zakroužil jsem svou kávou v kelímku.

„Jennifer, moje kamarádka. Má tady práci a byt, který je až moc velký. Takže... Jo," vysvětlila a shlédla na svou kávu.

„A Jason s k tobě přidal..."

„Nevěděl, že jsem tady, ale zjistil to a následoval mě. Nikdo moc neví, že jsem tady, jenom brácha," řekla a podívala se zpátky na mě.

Povzdechl jsem si. „Omlouvám se, Mel... za všechno, co se stalo. Vím, že je to moje vina, nikdy jsem..." začal jsem, ale opět mě zarazila.

„Není to všechno tvoje vina, Chrisi, moje taky. Jsou tady věci, které o mně nevíš, věci, které nechceš vědět, protože by změnily tvůj pohled na mě," vysvětlila s těžkým povzdechnutím. „Jsem moc na zvládnutí, Chrisi..." pokračovala, teď bylo na mně, abych ji zarazil.

„To neříkej, Mel. Nejsi moc na zvládnutí, jsi perfektní taková, jaká jsi, nikdo nemůže říkat nic jiného. Možná je pravda, že jsi v minulosti měla pár obtížných chvil, ale to tě jen udělalo silnější. Jsi tak nádherná žena, Mel, ne jen zvenčí ale i zevnitř." Chtěl jsem toho říct mnohem víc, ale viděl jsem v jejích očích slzy. Rychle jsem vzal její ruku do své a lehce jsem ji zmáčkl.

„Prosím..." řekla a vytrhla se mi. „Tohle nemůžu, Chrisi." Věděl jsem, o čem mluví, a cítil jsem, jak mi pokleslo srdce. Cos vůbec očekával, Chrisi? Myslel sis, že se ti hned hodí do náruče.

„Rozumím, jenom chci, abys věděla... že tady budu, když mě budeš potřebovat," řekl jsem jí s ujišťujícím úsměvem.

„Kamarádi?" zeptala se.

„Kamarádi," zopakuju a s úsměvem přikývnu. Mé srdce se ale cítilo jinak...

Mel's P.O.V.

„Dobře, než mě zabiješ, jenom ti chci říct, že jsem to udělal, abych ti pomohl!" žadonil Jason, když jsem vešla do bytu.

„Jasone..." začala jsem, ale přestala jsem mluvit, když se mi hodil k nohám.

„Prosím, Mel, jsem moc mladý na to, abych umřel! Pořád mám celý život před sebou! Neber mi ho!" brblal.

„Jasone..."

„Mysli na Brendana! Myslíš si, že beze mě přežije? Tím bys zabila dva nevinné lidi!" pokračoval.

„Buď zticha!" zakřičela jsem a on se na mě podíval rozšířenýma očima. „Zaprvé, nezabiju tě. Zadruhé, Brendan by bez tebe byl v pohodě."

„Jak to můžeš vědět?" zeptal se zamračeně.

„Protože je stejně dospělý a vyspělý jako ty," řekla jsem s povzdechem. „A díky."

„Díky? Mel, jedeš v něčem nebo něco?" zeptal se s vážným výrazem.

„Ne, ty hloupá pando!" řekla jsem a bouchla jsem jej do paže. „Říkám ti 'díky' za to, cos udělal, potřebovala jsem to," vysvětlím mu.

„Takžeeee... Ty a Chris jste...?" začal Jason s úsměvem.

„Kamarádi, jen kamarádi," sdělila jsem mu. To jediné s ním můžu být, nic víc než kamarádi.

„Oh... Dobře. Takže kde mám kafe?"

„Jasone!" vyjekla jsem a opět ho bouchla.

„Opravdu, Mel, paže mi jednou upadne z toho, jak mě pořád biješ," zašišlal ublíženě s vystrčeným spodním rtem, zatímco si třel bolavé místo.

Cítila jsem, jak mi zabzučel telefon s nově příchozí zprávou.

Chris:
Chtěla by ses zítra s kamarády
přijít podívat na natáčení?

Z nějakého důvodu jsem se usmívala, když jsem si četla jeho zprávu, i mé srdce dělalo něco srandovního. Ne, Mel, nic necítíš! Nebo ano?

• • • •

Konečně jsem se dostala k tomu, abych vydala další kapitolu a konečně vám jdu odpovědět na všechny vaše komentáře! <3