Just One Look // Chris Evans

Chapter 10

Mel's P.O.V.

Tuesday morning

„Mel. Vzbuď se," zašeptal mi jemný hlas do ucha.

„Mmmmh," zamumlala jsem.

„No tak, Mel. Jdeme na procházku."

„Ne! Nech mě spát!" vyštěkla jsem ospalým hlasem snažící se znít naštvaně.

„Nedáváš mi jinou možnost..." vydechl Jason. Slyšela jsem, jak odešel z mého pokoje, takže jsem si mohla zase začít užívat ticha. Mé myšlenky se odchýlily. Znovu jsem na něj myslela, na jeho úsměv, jeho oči. Povzdechla jsem si. Přestaň na něj myslet, Mel! Je slavný, ty ne. Je nádherný, ty ne. Není možné, aby ses mu líbila.

Najednou zaslechnu zvonek. Kdo to může být tak brzo ráno?

„Mel! Někdo za tebou přišel!" zakřičel Jason od vstupních dveří.

„Ať je to kdokoliv, pošli ho pryč! Chci spát a dneska nemám v plánu vylézt z postele!" zakřičela jsem na něj zpátky.

„Chris s tebou ale chtěl mluvit!" odpověděl.

„Je mi to jedno!" Moment. Chris? Neznám nikoho jiného s takovým jménem až na...

O můj bože! To není možné! Rychle jsem vyskočila z postele, našla jsem nějaké normální oblečení a spěšně jsem si v zrcadle prohrábla vlasy. O makeup jsem se nezajímala a rychle jsem vyběhla z pokoje. To je můj nový rekord!

Když jsem dorazila ke vstupním dveřím, Jason se s úsměvem opíral o zeď.

„Kde je?" zeptala jsem se rychle.

„Kdo?"

„Jasone, ty víš, koho mám na mysli!"

„Nemám zdání," odpověděl sarkasticky.

„Dobře. Kde je Chris?" zeptala jsem se.

„Chris? Jaký Chris? Oh! Ten Chris, který se ti líbí!"

„Jasone! Prostě mi řekni, kde je!"

Jason se začal hystericky smát. „Mělas vidět svůj obličej, Mel!" Jenom jsem na něj zírala. Proč mi prostě nemůže říct, kde pan kouzelný je. „Nebyl tady, Mel! Jenom jsem ho využil, abych tě dostal z postele!"

Teď jsem byla nasraná. Začala jsem jej mlátit do paže.

Jenom se tomu zasmál. „To je poprvé, co jsi vylezla z postele tak rychle. To potvrzuje moji teorii!"

„Jakou teorii?" zajímala jsem se.

„Že se ti Chris líbí!" vysvětlil s úsměvem.

Povzdechla jsem si. Proč jsem byla tak hloupá? Samozřejmě, že by tu Chris nebyl! Proč jsem v to vůbec doufala?

„Ale no tak, Mel! Pojďme do parku na porcházku! Máš park ráda," navrhl Jason. Je to pravda, park miluju, obzvlášť když můžu jen sedět na lavičce a pozorovat lidi. Byla jsem ale pořád nasraná.

„Proč tak brzo?" zeptala jsem se ho.

„Nikdy nevíš, koho tam můžeš takhle zrána potkat," odpověděl. Tohle není normální, vím, že je něco špatně...

Chris' P.O.V.

Západ slunce byl nádherný, to přiznávám, ale nebyl tak nádherný, jako dívka vedle mě. Strávili jsme spolu příjemné odpoledne, přičemž jsme si dali malé jídlo, které pro nás Scarlett nachystala. Musím jí za to poděkovat, je to neskutečné. A tak jsme tam tak seděli a dívali jsme se na západ slunce. Melina hlava odpočívala na mém rameni, paži jsem měl omotanou kolem jejího pasu. Šťastně si povzdechla.