Just One Look // Chris Evans

15: Cupcakes

Mel's P.O.V.

*Ding Dong*

„Harry, můžeš jít otevřít dveře? Mám špinavé ruce," řekla jsem svému bratrovi. Dělala jsem cupcaky pro Dylana. Má je opravdu rád, ale Harrymu nejdou udělat. Chudák Dylan.

„Dobře," odpověděl monotónně a postavil se od svého laptopu. Zase pracoval, i když je neděle, jak je to možné?

„Chrisi!" Slyšela jsem Dylana křičet od dveří. Chris? Rychle jsem došla k předním dveřím, okamžitě jsem přestala se vším, co jsem dělala. A tam stál, s Dylaneme na rukou. Opravdu divné, viděli se jen dvakrát a přesto ho Dylan má rád. Když mě uviděl, jeho úsměv se rozšířil. Patrně Dylana položil na zem a došel ke mně a natáhl se pro objetí, já jsem ho ale zastavila.

„Ne, ne! Špinavé ruce!" varovala jsem ho a ukázala jsem mu mé ruce. Jenom se usmál.

„Chybělas mi, Mel," řekl a ignoroval mé předešlé prohlášení, když mě pevně objal. „Moje tričko mě nezajímá, můžeš ho zašpinit kdykoliv chceš," zašeptal mi do ucha, z čehož jsem se začervenala.

„Oh... No, taky jsi mi chyběl," řekla jsem a objetí jsem mu konečně oplatila, nemyslela jsem na své ruce.

„Co vůbec děláš? Že máš zašpiněné ruce a tak?" zeptal se.

„Dělám cupcaky pro Dylana," vysvětlila jsem a hned jsem si zasloužila okamžitou odpověď od Dylana.

„Cupcaky!" zakřičel, čímž Chrise rozesmál.

„Vypadá to, že tě zdržuju od práce... Asi radši půjdu," řekl Chris se smutným obličejem.

„Nenenenene, nemusíš odcházet! Můžeš zůstat!" začala jsem říkat, pravděpodobně jsem zněla pateticky. Jo, chyběl mi a z nějakého důvodu ho teď chci na blízku, máte s tím nějaký problém?

„Jenom potřebuju domů hodit nějaké věci a hned se vrátím. Jel jsem sem přímo z letiště," vysvětlil a já jsem se usmála. „A musím zkontrolovat Dodgera. Můžu ho pak vzít s sebou?" zeptal se, jeho otázka byla mířená na Harryho, protože je to přeci jen jeho dům.

„Nemám s tím problém," řekl Harry s úškrnem.

„Vrátím se tak za hodinu. Schovejte mi nějaké ty cupcaky," požádal Chris, než mě rychle políbil na rty. „A pak si uděláme chvilku pro sebe." Tu poslední větu mi zašeptal přímo do ucha, jeho hlas byl mnohem hlubší a tmavší než normálně. S tím se otočil a s posledním zamáváním odešel ze dveří.

„Je to roztomilé," řekl Harry s dalším úšklebkem, paže měl složené na hrudi a opíral se o zeď.

„Co?" zeptala jsem se ho.

„Vy dva spolu. Jste roztomilí. Jenom nezapomeňte na ochranu..." pronesl Harry úlisně.

„Harry!"

„Proč by teta Mel měla používat ochranu?" zeptal se Dylan zmateně. Harryho obličej teď zbělal.

„Jo, Harry, vysvětli nám to..." řekla jsem vítězně. Za tohle si můžeš sám, drahý bratře...

„Měla by použít ochranu... aby si neublížila, až si bude hrát s Chrisem," zalhal Harry hladce.

„Oh, dobře." Dylan pokrčil rameny a vrátil se ke svým hračkám. Bože, Harry má štěstí.

„Víš, že jsi šťastný muž, Harry," řekla jsem a ukázala jsem na něj prstem.

Pokrčil rameny. „Jednou mu to budu muset říct. Možná ne teď, ale jednou. Ale myslím to vážně, Mel, použijte ochranu," řekl, úšklebek se mu vrátil na obličej.

„Harry! Nemáš něco na práci?!" vyjekla jsem, cítila jsem, jak mi tváře zase zčervenaly.

„Dobře, dobře! Jenom říkám..."

„Zmlkni, ať můžu dodělat moje cupcaky!" vyletěla jsem na něj, čímž jsem ho rozesmála. Jo, jen se směj dál. Vlastně to není tak hrozné, jeho smích byl poslední dobou pryč. Rychle jsem se vrátila k práci, stačí mi už jen naplnit košíčky těstem.

Najednou se mi ale zamotala hlava. Nevím přesně, co se stalo potom. Slyšela jsem Harryho, jak křičí moje jméno, než všechno zčernalo.

Chris' P.O.V.

„Tak kdy ji potkám?" zeptal se Scott se lstivým úsměvem.

„Scotte..." začal jsem.

„Ale no tak! Jenom ji chci potkat a vidět, jestli je hodna mého velkého bráchy," pronesl s vážným výrazem.

„Ježíši, Scotte!"

„Normálně bych ji už dávno potkal, jako tvoje předešlé přítelkyně. Je jiná, že jo? Tohle je jiné, opravdu ji máš rád!" řekl můj bratr se zářícím úsměvem.

„Možná..." řekl jsem. Komu tady lžu? Ano, je jiná! Z nějakého důvodu si to můžu živě představit, naši budoucnost. A děsí mě to, tohle jsem nikdy předtím necítil. Dává mi takový pocit...

„Chrisi! Přestaň snít a zvedni ten telefon!" vykřikl Scott a vytrhl mě tak z mých myšlenek. Rychle jsem vytáhl svůj telefon a viděl jsem na obrazovce neznámé číslo. „To už jí chybíš?" zeptal se Scott.

„Ne, neznámé číslo. Asi jenom nějaký novinář nebo něco," řekl jsem, hovor jsem odmítl a telefon jsem si strčil zpátky do kapsy.

„Jak vůbec získali tvoje číslo?" zeptal se Scott.

„Nevím," odpověděl jsem s povzdechem.

Seb's P.O.V.

Winter bear🐻:
Lidi!
Harry mi právě volal!
Mel je v nemocnici!

Spider boy🕷️:
CO!!!!????
😱 😱 😱 😱 😱 😱 😱

Iron grandpa👴:
Co se stalo???!!!!

Winter bear🐻:
Netuším!
Harry mi zavolal, protože nemůže sehnat Chrise!

Momma scar:
Která nemocnice?

Winter bear🐻:
Ta, která je nejblíž mě
Víte ne? Ta s těma stromama vepředu

Momma scar:
Jsem na cestě

Iron grandpa👴:
Taky ^^^^

Spider boy🕷️:
Já už jsem v taxíku!

Hawkguy:
CO!!!!?????
JDU PRO CHRISE!!!!

• • • •

Poslední speciální kapitola pro speciální příležitost. 👀

Moc vám za všechno děkuju. ❤️