Spáry Eevee ✓

6. kapitola

Sylva se donutila zklidnit dech. ,,Co se stalo? " Zeptala se trochu tišším hlasem, než obvykle. Vichřice ustoupila stranou a udělala tak místo, aby se mohla Sylva postavit, ale ta zůstala sedět. ,,Když jsme sem docestovali, ležela si v bezvědomí na zemi, ani nevíš, jak dlouho jsme tě křísili, dnes si použila obrovské množství magie." Vichřice se odmlčela. ,,Mohla si vyhořet." Dodala potišeji a Sylva to ignorovala. Ano, věděla, že mohla vyhořet a bylo jí to jedno. Nemá pro co žít, tak proč tady je? Pak to Sylvě došlo.
Kvůli Vichřici.
Sylva se zhluboka nadechla a rozhlédla se po krajině. Byly na konci řeky, tráva byla trochu od kapiček ranní rosy, jelikož zde ještě nesvítilo slunce. V dálce za nimi se vyjímal listnatý les. Sylva vzhlédla na oblohu, byla bez jediného mráčku, ale Sylva věděla, že i přes to se sem řítí nesnesitelná bouře. ,,No, takže hádám, že se to povedlo." Řekla lhostejně a protáhla se, následně se postavila. Echo protočila očima. ,,No to je dost, žes konečně vstala." Řekla a při tom se tvářila navýsost znechuceně. Jako by očekávala, že se Sylva už nikdy nevzbudí. Sylva se na ní zaměřila a nechala jí schválně pod nohama ztuhnout malou loužičku vody, až z toho byla loužička ledu. To všechno provedla nepozorovaně, takže si toho nikdo nevšiml, dokonce ani Echo. ,,Tu radost ti neudělám." Řekla Sylva hlasem chladným, jako led a uviděla, jak se Echo v očích zlostně zablýsklo. Echo udělala krok blíž, ale začala toho rychle litovat, jelikož se sklouzla a dopadla zády na led. V zápětí, aby to nebylo podezřelé, Sylva nechala led zmizet. Pomalu se začala zlomyslně smát. Nikdo se k ní však nepřidal, ale Sylvě to bylo jedno. Echo se energeticky postavila a chtěla říct už nějakou šťavnatou poznámku plnou jedu, ale neřekla to, jelikož ji přerušil drsný hlas. ,,Co tady děláte?!" Prskl hlas a dotyčný vylezl z keře s dalšími dvěma Vaporeony v závěsu. To nevypadá dobře. Poznamenala v duchu Sylva a zahalila se do své známé bezcitné tváře, jako obvykle. ,,Proč bysme vám to říkali?" Chtěla vědět Echo s dávkou plnou jedu ve svých slovech. S Vaporeony to ani nehnulo. Fajn, dvakrát tak nebezpečně. Pomyslela si Sylva a zvedla vzdorovitě bradu. ,,Odpovězte na otázku." Prskl Vaporeon v čele. Sylva se narovnala a nebezpečně přivřela oči. ,,Proč?" Zeptala se ledově klidně a předstoupila vedle Echo. Ucítila na sobě zrak dvou zbylých Vaporeonů, kteří doposud nepromluvili. ,,Protože pokud nechcete hnít v kobce a místo toho v aréně, bude to pro vás lepší." Řekl Vaporeon, který doposud mluvil. Jo ach tak, takže tohle je království šílené královny Diamanty. Odfrkla si v duchu Sylva. Vaporeon jí sjel znepokojivým pohledem, až se Sylva naježila a zableskly se jí špičaté zuby ve slunečním světle. ,,To je Eevee osudu." Zalapal po dechu Vaporeon po jeho levici a Sylva udělala posměšnou poklonu. ,,Zdravím, budu vám vyřizovat pozdrav i od řádu Spárů Eevee." Prskla a v duchu se zasmála. Flare ji už před tím varovala, že ji bude každý znát, jelikož je osobnost na tomhle světě. Udivenost vystřídala nenávist v obličeji Vaporeona. ,,Půjdete s námi." Řekl Vaporeon a pokynul svým druhům. Sylva se přikrčila, stejně tak i Echo v bojovém postoji. Oba Vaporeoni se zarazili, ale hned se k nim začali zase přibližovat. Sylva si všimla, že mezitím ten třetí omráčil její zbývající ,,přátelé." Tři Vaporeoni okolo Sylvy a Echo udělali kruh, až se obě dvě dotkly zády. Sylva a Echo se pouze ohlédly na sebe přes rameno. ,,Řekli jste si o to sami." Zavrčela bojovně Sylva a vyčarovala oštěpy. Možná dneska její magie utrpěla velké ztráty, ale to jí nezabránilo bojovat. Připadala si plná síly a lehkosti. Pustila oštěpy, ale Vaporeoni uskočili, takže oštěpy mířily přímo na Sylvu a Echo. Sylva už se chystala k tomu udělat štít, ale Echo byla rychlejší. Okolo Sylvy a jejích ,,přátel" se zjevil jasně fialový štít. Sylva oštěpy obrátila a nechala je zmizet, fialový štít taky zmizel, ale jenom okolo Sylvy a Echo. ,,Plán?" Zeptala se Echo a Sylva pokrčila bezmocně rameny. ,,Fajn." Zamumlala Echo, ale to už se k nim blížili Vaporeoni. Dva skočili po Sylvě a ten třetí po Echo. Sylva ladně uskočila a svým ocasem podkopla nohy jednomu Vaporeonovi, ten se skácel k zemi, ale jeho společník neotálel a skočil po Sylva. Sylva koutkem oka zahlédla, jak Echo spadla k zemi v bezvědomí, upřímně to bylo Sylvě jedno. Sylva zachytila drápy svého protivníka a kopla ho do podbřisku. Vaporeon hekl, ale Sylvě se v tu chvíli začernalo před očima. Poslední myšlenka, která se jí mohla hlavou, ještě než upadla do bezvědomí byla: Měla jsem si líp hlídat záda.