Spáry Eevee ✓

10. kapitola

Sylva a její ,,přátelé" začali couvat zády k bráně. Před nimi se začal usmívat Vaporeon a za nedlouho ho doběhli i jeho druhové. Sylva jich napočítala šest. Tak fajn Sylvo, to zvládneš.
Sylva si v duchu vybavila kouzlo, které by vyrazilo bránu. Mezitím se Vaporeoni začali přibližovat a mluvili, ale Sylva je ignorovala. Tichá a klidná...
Rozsvítily se jí růžové oči, stejně jako vždy když používala magii ve velkém množství. Železná brána začala skřípat a Vaporeoni couvli. Najednou se brána rozrazila z pantů a odletěla hodný kus dál. Pár Vaporeonů vykřiklo a začalo se vzdalovat, ale to už byla Sylva v pohybu i s jejími ,,přáteli." Měla pocit, jako by se jí měly podlomit tlapky každou chvíli, ale připomínala si, že musí běžet dál a nezastavovat. Přesto neodolala a podívala se přes rameno. U brány stáli seřazení Vaporeoni až moc ochromení na to, aby za nimi běželi. Uprostřed zástupu stála královna Diamanta a v její tváři nebylo nic jiného, než vztek, po její levé straně stál Vaporeonský zástupce, který vypadal, že mu je vše lhostejné a mohl by se ukousat nudou. Sylva neodolala zákeřnému úsměvu a otočila hlavu dopředu. Běželi po proudu řeky a ani jednou nezastavovali, jelikož si byli až moc dobře vědomi, že jsou volní a svou nově nabitou svobodu nesmí promarnit. Zastavili se až tehdy, kdy sebou Blesk plácl na zem a zůstal ležet. ,,Myslím si, že už jsme dost daleko." Začal si stěžovat. ,,Jo, to máš pravdu." Odpověděla ochotně Echo. Sylva se rozhlédla, kde bylo království, ale místo toho uviděla jenom malou šedivou tečku v dáli. Zvládli jsme to. Uvědomila si a zazubila se. Poodešla pár kroků ke stromu, který rostl nedaleko říčky a lehla si pod něj. Na Sylvině srsti se pohupovaly paprsky slunce, které prosvítaly mezi korunou stromu. Zavřela oči a donutila se podívat po okolí, když v tom jí zakručelo v žaludku. Kdy jsem vůbec naposledy jedla? Před třemi dny? Možná? Pomyslela si a podívala se do řeky, kde očividně spal stočený do klubíčka Blesk a Povodeň. Sylva se celá oklepala při představě vlést do tak studené vody, ale přistoupila blíž. Dotkla se tlapkou vody a trhla sebou. Tušila, že to bude ledové, ale ne takhle! Udělala pár kroků zpátky, ale hned se přiblížila, jelikož si všimla pohybu. Ryba!
Sylva nikdy rybu nejedla, ani neviděla, ale četla o nich svitky a knihy. Rozeběhla se a skočila do vody. Bleskovo zlostné nadávání zaniklo přesně v tu chvíli, kdy se Sylva ponořila pod hladinu. Měla pravdu, uviděla jednu velkou rybu, jak si poklidně plave. Sylva chtěla nadšeně vykřiknout, ale rozmyslela si to, takže místo toho vystoupaly k hladině pouze bubliny. Sylvu učily Spáry Eevee plavat, přesněji Blaník, ale na suchu, takže bylo mnohem těžší plavat ve vodě, ale i tak se Sylva vrhla na rybu a zabořila jí svoje špičaté zuby do masa. Vodu okamžitě zakalila krev. Sylva začala plavat k hladině a vyskočila na břeh. Oklepala si kapky vody ze srsti a spokojeně v zubech si táhla rybu, kterou si položila pod strom. Lehla si vedle ní a ještě se zeptala. ,,Chcete někdo rybu?"
,,Víš ani ne." Odtušila Echo a otočila se na druhý bok. Sylva protočila očima.
,,Ne, dnes ráno jsme dostali najíst." Objasnila jí Vichřice. Sylva přikývla a pustila se do ryby. Byla překvapivě lahodná. Až Sylva dojedla, zbyly pouze kosti, a Sylva vyhloubila důlek do něhož kosti zahrabala. ,,Co to děláš?" Chtěla vědět Echo a Sylva pokrčila rameny. ,,Nemůžu tady ty kosti nechat jen tak válet." Řekla a to očividně Echo stačilo jako vysvětlení. Sylva se pohodlně uvelebila a přinutila se k širokému úsměvu, jelikož věděla až moc dobře, že jí Echo sleduje. Echo zasyčela a odvrátila se, což Sylvu donutilo se usmát ještě víc. Sylvě začaly klesat víčka, proto se otočila na záda a zavřela oči. Zanedlouho usnula.

Kap, kap.
Zvuk dopadajících kapek se nesl celou jeskyní.
Kap, kap.
Sylva nevěděla, jak dlouho kouká do jeskyně, jelikož jí to znepokojivě připomínalo jeskyni, ve které strávila rok svého života.
Kap, kap.
Sylva udělala váhavý krok vpřed a pak další.
Zahnula za roh a strnula.
Zády k ní seděla Bouře.
Kap, kap.
Bouře pomalu otočila hlavu na Sylvu. Děsivě se ušklíbla a v očích jí zablýsklo.
,,Ach, Sylvo, moje drahá! Jak dlouho jsme se to neviděly?" Zeptala se Bouře, vstala a začala postupovat k Sylvě.
Sylva couvla.
Kap, kap.
Až teprve teď Sylva uviděla Bouři, jelikož vstoupila na světlo pochodně. Tvář pod okem měla sešitou, aby jí držela s obličejem. Druhou stranu tváře měla divně rozleptanou černou hmotou. Místo oka měla pouze oční důlek a tam, kde měla čenich jí prosvítaly zuby.
Kap, kap.
Sylva odvrátila tvář, jenomže nečekala, že jí prudce za tvář chytí Bouře a to tak prudce, že jí zaryla drápy do kůže...
A kupodivu to bolelo, i když Sylva věděla, že to je pravděpodobně sen.
Teď Sylva váhala, jestli to není realita.
Kap, kap.
,,Copak se odvracíš, zlatíčko? Copak se nechceš podívat, jak kvůli tobě zřídili tvojí tetičku Bouři?" Zeptala se Bouře vyrovnaným a znepokojivě ledovým hlasem.
Kap, kap.
Sylva polkla a zmohla se pouze na pár slov.
,,Jsi-jsi naživu?" Zašeptala do ticha jeskyně, které bylo přerušováno pouze kapáním vody.
Bouře se ušklíbla a na tváři, kterou měla rozleptanou se objevily zuby.
Kap, kap.
,,Proč bych jinak měla sešitou tvář?" Zeptala se a přitlačila na drápy, které se ještě víc Sylvě zaryly do kůže.
,,Kde jsi?"
Sylvě tato otázka připadala zbytečná, ale překvapila ji Bouřčina odpověď.
,,A když ti to řeknu, přijdeš mě osvobodit?" Ušklíbla se Bouře a z koutku úst jí vytekla krvavě rubínová krev, které si vůbec nevšímala.
Kap, kap.
,,Tebe někdo vězní?" Zašeptala Sylva.
Bouře se šíleně zasmála.
,,Ano, přesně tak, zlato."
A v tu chvíli co to řekla se sen rozplynul.

Sylva se s bušícím srdcem vzbudila a posadila se. Nahmatala svojí tvář a málem vykřikla překvapením a bolestí. Na bradě se jí vyjímaly tři dlouhé škrábance z kterých určitě zbydou jizvy. Sylva se podívala za obzor a spustila tlapku z brady. Slunce začalo zapadat a zalévalo vše posledními slunečními paprsky. Zhluboka se nadechla a začala si opakovat, že je v bezpečí a daleko od Bouře.
Zešílela. Uvědomila si Sylva a jako vždy, když se potřebovala uklidnit ze špatného snu, začala potichu zpívat písničku, kterou zpívala včera nad arénou.