Spáry Eevee ✓

8. kapitola

Sylva si po tom hrozném okamžiku pamatovala pouze pár věcí. Vaporeoni ji opět vyvlekli na její místo a opět zacelili okovy okolo jejích tlapek a hned na to Sylva usnula i přes to, jak jasně zářilo slunce.

Opět a už po třetí stála na vodní ploše, akorát s tím rozdílem, že zády k ní stála Magie, ale bez zranění a jizev. Sylva k ní byla také zády. ,,Proč se tváříš tak, jako kdybys někoho zabila?" Zeptala se Magie a Sylva svěsila hlavu. ,,Protože jsem někoho zabila." Odpověděla prostě a po tváři jí stekla slza. ,,Zasloužila jsem si to." Usmála se Magie. ,,Byla jsem šílená."
Sylva ji skoro neposlouchala, bylo jí jedno, že se chová jako slaboch, ale smrt Magie ji opravdu zasáhla, i když Magii ani neznala.
,,To nejsi ty, Sylvo." Usmála se Magie - ne moment, místo Magie teď na jejím místě stál Sylveon jako by z mlhy. ,,Jak to můžeš vědět? Ani mě neznáš." Zamumlala Sylva. Sylveon zavrtěl hlavou. ,,Mýlíš se, znám tě lépe, než kdokoli jiný." Řekl a než Sylva stihla cokoli odpovědět, Sylveon pokračoval.
,,Co tvoje kuráž? To se mi na tobě vždy líbilo, byla si neoblomná... Nebo co takhle sebevědomí?" Sylveon se uchechtl. ,,Blaníkovi si to vždy nandávala."
Sylva si proti svojí vůli vybavila hezké vzpomínky. Musela se usmát.
,,Jedna smrt ti neublíží a Magie ti je za to i vděčná." Zašeptal Sylveon. Sylva se otočila na průzračného Sylveona, který k ní stál čelem. Po tváři jí stekla slza, ale ne neštěstí, nýbrž radosti. Konečně někdo... Pomyslela si Sylva. Komu na mě i záleží.
Sylva se usmála a poté se zazubila, jak to dělá pouze ona a tenhle Sylveon. Sylveon k ní zvedl dráp a Sylva mu dovolila, ať jí setřel slzu. ,,Takže nepřestaň být tím, kdo jsi." Řekl a ušklíbl se. ,,Někomu na tobě opravdu záleží... A navíc," odmlčel se. ,,Svět stojí za to zachránit." Odpověděl a v ten samý moment celý sen zmizel.

Sylva zalapala po dechu a postavila se. Rozhlédla se po okolí, nic se nezměnilo, akorát aréna byla pokrytá více krví... Ale i přes to, něco bylo jinak. Řetězy? Hmmm, ne ty jsou stejné. Plošina? Taky stejná... Počkat!
Sylva podruhé zalapala po dechu a podívala se na svojí srst. Byla... Bílá.
Podívala do malé loužičky vody, kde se zrcadlil její odraz - ne její, ale Sylveona.
Sylva měla místo matné hnědé srsti světle bílou. Jantarové oči nahradily růžové. Na krku a uchu měla velkou mašli s modrým středem a z mašlí odstávaly stuhy s modrými konci. Měla modré rukavičky, růžový ocas a růžové konečky na bílé srsti, kde měla přehozenou srst přes hlavu a vypadalo to, jako vlasy. Sylva odtrhla pohled a široce se zazubila. No jistě, stačila jediná silná emoce. Pomyslela si a spokojeně se uvelebila. Rozhlédla se a uviděla, že na západu se už začínají objevovat první červánky, jelikož zapadalo slunce. Sylva nevěděla proč, ale najednou si vzpomněla na písničku, kterou vždy halekala, když chtěla naštvat Blaníka. Sylva se zhluboka nadechla a v hlavě si začala přehrávat text.

,,Objeví se Eevee
A zachrání svět,
Přichází bojovat
O naše práva
Čímž jí roste sláva.
Jelikož přišla:

Zachránit tento svět!

Tak pojď!
Bojuj s ní!
Podpoř ji!
Zachraň ji!"

Sylva si ani neuvědomila, že začala zpívat nahlas, zjistila to až teprve ve chvíli, když s ní začala zpívat Vichřice a nějaký Espeon, ale nepřestala.

,,Zachraň tento svět!
Jelikož stojí-
Jako nedokončené konce vět,
Za to zachránit!-
Před královny trhající tento svět!

Tak pojď!
Bojuj s námi!
Podpoř nás!
Zachraň nás!"

Teď už se Sylvou začali zpívat všichni, kteří byli uvěznění na plošinách a Sylvě se zdálo, že dokonce i pár strážných pod nimi.

,,Zachraň tento svět!-
Vybojujme tento svět!
Bojujme!
Starejme se!-
Chraňme!-
Jelikož!

Eevee vybojuje tento svět...
Zachrání nás...
A světlo vseje do našich duší!"

Poslední větu vykřikli všichni nahlas a to dokonce i strážní dole.
,,Co je to za hrozný řev?!" Prskl někdo dole. Byl to Vaporeon a Sylva si uvědomila, že to je zástupce královny Diamanty Kostilam.
Strážní dole začali mluvit omluvy, ale Sylva to ignorovala a podívala se za obzor, kde už skoro zašlo slunce. Ta píseň, jako by se přesně hodila na tuhle situaci...
No, světlo zachází, ale to neznamená, že mi hasne naděje.