Spáry Eevee ✓

Epilog

Zalesněnou krajinou šly dvě postavy pod rouškou noci.
Hvězdy jenom matně zářily.
První postava Espeona se svezla do sedu a hned vedle ní Vaporeon.
Obě dvě měly na sobě korunu.
,,Tuhle zatracenou válku nenávidím a jestli ji máš ráda Diamanto... Tak nevím co ti udělám, ale nebude to nic hezkého." Sykla první postava královny - královny Pěnkavy.
Pěnkava byla zraněná a to kvůli té pitomé Eevee osudu, která ji škrábla do boku.
Královna Diamanta nanosila větvičky a nechala královnu Espeonů aby zapálila oheň.
Pěnkava milovala, když mohla používat oheň, ale našla konkurenci a to se jí vůbec nelíbilo.
Nenáviděla, když se jí někdo mohl rovnat vzhledem, schopnostmi a cnostmi.
Pěnkava se schoulila co nejblíž k ohni.
Najednou se ozvala Diamanta vedle ní.
,,Dle mého bysme to měly vzdát." Řekla a Pěnkava se při tom prohlášení naježila.
Jistě! Po tom všem to vzdát zrovna teď! Pomyslela si pohrdavě a probodla přes oheň královnu Diamantu.
Schválně nechala rozhořet oheň víc, protože věděla, že Vaporeoni nesnáší oheň.
Vaporeonka se odtáhla a zhluboka se nadechla.
Ty vzpomínky na hořící království byly přeci ještě dost živé.
Doteď si nebyla Diamanta jistá, jestli ten oheň udělala Pěnkava, nebo někdo jiný.
Obě dvě se ponořily do krásného ticha a naslouchaly tiché noci.
Potom se však ozvala Diamanta.
,,Už mě to nebaví, jak musím bojovat o život." Řekla a bylo slyšet, že to je pravda.
,,Tak tebe to nebaví." Ušklíbla se královna Espeonů pohrdavě.
,,Holt bojovat musíš, nebo si zemři, mě je to jedno." Zasyčela a otočila se na druhý bok, čehož zalitovala, protože jí okamžitě ostrá bolest projela celým tělem.
Diamanta přihmouřila oči a otočila hlavu na stranu.
Proč tohle dělám a mám to vůbec zapotřebí? Proč se bavím s někým, koho nebaví bojovat? Pomyslela si Pěnkava a otočila se na břicho, takže koukala na Diamantu přes - pro ní - uklidňující oheň.
Plameny vyšlehly výš a královna Vaporeonů se stáhla dozadu.
Pěnkava se postavila a prošla ohněm jako duch.
,,Když tě nebaví bojovat, tak běž! Já tě nepotřebuju!" Zasyčela královna Pěnkava a Diamanta se pomalým krokem vydala pryč.
,,Vrátím se, slibuju." Zasyčela Vaporeonka a vyběhla pryč.

๑✷๑

Diamanta nevěděla co to Pěnkavu popadlo...
Povzdechla si a podívala se kolem.
Ale opravdu, koho by bavilo se každý den bát, co přinese zítřek?
Tohle už je ,,mírně" nudné.
Najednou Diamantu napadl naprosto skvělý plán.
No jistě. Pomyslela si a rozzářila se jako sluníčko.
Začala se plížit podrostem až dorazila do jejich - opravila se, do Pěnkaviného - tábora.
Pěnkava už spala a proto se Diamanta vyplížila na světlo.
Ve skutečnosti se ohně nebála, ale obelhávala královnu s tím, že se ho bojí.
Probodla klidnou Pěnkavu pohledem a napadlo ji, jak to, že je tak klidná, když spí.
Zhluboka se nadechla a vydechla.
Opravdu to chci udělat? Pomyslela si, ale druhá část jejího já znala jasnou odpověď.
Zahnala strach, napřáhla tlapku a jedním trhlým pohybem zlomila Pěnkavě vaz.
Žádný hrad, žádná koruna, bez toho přeci není žádná královna! Sykla v duchu ještě než odešla.