Spáry Eevee ✓

7. kapitola

Sylva se opět objevila na vodní ploše, jako předtím. Zadívala se na oblohu, kde jasně zářily hvězdy a našla i Pána severu. Zhluboka se nadechla a okamžitě se jí vrátily vzpomínky. Ahoj, Hvězdo. Uslyšela hlas ve své hlavě. Zavrtěla hlavou ve snaze se zbavit těchto myšlenek, ale nešlo to. Kdo to byl a proč mi proboha řekl takhle? Pomyslela si Sylva a v dáli uslyšela známý smích. Sylva se pohotově narovnala a zaposlouchala se. Ozval se další smích, ale tentokrát z pravé strany. Jako když někdo vystřelí světlicí se k nebi vznesla malá bílá třpytivá tečka, která byla jasnější a větší než kterákoliv hvězda. Sylva nevěděla proč, ale měla tendenci to světlo následovat. Rychle se rozběhla a se šploucháním vody se vydala k jasně zářivé světlici. Za jejími tlapkami se rýsovala zelená zář a obtisky tlapek. Už jsem skoro tam! Zajásala v duchu Sylva a pak se zarazila. Přímo před ní byl velký polštář a na něm ležel oštěp stejné barvy, jaký vždy vyvolá Sylva - světle modrá. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se. Tak fajn. Pomyslela si a stoupla si na ten polštář. Zvedla do drápů oštěp, ale v tom zasyčela a pustila ho. Podívala se na svojí tlapku, kde se na polštářku vyjímal dlouhý škrábanec. V tom okolo Sylvy začaly létat bílé tečky a přinutily Sylvu si lehnout na polštář a sledovat. Přímo před ní se objevil trůn, na němž seděl neobvyklý Vaporeon s korunou na hlavě. Vaporeon měl světle modrou srst a zářivě žluté oči. Hele, to je ta šílená královna Diamanta. Pomyslela si Sylva. Před královnou Diamantou se objevili tři Vaporeoni. To jsou oni! Prskla v duchu, ale přinutila se nehnout ani brvou. ,,Královno Diamanto," Řekl první ze skupiny Vaporeonů a uklonil se. Jeho druhové ho napodobili. ,,Ano?" Vyzvala je královna Diamanta přísným hlasem. ,,Na hranici u moře jsme našli pár mladých Eevee a mezi nimi byla i Eevee osudu." Řekl Vaporeon a v místnosti navládlo šokované ticho. Královna překvapeně zamrkala, ale hned na to zvedla hlavu. ,,Zajímavé," Řekla a zamyšleně naklonila hlavu na stranu. ,,Dobře tedy, potřebujeme do arény čerstvou krev..." Zamumlala a odmlčela se. ,,Pokud vyhraje šest soubojů, propustíme ji, ale pokud prohraje udělám veřejnou popravu, aby řád Spárů Eevee konečně dostal za vyučenou." Řekla královna a v tu chvíli celá vidina zmizela. Sylva šokovaně hleděla na hladinu vodní plošiny. Najednou se vše propadlo do tmy a Sylva se probudila.

Sylva otevřela oči. Jasné sluneční paprsky ji bodly do očí, jako dýky. Sylva byla přinucena oči zavřít a posadila se. Chtěla stáhnout k sobě tlapku, ale v tom si uvědomila, že je k něčemu připoutaná. Sylva opět otevřela oči a párkrát zamrkala. V tom zúžila zorničky, jelikož jí došlo, kde je. Pod ní se rozprostírala aréna pokrytá pískem a zaschlou krví. Okolo arény byly tribuny. Z okrajů se tyčily ostré sloupy a až teď Sylvě došlo, proč vůbec má tak skvělý výhled. Na pravé straně arény se rozprostíraly dřevěné plošiny sotva tak velké, aby se tam vešla jedna Eevee. Sylva byla připoutaná k plošině řetězy, které pohlcují magii. No jistě, co jsem mohla jiného čekat, že? Pomyslela si hořce. Byla naštvaná, nejen na sebe, ale i na tu šílenou královnu Diamantu. Zahnala myšlenky na popravu a podívala se kolem. Řetězy vedly k dalším plošinám, kde byly připoutaní ostatní a mimo to i její ,,přátelé." Hned vedle ní byla Tma, která už se vyvinula v Umbreona. To znamená, že musela být nejméně jedna noc. Pomyslela si Sylva a nešťastně položila hlavu na dřevěnou plošinu. V tom se pod ní ozvalo hlasité zavýskání. Sylva zpozorněla a podívala se dolů na arénu. Tribuny se začali plnit většinou Vaporeony, ale sem tam byli i Espeoni a Glaceoni. Takže se bude pořádat zápas... Nádhera. Pomyslela si ironicky. Na balkón, který patřil královně vešel světle modrý Vaporeon. Královna Diamanta...
Ozval se ohlušující výskot, až Sylva musela přitisknout uši k hlavě. Na kraj arény vešel Glaceon. Královna uklidnila dav mávnutím tlapky. ,,Jak už jistě víte, moje stráže napadli krvežíznivé Eevee a co děláme se zrádci?!" Vykřikla královna Diamanta. ,,Potrestáme je!" Ozval se dav jednohlasně a Sylva si z hrůzou uvědomila, že se mluví nejspíše o ní. Královna Diamanta se usmála. ,,Přesně tak! Proto mi nechte představit Sylvu, Shiny Eevee, mimo to i Eevee osudu!" Vykřikla královna, ale její další slova zanikla, jelikož Sylvě cvakly řetězy a něco jí přinutilo seskočit dolů. Sylva se bránila, ale bylo to k ničemu. Najednou se ocitla u brány z mříží, která se začala otevírat. Až se otevřela úplně, jeden voják jí popostrčil dopředu. Sylva zavrávorala, ale okamžitě našla ztracenou rovnováhu. Byla v aréně.
Zhluboka se nadechla a napřímila záda, i když jí byla nepříjemné, jak na ní všichni koukají. Obzvlášť královna Diamanta se tvářila krvelačně. Sylva se střetla s jejím pohled a nesouhlasně přihmouřila oči. Královna se odvrátila a stejně tak i Sylva. ,,A nyní přivítejte Magii, která už vyhrála pět soubojů a zbývá jí jediný a to tenhle, aby se odtud dostala a vybojovala si svobodu." Ozval se hlas komentátora. Do arény vběhl celý zjizvený Sylveon doprovázený pokřiky a výskáním. Ona to udělala naschvál! Ona chce abych zabila Sylveona. Pomyslela si hořce Sylva s agresivitou, která jí pomalu začala sžírat zevnitř. ,,Připravit zuby, drápy... Boj!" Vykřikl Glaceon a zmizel co nejdřív to šlo. Magie se zubatě usmála a až teď si Sylva uvědomila, že jí chybí kus tváře, takže jí prosvítají zuby. Sylva to ignorovala. Pro vyšší dobro. Opakovala si pořád dokola. Magie proti ní vyběhla a skočila po ní. Sylva s kočičí elegancí uhnula a rychle jí kopla do břicha. Neměla v úmyslu ji zabít, pouze omráčit. Magie jako by to vůbec nevnímala. Překulila se a postavila. Sylva se zhluboka nadechla. Jak chceš, nádhero. Pomyslela si a opět uskočila stranou. Chystala se vytvarovat oštěpy...
Ale nic se nestalo.
No to snad...! Jaká drzost!
Sylva se to pokusila ignorovat, ale bezúspěšně. Tak proto se cítím tak divně!
Sylva opět uskočila, ale tentokrát nenápadně podklouzla pod břichem protivníka a tasila drápy. Sylva se překulila a vstala, až byla za zády Magie. Až potom se podívala na své dílo.
Magie byla rozpáraná od krku až po břicho a až teprve teď si Sylva vůbec uvědomila co udělala.
Magiiny oči se střetly s jejími, ale nebyl v nich děs ani zlost.
Pouze úleva a radost a jediná slova.
Děkuji...