Spáry Eevee ✓

Prolog

Pod rouškou noci a se zářícími hvězdami v patách běžel nenápadný Glaceon zničenou krajinou. Vypadalo to, že před něčím utíká. Glaceon se odrazil od padlého stromu a přistál za kopcem, kde byl sráz. Glaceon zúžil zorničky, jelikož neměl kam utéct a začal couvat zády k srázu. Za krátkou dobu se za stromy začali objevovat Espeoni s královnou v čele. Dočasnou královnou. Pomyslel si hořce Glaceon a zvedl vzdorovitě bradu. ,,Ale, ale," Ozvala se královna a ladně sešplhala až k němu se strážemi po jejím boku. Glaceon si s úlekem uvědomil, že to je Pěnkava, proto přihmouřil oči aby z něj nebyl vyčíst strach. ,,Ukradl si něco co bylo mé, Sněhomraku." Pokračovala Pěnkava a Sněhomrak se celý napjal připravený k útoku. ,,Ten klíč, kde je?!" Prskla Pěnkava a pokynula strážím aby ho přidrželi při zemi, jelikož už se chystal ke skoku. Okolo Sněhomrakova krku se uvázala magická smyčka a stáhla se. Sněhomrak se začal dusit a zjistil, že má spoutané i tlapky. ,,To ti nikdy nepovím!" Prskl přidušeně a Pěnkava zavrčela a utáhla smyčku ještě těsněji, tak že Sněhomrak stěží mohl dýchat. Nikdy ti nic nepovím, to radši zemřu. Pomyslel si a Pěnkava zlostně zasyčela. ,,Kde.Je.Ten.Klíč?!" Prskla znovu a naschvál slova oddělovala. Sněhomrak dál zarytě mlčel, pokud má zemřít, tak teď. Místo toho Pěnkava mu začala kroutit s drápem až ho vytrhla a Sněhomrak zavyl. ,,Furt nebudeš nic říkat?" Zeptala se Pěnkava a Sněhomrak jí skoro ani neslyšel přes tu bolest. Pěnkava se usmála a urvala mu další dráp. ,,Klíč- on je-"
,,Kde?" Zeptala se vzrušeně Pěnkava a ulomila mu další dráp a Sněhomrak žalostně zavyl.
,,V království Sylveonů a už mi dej pokoj!" Prskl Sněhomrak a Pěnkava se zasmála. ,,Vážně si myslíš, že tě nechám jen tak jít?!" Prskla a obrátila se k němu s úsměvem na tváři zády. ,,Shoďte ho z útesu." Pokynula strážím a když to Sněhomrakovi došlo přikrčil se a couvl. Stráže okolo něho se začali krutě smát a jeden do něho narazil a poslední co si Sněhomrak pamatoval bylo, že si rozdrtil lebku o velký útes.

Sněhomrak se objevil na louce, zářily zde hvězdy tak jasně, že vrhaly dlouhé stíny. Sněhomrak se podíval na své drápy a zjistil, že má všechny. ,,Ale ne, Nebeská Hvězda... Já zklamal jsem!" Vykřikl zoufale Sněhomrak a zhroutil se k zemi. ,,Ale nezklamal si." Ozval se vedle něho známý hlas a ovinul ho známý pach. ,,Sněhovko?" Zašeptal a zvednul hlavu s očima lesklýma od slz. ,,Ale ne, zklamal jsem, prozradil jsem to největší tajemství." Zašeptal a sklonil hlavu ke svým drápům. Sněhovka se usmála a zavrtěla hlavou. ,,Víš, možná si prozradil tajemství, ale tohle je teprve začátek bitvy... A jeden prohraný boj neznamená prohranou válku."