mentally ill

Lenka

Začátkem mých jedenáctých let mi zemřela matka o 5. Let později i otec a tak se o mě staral můj starší bratr. Neměl s tím moc zkušeností a tak mě často bil. Později to způsobilo i moji schizofrenii. Občas slyším hlasy nebo vidím postavy a to ne dostalo i sem, do psychiatrické léčebny. Dělám pak divné věci a lidem to přijde nenormální a tak nemám právo rozhodovat za sebe. Rozhoduje za mě jedna paní kterou nemám moc v lásce vyřizuje za ně peníze, nájem, a další životní rozhodnutí. Byl to na nic život ale pak jsem našla naději, pomohl mi Ježíš Kristus, po bouračce jsem prožila klinickou smrt a procházela jsem tunelem a na konci stal on, Ježíš. Od té doby je to moje jediné světlo v tomhle životě.
V psychiatrické léčebně jsem už byla a lidi jsou tu různí, ráda pozoruji jejich chování a snažím se jim pomáhat, zrovna sem přibyla jedna mladá holka a myslím že kdybych jí ukázala co všechno Ježíš dokáže určitě by měla šťastnější život.
Dnes má dorazit paprsek naděje, to je organizace která se snaží pomáhat lidem kteří jsou na tom podobně jako já a tak jsem si s nimi zařídila schůzku. Jsou to dvě mladé příjemné slečny, zajímalo by mě jaký mají život, ale to asi nezjistím.
Po obědě se ráda koukám na videa na YouTube, občas si i popovídám se svými spolubydlícími, je tu jedna ta mladá holka jmenuje se Klára, pak je tu starší paní jménem Dáša která naprosto miluje zvířata a ježky obzvlášť, občas jí ukážu nějakou fotku ježka s internetu a její radost mě naplňuje, naproti mě spí také starší paní která se jmenuje Radka, trpí paranoiou a po tom co jí umřel manžel nedokáže o něm přestat mluvit. A jako poslední tu máme Jarku je taky staršího věku a nějak moc nemluví, vlastně ani nevim kvůli čemu tu je. Tak a další den v tomhle vězení je u konce... Ráda pozoruji západ slunce vyvolává to ve mě pocit bezpečí a je to nejhezčí část dne. Pozoruji ho z okna našeho pokoje. Je to nádhera.