Dnes mě konečně pustí domů, strašně moc se těším ale nevím jestli zvládnu tu zodpovědnost. Tady je to mnohem lehčí než venku. Když někomu řekneš že tě zrovna pustili z blázince tak si jako první vybaví svěrací kazajku a radši se od tebe drží dál abys ho třeba nezakuchal nožem. Pravda ale je že v psychiatrické léčebně jsou sice občas i nebezpeční lidé ale spousta dalších jsou úplně normální, jsou tu třeba lidé kteří trpí vážnými depresemi a pak jsou tu lidi od kterých se nesmíš ani na chvíli otočit protože by tě ubodali vidličkou.
Do pokoje strčí hlavu sestra,, Slečno tuzová, je tu váš odvoz"
,,Jojo už běžím" řeknu a zvedám se abych objala svoje spolubydlící. Každému z nich jsem koupila menší dárek ale žádný dárek se nevyrovná tomu co jsem tu s nimi prožila. Ty dlouhé chvíle co jsme spolu hráli karty, nebo fotbal,pink ponk, stezky odvahy ve 3odloledne, válení se ve vysoké trávě, to jak jsme si udělali piknik a spoustu dalších věcí za které jsem jim neskutečně vděčná.
Odcházím trochu skleslá ale neskutečně se těším domů, projíždíme bránu a jedeme konečně domů.
ČTEŠ
mentally ill
Romancezdravím, toto je příběh který popisuje můj pobyt v psychiatrické léčebně a zkoumá příběhy ostatních pacientů. příběh je založen na skutečné události.
