Tereza

35 5 0
                                    

Už tu jsem nějaký čas a tak vím jak to tu chodí. Dnes je pondělí což znamená hipoterapii, to je terapie s koňmi, po hipoterapii je oběd dnes je teda noc dobrý, máme kuřecí paličky s rýží a k tomu salad z okurek. Mňam to jsem si pošmákla. Po tomto vydatném obědě máme nepovinnou meditaci ale i tak tam chodí většina lidí jelikož chtějí zabít volný čas.
,, Cítíte jak vám světlo prochází od konečků prstů na noze a každá část kterou projde se postupně uvolňuje" to je poslední věta co jsem slyšela a pak jsem upadla do hlubokého spánku. ,,Terko vstávat, už je konec" se ozve a já cítím jak se nadememnou sklání Hanička, to je takové moje zlatíčko. ,,Jo už jsem vzhůru" řeknu ještě rozespale a sedám si do tureckého sedu. ,,Zaspala jsi skoro celou meditaci" řekne s úšklebkem na rtech. ,,Vždyť je to furt to stejné pořád do kola. Už znám každičkou větu." Řeknu unaveně a pomalu se zvedám.
Dneska byl velice poklidný den, přišla k nám nová slečna jménem Klárka a celkem jsme si sedly. Má ráda kreslení a poslouchání hudby, je jí 18 let a studuje zdravku. Sama dělám zdravotní sestřičku už 20 let a tak si alespoň máme o čem povídat.

mentally illKde žijí příběhy. Začni objevovat