mentally ill

já

Začíná se mi tu čím dál více líbit. Všude okolo tu jsou skvělý lidé a cítím se mezi nimi jako normální člověk. Vždycky jsem měla pocit méněcennosti ale tady se to brutálně zlepšilo. Začala jsem si psát deníček který mi paní psycholozka každý den kontroluje a zkoumá tím můj stav.
Večer si vždy Sednu na postel a píšu, snažím se co nejpodrobněji popsat svoje myšlenky ale papír nakonec vytrhávám a házím do koše protože potom co by si to paní psycholozka přečetla bych se už nikdy nedostala domů.
I když má můj největší problém úplně primitivní řešení tak já ani tak nejsem schopná to nějakým způsobem řešit. Moje problémy jsou následující:

1. Nesnáším svoje tělo, nesnáším každičký špíček a nedokáži se vyrovnat s tím že budu takhle vypadat do konce života. Díky snaze dosáhnout svého vysněného těla držím hladovku, problém je v tom že tři dny nic nejím a následující den sním naráz všechno jídlo co bych snědla za celé ty tři dny. Už jako malá holka jsem měla nadváhu, a to hodně velikou, třeba i o 30kg víc než ostatní, spolužáci se mi za to často smáli a takhle nějak vznikla moje nenávist sama k sobě.

2. Chodím na školu kde máme týden praxe a týden teorie, na teoretickou výuku nejsem sice moc dobrá ale alespoň jsem trojkarka a s tím nějak žít můžu ale praxe jsou jedna velká pohroma, musím se ptát co mám dělat a už ten kontakt s lidmi mě děsí a ještě k tomu mi většina ani neřekne co mám dělat a pak si stěžují že vůbec nic nedělám. Díky praxím mám pocit že mi nejde ani ta nejlehčí práce a že nikdy nebudu mít práci ve které se udržím.

3. Trpím sociální fobií. Spousta lidí to považuje za úplnou kravinu když jim to řeknu tak řeknou něco takového "tak prostě mluv s lidma" nikdo nechápe že mi to prostě nejde. Děsně to komplikuje život, nedokážu se zeptat na cestu, nezvládnu vyřídit telefonát, neumím navazovat jakýkoli kontakt s lidmi a když jsem byla mladší nedokázala jsem ani dojít do obchodu.