49 5 0
                                    

Dnes jsem obvzlášt oblblá, změnily mi totiž medikaci. beru do ruky dva bílé prášky a poslušně je spolknu, snad tohle všechno brzy skončí. Doufám že na tenhle ústav dopadne nějaký meteoroid a všechny nás hu zabije hehe.
Dnes jsme měly jako program stezku odvahy, a jo celkem mě to bavilo konečně něco jiného než co tu obvykle máme.
Po prášcích se cítím unavená a tak jdu spát už v 7 hodin. Takto brzo spát nikdy nechodím ale co tu mám asi jiného dělat.
Ráno se vzbudím ještě před svítáním a jdu se ihned osprchovat, musím to stihnout ještě dříve než se ostatní vzbudí. Beru šampón v růžové nádobce a nanesu ho na vlasy. Bublinky mi stékají po těle a já cítím že zase žiju. Zrovna v tento moment se cítím krásně. Najednou slyším otevření dveří. Chňapnu ručník a omotám si ho kolem těla. Sleduju jak někdo bere moje kalhoty a taky všechno oblečení. Nakonec tentýž člověk odkryje i záclonu za kterou se schovávám. Předemnou stojí slečna okolo 30 let bez vlasů a se sešitou hlavou. Kouká na mě svýma hnědýma vykulenýma očima asi 30 sekund ,, ahoj holčičko já sem ti sem asi omylem vlezla" řekne a civý dál ,,a-ahoj" vykoktám ,, vrátíš mi prosím oblečení?" Zeptám se vystrašeně
,, Jaké oblečení?" Ptá se nepříčetně
,,Nic" řeknu a ona odchází, po chvilce si všimne že stále drží moje oblečení a položí ho zpět na parapet. Když je konečně pryč, Sednu si na zem a začínám brečet jak mimino. Všechen smutek se najednou vyplavý a já se cítím lépe.
U vizity mi doktorka oznámí že mě přesouvají na otevřené oddělení a že je tam prý i nějaká Hana která byla na tomto oddělení taky. ,,No super" řeknu sarkasticky nevím totiž co mě tam čeká a taky mám trochu strach. ,, Nemusíš se bát budeš tam mýt víc volna" řekne a já pokyvu hlavou.
Pomalu si balím veškeré věci a loučím se se spolubydlícími. Přijde pro mě sanitář a odvádí mě ven z pavilonu. Konečně jsem venku a první věc co mě napadá je to abych utekla pryč ale tahle myšlenka mě po chvíli prejde. Venku prší ale já si to užívám, jsem taky po dvouch týdnech opět venku. Déšť mi stéká po vlasech a já začínám být ráda že mě premístili.

mentally illKde žijí příběhy. Začni objevovat