Co kdyby...?x POZASTAVENO x

4. Kapitola

Už asi hodinu bloumám po chodbách. Nevím kam jdu. Upřímně ani jak jsem se sem dostal, ale nakonec přicházím ke dveřím na kterých je napsáno  velitelství. Nemalou chvíli stojím před těmito dveřmi a zvažuji, co budu dělat. Mohl by jsem se otočit a prostě zase odejít, vždyť přece tady asi nic nepotřebuji. Druhá část mého mozku ale naopak říká něco jiného...měl by jsem se tam jít podívat a zjistit informace, totiž jestli se neví něco nového.Než stačím zvednout ruku ke klice, dveře se však sami otevírají. Hledím do modrých očí muže, asi ve věku kolem čtyřiceti let. Má jemně zašedlé vlasy a postavou o něco vyší než já. 

,...,Ani ho nemusíme hledat," ušklíbne se ,,tady ho máme." Při těchto slovech mi pokládá ruku na rameno a vede mě do místnosti. Tato místnost je o něco jiná než všechny ostatní. Je vybavená počítačem ovládaným nástěnými obrazovkami, elektronickými mapami zachycujícími přesuny jednotek v různých krajích a obřím obdelníkovým stolem s řídícími panely. Kolem stolu sedí pár lidí. Ponzávám Dioda, který ovšem k mému překvapení sedí na kolečkovém křesle, dále Plutarcha, který má svůj jak jinak něž usměvavý výraz. Vedle Plutarcha sedí žena s dlouhými našedivělími vlasy. Zachvilku se mi však dostává odpovědi, které se ujímá Plutarch.

,,Peeto, zdravím tě. Jak se ti vede? Vypadáš dobře...tedy myslím lépe než v aréně." říká to příjemným tónem, ale myslím, že na tuhle situaci až moc optimistickým. ,,No já..." vždycky mi nedělalo problém se vyjadřovat, ale toto mě trochu zaskočilo. Navíc by jsem to asi ani nestihl dopovědět, protože za pár vteřin už se z něj hrnou další slova. ,,Peeto rád by jsem to představil prezidentu třináctého kraje, Alma Coinová." 

,,Těší mě." vyderu ze sebe těch pár slov. Následně si s ní potřesu rukou. 

,,Nápodobně. Peeto jistě víš, že když Katniss vypustila ten šíp, který vyhodil do vzduchu celou arénu, rozpoutala tím to na co jsme všichni čekali. Všechny kraje se začali bouřit a my musím ezasáhnout dříve než se Kapitol pokusí to vše zastavit." vychrlí ze sebe, jakoby si myslela že by mě to snad mohlo zajímat. Neříkám že ne, ale momentálně mě tíží jiná otázka. 

,,O revoluci jsem se doslechl teprve nedávno. Omlouvám se, ale tyto informace mi zaím moc nepomůžou. Jediné co mě v tuto chvíli tíží je, že nevím co je s Katniss a jestli mi neřeknete o něčem, co se týká jejího stavu, omluvte mě, ale už asi budu muset jít." Nějak mi nedělalo problém je lehce odbýt, ale s tím oni nepočítali. Všichni na mě zírají s otevřenou pusou (tedy krom Plutarcha, který má na tváři jeho každodenní usměv). Už se zvedám k odchodu když znovu promlouvá. Tentokrát Však Plutarch.

,,Peeto o Katniss nemáme bohužel žádné zprávy. Mí lidé v Kapitol mi nemohou poslat žádné zprávy. Kapitol si teď hlídá co se dá. A komunikace mezi kraji je pro ně teď tou nejzásadnější prioritou. Jediné co víme je že je v Kapitolu s Johannou Masonovou a Annie Krestovou." S Annie? Jak ji tam dostali? Hned jak odsud vypadnu, musím najít Finnicka. Myslím že jsem zaslechl něco o tom, že už ho také pustili z nemocnice.

,,A co dvanáctý kraj?" vyklouzává mi otázka, která dle jejich výrazu naprosto odbíhá od tématu, který měli v plánu probírat. 

,,No, ve Dvanáctém nejsou žádní. Ti kteří by přežili, kromně těch, kteří se dostali sem."

,,Chci se tam podívat," vyvalí na mě oči. Tohle nečekali. Myslím ale , že kdyby tady byla Katniss, chtěla by se tam podívat. Ai  já se chci podívat co z něj zbylo. Snyd si pořád namlouvám že by to byla jen fáma, kterou mi tady nalhávají. Ale to bude jen pocit... Tak či tak, chci to vidět. 

,,Je to riskantní, nevíme jestli se nevrátí," to mi příjde absurdní. Mají kolem sebe hromadu techniky, kterou neumím ani popsat a oni nedokážou zjistit jestli se na dvanáctku  něco blíží, nebo ne. Tak nakonec rukama pohazuji směrem k jejich vybavení ,,A to se nedá zjistit?" spsíš jim to oznamuji, než že by sem se ptal. Chvíli si mezi sebou něco šuškají a já se je snažím ignorovat. Ty jejich poznámky typu: neví co dělá, utrpěl šok. Nebo jen že prostě nemají jistotu. Za to mi to nestojí. Očima těkám po místnosti a mé oči se střetnou s Boggsovími. Udělá něco, co by jsem nečekal. Přerušuje jejich šepot ,,Posšlete ho tam. Vyšleme průzkumný tým a když nic nenajdou, proč ne. Měl by to vidět." s těmito slovy končí a ustupuje krok vzad. Všiml jsem si že Coinová se zamýšlela a pak jen nepatrně kývla hlavou. Boggs říká něco do vysílačky a pak zase stojí jako socha a jen pozoruje co se bude dít dál.Já jen děkuji a bez dalšího slova odcházím. Jdu najít Finnicka.

***

Sedí v jedné zapadlé chodbě, kde nechodí žádní lidé. Mezi prsty má kus lana a neustále si s ním hraje.Leknutím nadskočí když se dotknu jeho ramene. 

,,Ahoj Finnicku," řeknu s lehkým úsměvek, který mi však opět mizí z tváře. Uvědomuji si že jsme na stejné lodi a nemůžeme se bavit o normálních věcech, když to tak vezmu. Oba jsme vyvázli z arény. Oba jsme přímo až po uši zamilovaní. A Snow má obě naše lásky. Má Katniss i Annie. A ani jeden z nás si nedokážeme představit, co jim teď provádí. Ani jeden z to nás netuší...

,,Peeto," je vidět že se mu trochu ulevilo. Zřejmě mě tady nečekal. ,,Jak si na tom?"

Vím jak to myslí. Ale nevím jestli mu jsem schopeen odpovědět. ,,No..." láme se mi hlas a já sjíždím k němu na zem. ,,Já.. Pořád na ni myslím. Co jí asi teď provádějí? Já...už, prostě...nemůžu.."

,,Tak to na tom jsme úplně stejně." říká Finnick a snaží se tím trochu odlehčit situaci. Nepomáhá to. Všímá si mého výrazu. ,,Je to hrozné. Probouzím se z nočních můr o tom že ji ztratím. Stačí jen malá myšlenka a už si představuju, co ji Snow asi dělá." sklání hlavu zpátky ke svému provzu a já si všímám, že se mu po tváři kutálí slza. 

,,Do toho ještě ta dvanáctka," už to asi nezvládnu. Přitahuji si kolena k bradě a do očí se mi hrnou slzy.

,,Měl by si zajít za Prim. Přeci jen je to její sestra a víš přece jak se milují." jen přikyvuji. Na Prim jsem zatím vůbec nemyslel. Když vím jak se cítím já, jak se teprve musí cítit ona. Vždyť spolu vyrůstali. Cítím se trapně že jsem za ní nešel hned po tom co mě pustili. A taky pro to, že to byl Finnick, kdo si na ni  vzpoměl. Má starosti o Annie a zvládá myslet i  na ostatní.  Za to ho obdivuju. Nakonec tedy usuziji, že za ní zajdu hned. Podívámse na Finnicka ,,děkuji ti." Přikývne mi na souhlas a já už si otírám oči a zvedám se.

>>>-->>---------I>

Musím říct, že ty první tři kapitoly pro mě byli naprosto jednoduché :) u těhhle už přestává sranda :D ale už asi vím, jak by se to mělo dál vyvýjet a snad by do pátku mohla být další ;) řeknu vám ale, že když jsem psala ten rozhovor s Peetou a Finnickem tak sem brečela s nima ;( vím asi jsem divná, ale prostě jsem se do toho nějak vžila. Sice nebyl nějak dlouhý, ale i to mě dostalo. S tou další kapitolou ale ještě nejak moc nejásejte, protože si myslím že se mi sem podaří dát až v pátek :( zítra se zase budu šprtat a  ve čtvrtek dem s holkama na Rezistenci ( teda řeknu vám že se na to nějak moc netěším, jen chci věděc co za hovadinu z toho vymysleli :D...a omlouvám se jestli tady jsou nějací divergent fans,ale já jsem po přečtení posedního dílu s knížkou skončila :D...pak vám sem, jestli budete chtít dám v pátek na konec kapitoly názor na ten film a ten kdo na něj taky pude by mohl souhlasit, nebo můj  názor popřít :D já osobně jsem OOOBROVSKÝÝÝ zastánce THG, tudíž je pro mě série Divergence anprosto nepodstatná :D ) a pak nebudu doma :P takže nwm no :/ ale v pátek bude určitě ;P  Zatím se loučím :* :)