Co kdyby...?x POZASTAVENO x

9. Kapitola

Oba byly černé s rukávy posetými malými pírkami. Ten dívčí měl krásně vypracované detaily, díky kterým by vynikala Katnissina postava. Na zádech měla úchyt k připnutí toulce na šípy. Oba ještě k tomu měly neprůstřelnou vestu, která nešla málem vidět. Na chlapeckém byly zase úchyty kolem pasu na různé meče a nože. Upřímně nechápu k čemu mi budou , protože s mečem to umím jen natolik abych dokázal ublížit sám sobě. Moji největší zbraní jsou slova, která se ovšem v boji dají těžko použít. Ale zase naopak bych jimi mohl dopomoci k sjednocení krajů. Ta myšlenka mi nejde stále dohromady, ale když to pomůže k potlačení krveprolití, budu se snažit jak nejvíc to bude možné. A to není jediná motivace proč do toho jít. Je to hlavně pro Katniss. To ona je důvodem proč se stávám reprodrozdem.

Oba byly do detailu propracované a nenašli byste na nich jedinou chybičku. Mezitím co jsem je obdivoval, Plutarch otevřel skleněné dveře a kostýmy vyjely před nás.

,,Katniss," zašeptal jsem, zatím co jsem přejížděl prsty po rukávu dívčího kostýmu.

,,Ano. Museli jsme se připravit na všechny možnosti jak by mohly Čtvrtohry skončit. Nejvíce se počítalo s variantou, že zde budete oba dva, no a..." podíval se na mě a já přikývl. Nechtěl jsem aby to rozebíral. Jsem rád, že můžu chvilku myslet na něco jiného.

,,Tak se do toho dáme. Počkej tady chvilku. Někoho ti přivedu." řekl a odkráčel někam za roh. Sedl jsem si na schůdek a začal si pohrávat s perlou a při tom nepřetržitě myslel na Katniss. Teď mám naději, ž eji brzo zase spatřím. Uvidím její nádherné myší oči, dokonalý úsměv,se kterým nerada plýtvá. Ucítím její rty. Sice nevím kdy ji uvidím, ale věžím že to bude brzy.

,,Tak a jsme tady" rozhodí Plutarch rukama a já vidím za ním cupitat nějakou postavu. ,,Effie?!" vyskočím a jdu jim naproti. Beru ji do náruče a objímám ji. Vůbec jsem netušil co se s ní stalo. Pravda, ani jsem se na to neptal, ale jak to člověk mohl vědět.

,,Peeto," říká a já cítím že mi na rameno dopadají její slzy. ,,Ani nevíš jak ráda jsem, že Tě tady vidím. Po hrách mě Plutarch odvedl do vznášedla a já vůbec nevěděla co se děje. Že jsme ve Třináctém kraji jsem se dozvěděla až tady. I s informací, že Třináctý vůbec existuje. " odfrkne si.Oči si v nestřežené chvíli otřela a má zase svůj výraz...taková ta naše Effie. Jako před čtvrtohrami. Je to už tak dávno a přitom uplynulo jen pár měsíců, něž je vyhlásily. ,,Samozřejmě se mi Heymitch neobtěžoval nic říct. Upřímně jsem ho od začátku svého"pobytu" tady ani jednou neviděla. Ani bych se nedivila, kdyby byl někde zalezlý v koutě s flaškou. a taky-"

,,Slečno Trinketová, máme tady něco na práci," přerušil její zběsilé vyprávění Plutarch. ,,Oooh, ovšem. Tak se do toho dáme. Bude z tebe reprodrozd na kterého se jen tak nezapomene."

,,O to nám taky jde." S těmito slovy se Plutarch otáčí na podpadku a nechává mě s Effie samotného. Ta mě hned chytá za paži a odvádí mě do jakési boční místnosti. Tam mě usadí na rozvrzanou židli a přichvátá s celkem objemným kufříkem. Ten nadšeně pokládá na posuvný stolek a mě se naskytne pohled na neuvěřitelné množství štětečků, tubiček, hřebenů a miliony věcí, které opravdu nedokážu pojmenovat, natož vědět, k čemu jsou. Ona ale zručně bere do ruky jednu z tubiček a patlá mi po obličeji, jakýsi krém. Ten není tak strašný, horší je to co následuje. Bere jeden štětec za druhým, máčí ho každý v jiné barvě, a nanáší mi to na obličej. Štětce jako takové mám rád, protože je sám dost používám, ale nikdy mě nenapadlo že je to tak nepříjemné, když vám klouže, byť v rukou profesionála jak se tak každodenně dívm na Effie, po obličeji. Asi po půl hodině sezení na nepohodlné židli je Effie se svým výtvorem konečně spokojená. Tím to ale pro mě nekončí. Ještě zbývají vlasy a kostým. Dlouhou dobu se nemůže rozhodnout jestli mi je sčesat nebo nechat tak jak jsou, do toho už ovšem razantně vstupuji, protože mi stačí, že už určitě vypadám dost kapitolsky díky mému obličeji. Nehodlám vypadat jako oni. Vlasy si teda jen prohrábnu prsty a jdu se obléct do svého kostýmu.

Je překvapivě lehčí než vypadá. Myslel jsem si že bude vážit víc a bude se v něm těžko pohybovat. Je ale lehký a pružnější než vypadá. Odvádí mě do studia, ve kterém Plutarch plánujej natočit první proklmu. Půjde jen o krátký záběr ve kterém přednesu pár slov , které mi ale příjdou hrozně ochablé. Hned bych je poupravil ale je to jejich proklama, já jsem jen taková jejich figurka...přesně to co jsem nikdy nechtěl.

,,Lide panemský, vzhůru do chrabrého boje za spravedlnost, svobodu a proti útlaku!" to mám opravdu říct. Toto má lidi přimět se připojit k poražení Kapitolu. Mě by to nezvedlo ani ze židle, ale co mám teď dělat.

Staví mě na vyvýšeninu uprostřed kruhové místnosti. Přede mnou jsou čtyři kamery a každá mě zabírá z jiného úhlu.

,,Můžete," ozývá se. ,,Lide panemský, vzhůru do chrabrého boje za spravedlnost, svobodu a proti útlaku!"

Kvůli pár slovům tolik práce. A navíc, ať si říká kdo chce co chce , ty slova nic znamenat nebudou...

|—-|——————————>

A máte tady můj narozeninový dárek pro vás :D

Moc moc se vám omluvám že až ted ale neměla jsem opravdu čas :( naštěstí období mistráků tento víkend skončilo a další je až v srpnu :D takže teď mě budou omezovat jen tréninky a vystupka :D vím taky ta kapitola není moc dlouhá ale nevěděla jsem jak to mám udělat, protož eto co by mělo správně v knížce následovat tady chci taky jen to plánuju jako další kapitolu...takže tahle jen taková vsuvka mezi těmi podstatnými :D o víkendu bude další to vám slibuju :D sice asi nebudu doma ale já to zvládnu :D a těšte se... teď se budu asi čím dál mín chvíli řídit podle knížky :) Peeta asi pojede do osmého kraje ale ne proto že by nedokázal získat lidi na svou stranu slovy jako Kat, ale...nechte se překvapit :D už vymýšlím další čast :D

Lovuju Vás adíky za všechna přečtení a voty :* <3 :D

Vaše Lůca :3