Co kdyby...?x POZASTAVENO x

5. Kapitola

Zlehka zaklepu na ubikaci číslo 307. Dlouhou chvíli je ticho a pak se dveře odsunou a koukají na mě uplakané oči Prim. Neváhám a hned ji chytám do  náruče. Tisknu ji k sobě a uvědomuji si, že mi po chíli začnou stékat slzy z očí. Prim na tom není o moc lépe. Klepou se jí ramena a neovladatelně mi pláče do trička. Nakonec ji zvedám hlavu a zadívám se jí do tváře.

,,Ty to zvládneš Prim." říkám ji chlácholivě. ,,Kdyby si cokoli, kdykoli potřebovala, budu tady pro tebe. I pro tvou matku."

,,Peeto já..." znovu se rozvzlyká a jí´á ji naprosto chápu. Tak moc mi připomíná Katniss. Ale zároven vůbec. Mají toho tolik společného, ale zároveň nic.,,Jsem ráda že si tady alespoň ty. Děkuji ti že si se Katniss sanžil ochránit."

,,Já ji budu chránit pořád. Na to nezapomeň. A tebe taky."

,,Děkuji ti," obejmě mě a pak se otáčí zpátky do místnosti. Nechávám ji samotnou, protože i já si musím kolikrát sám uklidnit myšlenky, i když v poslední době...no řekněme, že to  je tak trošku k ničemu.

Za hodinu by jsem měl odlétat do Dvanáctého kraje. Ani neím co si od toho slibuji. Snad že by jsem třeba našel ještě nezničenou část kraje. Že by tam třeba přeci jen mohl být někdo živý...

***

Vystupuji ze vznášedla na náměstí...totiž spš bývalém náměstí. Tato scenérie mi naprosto vyráží dech. To co kdysi bývalo radnicí, jsou dnes jen trosky, ze kterých někde stoupají komínky kouře. Vidím před sebou trosky šibenice, která tady před začatken 75. her vyrostla, spolu s kůlem, který jako první vyzkoušel Hurikán... Při té vzpomínce mě zamrazí na zádech. Otáčím se po troskáchDvanáctky a oči mi padnou na jednu ceduli v rohu "náměstí"... Pekárna . Zůstanu stát jako přimrazený. Pekárna, moje rodina... Půjdu se tam podívat...Nepjdu, kdo ví co by jsem tam objevil... Ale vždyť to byl celý můj život. Takhle jsem se sám se sebou hádal, jestli se tam jít, nebo nejít podívat. Nakonec převládla zvědavost a já vykročil směrem k ní.Cestou jsem však šlápnut na něco jako...klacík? Ne. Bože co to je ?! Když jsem spatřil co to je, krve by se ve mě nedořezali. Stál jsem nohou v něčí lebce. Okamžitě jsem uskočil o kus dál, ale nepřestával jsem se třást. Podíval jsem se směrem k hlavní cestě a naskytl se mi nepopsatelně hrozný pohled. Nespočet spálených těl lidí, kteří se snažili uprchnou. Nad některými jsou vidět sklánějíci se divocí psi a sem tam se tady mihnou i nějací havrani, kteří z těchto ostatků utrhávají kousky masa. Sesypávám se na kolena, ale dávám si dobrý pozor, aby jsem do někoho nenarazil. ,,Peeto, si vpořádku?" ozve se mi ve slucátku Haymitch. Dlouhou chvíli mu neodpovídám tak tu otázku ještě jednou opakuje, tentokrát naléhavěji, ,,Peeto! Máme jít za tebou?" ,,Ne já to zvládnu." snažím se říct to co nejpřesvědšivěj, ale jelikož ve sluchátku ještě slyším Haymitchovo brblání, nejsem si tak úplně jistý, zdy se mi to povedlo. Myslím si že na další takovéhle pohledy nemám sílu. Už teď se mi podlamují kolena a vidím hvězdičky před očima, ale chci se podívta ke mně domů. Teda na jeho zbytky...

Jakmile dojdu do vesnice vítězů, jsem celkem překvapen. Stojí úplně neporušená oproti domům okolo náměstí a vlastně všude. Jdu se tedy podívat do svého domu. Všechno je tak, jak jsem to tady nechal. Projdu celý dům, al enikde žádný náznak toho, že by se tady někdo snažil něco zničit. Dojdu do své skříně, kde mám uložené všechny své obrazy. Ani si to neuvědomuji, ale beru hlavně ty s Katniss. Mám jich tady spousty. Jdu si ještě pro pár čistých papírů a barvy. Chtěl by jsem si vzít i plátno, ale pochybuji, že by se dalo někde ve Třináctém pořádně natáhnout. A stojan je na takové přemisťovíní moc veliký. Jdu ještě projít svůj pokoj. Prsty projíždím po mém chladném stolku a nachvíli si jdu sednout na postel. Jakmile si však dosedu, slyším že něco dopadlo na zem. Když se skláním pod postel, zatají se mi dech. Vidím pod ní perlu. Tu perlu, kterou jsem dal Katniss v aréně. Mnu si ji v rukou a nemůžu tomu uvěřit. musí být od Snowa, kdo jiný by ji sem dal poslat? No moment....poslat ? Takže tady někdo musel být, a nezdálo se mi že by byla nějaká zeprášená, nebo cokoli. Museli tad ybýt dnes, předtím než jsem sem přiletěl. Přitisknu si ji k obličeji, jakoby to byl nějaký předmět, díky kterému můžu cítit Katniss. Nepomáhá to. Jen si ještě víc představuji jaké hrozné a hrůzostrašné věci s ní dělají. A po tomhle mám o ní ještě daleko vš´ětší strach. Zvedám se z postele, protože se mi ve sluchátku zase ozval Haymitch, že mě prý dlouho nevidí a že už by jsme měli letět. Naposledy se tedy dívám na svůj dům a přicházím ke vznášedlu.

>>>-->>--------I>

Tak jo :) omlouvám se ale tahle kapitola mi přijde hrozně moc krátká :( navíc už napůl spím tak píšu, dá se říct první o mě napadne. Jinak jsme včera byli na té Rezistenci :) No řeknu vám...jestli jsem někdy o nějakém filmu tvrdila, ž eje to pitomost, nebo hovadina, beru to okamžitě zpátky, protože na tohle nic nemá. Ten film se naprosto liší od knížky. I když to by bylomožná to poslední co by mě trápilo. Nejvíce mi vadilo jak se postavy jinak chovají...Na to že by Tris vlastně neměla dokázat pistolí na nikoho ani namířit, mi přišla celkem až moc akční. Nekteré pasáže se povedly,a le byly to asi jen dvě :/ takže nic moc no ... A s tou perlou... :) chtěla jsem aby měl Peeta taky něco cy by mu připomínalo Katniss, ale zaroveň bohužel i arénu. Nebude v tom asi takový velký smysl jako s těmi růžemi, ale alespoň něco :) Už vidím jak by mu Snow poslal tunu perel aby mu ukázal, že on je ten , který tady má tu největší moc :DD...ne kecám ta scéna asi stejně bude úplně jinak udělaná....a možná taky ne ;D Jinak se pokusím zítra přidat další kapitolu, jen jak se pořááááádně vyspím :D

Mějte se :*