Co kdyby...?x POZASTAVENO x

8. Kapitola

Než se zase vydám na velitelství musím si všechno pořádně promyslet. Nemůžu tam vtrhnou a říct jim že se stanu jejich reprodrozdem jen když zachrání Katniss. Přemýšlím jak jim všechno řeknu. Musím myslet i na Annie, Finnick je bez ní jako noha bez boty. A kdo je vlastně ještě v Kapitolu? Johanna. Na ni jsem úplně zapomněl. Kdy jsem jí vlastně viděl naposled? Když šla s Katniss s tou cívkou. To jsem je viděl obě naposled.

Dorážím zpátky ke své ubikaci a jdu ke svému obrazu. Barvy už stačily zaschnout, tak chytám štětec a dokresluji detaily. Kreslím Katnissin obličej, její šedé myší oči, jak se v nich hromadí slzy.Pár neposlušných pramínků, které se jim nepodařilo zkrotit, jak jí vyčuhují zpoza uší. Dodělávám vzory na jejích šatech a pomalu se přesouvám na její ruce ve kterých drží medailonek. Na něj dokresluji malého reprodrozda, který je vidět jen pod určitým úhlem a překrývám ho jejími prsty. Když se na obraz podívám zdálky zjišťuji, že jsem všechno kromě Katniss dal do zašedlé mlhy tak že na první pohled vidíte jenom ji... i na ten druhý... Už jsem s obrazem spokojený tak ho nechávám pořádně zaschnout a ulehám do postele, kde přemýšlím nad tím, jak jim o tom zzítra na velielstí řeknu. Při přemýšlení si pohrávám s černou perlou, kterou nosím stále u sebe, ale vždycky když si uvědomím že mám perlu v ruce vzpomenu si na Katniss a všechno co jsem zatím vymyslel se mi vykouří z hlavy a musím začít od začatku. Asi po hodině přemýšlení jsem nevymyslel nic jiného než to s čím sem začal. Stanu se reprodrozdem jen jestli mi slíbí že se v blízké budoucnosti pokusí zachránit Katniss. Jediná změna je v tom, že už nežádám jen o záchranu Katniss, ale i dalších dvou vítězů. Začínají se mi klížit víčka, tak jsem si řekl, že chvilka spánku jen prospěje a alespoň budu mít čistší hlavu a něco vymyslím.

Probouzím se až když už je všude tma. Třináctý kraj už asi pozhasínal, protože je asi pozdě. Promnu si oči a posadím se na kraj postele. Jsem celý propocený a oblečení mám na sobě přilepené. Zase jsem měl noční můru o tom, jak mučí Katniss, nebo jak ji zabíjí. Jsou vždycky tak reálné, až se bojím, že je to skutečnost a nebudu se moci probudit. Tentokrát jsme byli s Katniss daleko od sebe jako teď a já viděl jak ji mučí. Bičovali jí záda a ona se choulila v rohu bílé místnosti. Viděl jsem to jakoby přes sklo a přitom to bylo tak reálné. Rozhodl jsem se, že vyrazím na velitelství hned. Nazul jsem si prošlápnuté boty, které mi přidělili po někom, kdo již už asi není mezi námi a vyrazil po temných chodbách. Než jsem dorazil na velitelství, řekl jsem si že jim bude muset stačit zjištění, že přijmu jejich roli hlasu lidu a oni budou muset přijmout moje podmínky...tedy vlastně jen jednu, ale tak naléhavou, že se jí nic nevyrovná. Už jsem stál před dveřmi, když jsem si uvědomil, že by tam nikdo nemusel být, ale tohle mi přišlo tak naléhavé, že by přišli i kdyby je měli vytáhnout z válečné porady. K mému štěstí u stolu seděli jak prezidentka, tak Plutarch a i Haymitch. Střelili po mě vražedný pohled jako by opravdu měli válečnou poradu, ale já jsem se nenechal odbýt.

,,Přišel jsem vám oznámit, že přijmu roli vašeho reprodrozda," nechvíli jsem se odmlčel a čekal na výraz v jejich tvářích. Plutarch už skoro nadšeně vyskakovaval a Almě jemně cukly koutky úst, ale Haymitch mě propaloval pohedem, jakoby čekal, že něco bude následovat. A to něco nemusí být zrovna nejvhodnější..pro ně, pro měto tedy bylo vhodné až až. ,,Ale mám jednu podmínku." Jejich výraz se najednou změnil do neidentifikovatelného, byl v nich vidět strach, nervozita ale i taková sebejistota. ,,Při první možné chvíli se vysvobodí vítězové, kteří jsou uvězněni v Kapitolu. A bude s nimi zacházeno stejně přívětivě jako s obyvateli Dvanáctého kraje" Coinová se nepatrně uchechtla, „Ne," „Přece nežádám tak moc za to že vám budu pomáhat sjednotit kraje. Je to malý kompromis a myslím že mnohem lehčí než můj úkol. Jestli s tím ovšem nesouhlasíte, je mi líto ale vaším reprodrozdem se nestanu." Otočil jsem se a zamířil ke dveřím, když jsem slyšel Haymitche „Má pravdu, více pro něj udělat nemůžete. Potřebujete aby měl nějakou motivaci za splnění úkolu." Tak to mě celkem podráždilo. Ještě jsem stihl protočit oči nad jeho "skvělou" poznámkou a už jsem byl otočený čelem k nim. Opřel jsem se o kraj stolu a mířil na ně prstem „Nepotřebuji to jako motivaci. Potřebuju to jako váš slib, abych přijal váš úkol. Ostatně mě k němu nemůžete nijak nutit, je to mé rozhodnutí a s tím vy nic neuděláte, když s vámi odmítnu spolupracovat. Můžete udělat perfektní kulisy, záběry...ale ty vám budou k ničemu, když na nich neprojevím žádnou aktivitu." Coinová se na mě dívala s přivřenýma očima, Plutarch se jen uchechtl „To má pravdu, paní prezidentko" Ona jen vzdychla „Tak dobrá. V nejbližší možné chvíli, kdy by se nám mohlo podařit vysvobodit vítěze se pro ně vydáme, ale vy naoplátku začnete svou roli už dnes." V tu chvíli mě ale napadlo, že by tuto domluvu mohla popřít až by na ni přišel čas. „Beru, ale vy mi slíbíte že to prohlásíte minimálně před polovinou třináctého kraje." To jsem ale hlupák, že jsem to nežádal dříve! „Dobrá dnes odpoledne to prohlásím před celým krajem, spokojen?" pronesla už s hlavou sklopenou do jakýchsi papírů. „Ano, děkuji. I za to že jste mě vyslechli. Teď už mě prosím omluvte."„Kam ten spěch? Pudete se připravit na vaši první proklamu." Pronesla a kývla na Haevensbeho, „za jak dlouho ho zvládnete připravit?" ,,Za necelou hodinu ho tady máte jako nového!" Promnul si ruce, vstal od stolu a přešel ke mně. „Pojď, něco ti ukážu." Vedl mě spletí chodeb až k výtahu, ve kterém jsem tady ještě nebyl. Jízda výtahem mi nedělala nikdy žádný problém, ale pro klaustrofobicky je to nepříjemné samo o sobě, natož když jste pak zavřený od rána do večera, sedm dní v týdnu zavřený v podzemních chodbách, které jsou malé i pro normálního člověka. Sjeli jsme někam hodně hluboko, do chodby kde byla naprostá tma. na konci chodby byl vidět takový skleněný výklenek. Ten se po chvíli rozsvítil a já uviděl dva černé kostými.

>>->————-I>

Huráá. sem zde :D a se mnou nová kapitola :) moc moc moc se vám omlouvám že je až skoro po měsíci, ale měla jsem toho fakt hodně. O velikonocích jsme byli pryč, tento víkend na soustředění a jelikož máme v sobotu první soutěž tak nevím kdy napíšu zase další kapitolu :( Ale teď je tady nová :D a já se vás táži: mám sem dát Effie, nebo přípravný tým ?? Jelikož opravdu nevím jak se přípravný tým Peety jmenoval (ale zjistlila by jsem si to :D) tak bych byla radši pro Cetkii (jo nevím co je lepší :D jestli Cetkie nebo Effie :D), ale zase bych chtěla aby bylo alespoň něco podle knížky :) napište svůj názor a v soboru nám držte palečky :) a mě taky protože mám první rok sólo a jsem naprosto vynervovaná jak moc to zvorám :D Loučím se a přeji vám příjemný duben :) :*