I'm a bitch I'm a boss [m.yg x p.jm] (POZASTAVENO)

XII

YOONGI

,,... koupelna, obývák a sem..."zastavil se před černými dveřmi a podíval se mi pevně do očí.,, Sem nebudeš nikdy chodit."

,, Proč?"

Zamračil se.,, Protože jsem to řekl?"

,, Wow, nejsi ty můj otec?"protočil jsem oči a založil si ruce na prsou. Trochu mě už přešel všechen ten stud a nejistota z toho, co jsem mohl před chvílí udělat. Alespoň měl tričko.

,, Hele, tohle je soukromá místnost, sem nemůže ani Jihyun, tak moc nežárli,"zamručel a rozešel se chodbou dál.,, No, každopádně tady je jídelna, jak už víš, kuchyň, kout s věcmi na uklízení, kdyby ses nudil-"

,, Já určitě,"odfrkl jsem si a on se na mě znovu otočil.,, No co? Tvoje uklízečka nejsem."Nadzvedl jsem obočí a poté se opět zamračil.,, Ježíííš, ještě před 10 minutami jsi byl milejší."A perverzní.

,, Já jsem milý neustále, jen ty seš na mě hnusný,"našpulil pusu.,, Dobře, možná to občas trochu přeháním, ale to se nepočítá."

,, Jako před chvilkou?"nadzvedl jsem obočí.

,, Jako před chvilkou,"přitakal a kývl.,,No, to by bylo asi vše, jdem se najíst, jinak Baeminovi rupnou nervy."

Pokýval jsem hlavou a následoval ho do jídelny na konci chodby. Ovšem, že jsem byl stále nesvůj z toho, co se před chvílí odehrálo, přece na to nemůžu jen tak zapomenout. Vždyť jsem se před chvílí chystal se dotknout kluka! Tak co se mnou je už?

Mám však taký blbý pocit, že to není tím, že mě k tomu nutil, jak jen to šlo. Myslím... Obávám se, že to možná bylo i z vlastního chtíče. Já vůbec nevím! Ode dne, co jsem tady, se cítím vždy tak nervózně, když na mě něco zkouší.

Otevřel dveře a se mnou vstoupil dovnitř. Za stolem na levé straně již seděli ten chlap-zřejmě Baemin-a Jiminova mladší sestra. Ani jeden ještě nejedli, divil jsem se, že dokázali vydržet. Sice já hlad neměl, jak jsem předtím řekl, ale to jídlo bych snědl klidně všechno sám. Všechno bylo tak chutné.

Jimin si sedl do čela stolu a já na pravou stranu. Oba jsme si všimli, že ten Baemin se netvářil moc spokojeně.,, Nějaký problém?"vyhrkl Jimin a podíval se na něj.

,, Chtěl bych si s vámi proml-"

,, Ale já ne, takže se ptám; nějaký problém?"zopakoval Jimin svou otázku a vzal mezi prsty hůlky. Doteď nechápu, co mezi sebou mají. Je to nějaká jeho pravá ruka?

,, Ne, pane,"odpověděl pevně Baemin a dál si sousto masa do úst.

,, Já si myslím,"zavrčel Jimin a začal také jíst, což jsem po něm zopakoval.,,Jihyun, máš ty snad nějaký problém?"

,, Ne, oppa,"zamumlala a dál žvýkala.

,, Správně, takže ty, Baemine, ani slovo o tom, co jsi před chvílí viděl,"řekl a oslovený Baemin kývl.

Jimin se ohlédl na mě, přičemž jsem malinko sklopil pohled.

NEXT DAY

,, Narovnat!"okřikl mě Jimin a já udělal jak řekl.,, Vystřel!"Zmáčkl jsem spoušť a trefil se do břicha.,, Musíš hned! Nikdo nebude čekat, až se narovnáš!"Došel ke mně a já odvrátil pohled.,, Zlato, co je dneska s tebou? Doteď ti to šlo."

Mlčel jsem. Ruka se mi klepala, před očima jsem neměl nic jiného, než včerejší moment v Jiminově kanceláři. Nechyběla i má představa, jak by situace pokračovala. Tohle je už od rána.

,, Hele, pomůžu ti,"povzdechl si a objal mou ruku, ve které jsem držel pistoli, tou svou. Cítil jsem jeho dech přímo u ucha.,,Klepe se ti ruka, drž to pevně. A narovnej se."Opět jsem se narovnal a on si obmotal ruku kolem mého pasu, přičemž se mi zatajil dech. Co si myslí, že dělá? Dlaň položil na mou hruď.,,Tak fajn, ber s rezervou, co jsem právě udělal, jo? Dej ruku dolů."Stáhl jsem pistoli, přičemž mě stále držel.,, Zkus vystřelit tak, abys měl mou ruku stále na své hrudi, zlato."

Nasucho jsem polkl. Byl hrozně blízko. Dovoloval si a to dost. Nechápu, proč to na mě tolik působí, ani u mého poprvé s Miou jsem tak nervózní nebyl. A to s ní nejsem ve vztahu!

Rychle jsem zvedl ruku a vystřelil, přičemž jsem se snažil stát jak socha. Překvapivě jsem se trefil do hlavy a vydechl. Že by to vážně pomohlo? No to snad ne. Jeho ruka byla stále v té samé pozici.

,, Dobře ty,"uchechtl se a pustil mě.,,Hrozně ti bije srdce, jsi nervózní?"

,, Ne,"odvětil jsem a jeho ruku z mé hrudi sundal.,, Z čeho bych měl být?"

,, No já nevím, to máš vědět ty,"vyplázl jazyk a založil si ruce na prsou.,, Tak a teď zase střílej sám."Pohled jsem zabodl na plechové panáky a chtěl zamířit, když vtom se ozval vystřel.,, Doprdele, co to-"

Nestačil to doříct a vchodové dveře se rozletěly. Vyběhla z nich vyděšená Jihyun a skočila Jiminovi kolem ramen.,,Oppa, jsou tam nějací muži,"fňukla a zabořila hlavu do jeho hrudi.,, Zastřelili Yunha a Jisunga."

,, Do háje už,"zamumlal Jimin a odtáhl se od ní, když se ozval další vystřel a po něm hned další.,, Jihyun, zůstaň tady s Yoongim."

,, Jdu s tebou,"vyhrkl jsem najednou a on se na mě podíval.

,, To teda nejdeš,"odsekl.,, Zůstaneš tady stejně jako Jihyun. Já tě při tom nebudu asistovat."Pokrčil jsem rameny a nabil si pistoli, načež protočil oči.,, Fajn, Jihyun, prostě zůstaň tady s... Taeyongem, ju?"

Jeho sestra přikývla a rozeběhla se za nějakým klukem v rohu budovy. Jimin na mě kývl a společně jsme se rozešli i s dalšími muži dovnitř. Zvuky výstřelů sílily, byli stále vevnitř. Dokonce jsem mohl rozpoznat, že jsou v dolním patře.

Plížili jsme se chodbami, dokud jsme se najednou nesetkali s útočníky. Od pohledu to byla také mafie, bohužel moje to nebyla. Schoval jsem se za roh, zatímco ostatní muži se rozutekli do místností. Jimin byl za rohem naproti mně.

Zpoza rohu jsem dvakrát vystřelil a opět se schoval, Jimin to po mně zopakoval. Bohužel jsem nikoho netrefil, nevím, jak on. Zopakoval jsem to a i v těch pár sekundách viděl na zemi ležet jednoho z těch mužů. Nestačilo to.

Z místností Jiminovi muži taktéž stříleli a alespoň jednou se trefili. Čekalo se na mě. Váhavě jsem se podíval na Jimina a poté opět zpoza rohu několikrát vystřelil. Trefil jsem dva! Do hrudi!

Avšak jsem nebyl dodatečně schovaný. Pocítil jsem ostrou bolest, která projela celým mým tělem, a okamžitě se chytl za krvácející bok. Klopýtl jsem a včas se schoval za onen roh. Tady jde fakt vidět, jak jsem zkušený. Vůbec.

Ohlédl jsem se na Jimina, který ke mně udělal krok, avšak v tu chvíli se opět začalo střílet. Musel se tedy znovu schovat. Vypadal vyděšeně. Nebo jsem jen už špatně viděl? Začalo se mi mlžit před očima, cítil jsem se tak unaveně i přes tu bolest.

,, Vydrž prosím,"řekl.

Bohužel jsem neudržel oči otevřené a propadl tmě.

__________________________________
안녕! <(￣︶￣)>
Chyběla jsem vám? Já vím, že ne 🤣 No- jak jsem říkala, kapitoly teď budou vycházet trochu opožděně, přece jen... Škola ¯\_(ツ)_/¯ Snad vám to nevadí ❤️

-ᴋɪᴋɪ

1146slov❤️