I'm a bitch I'm a boss [m.yg x p.jm] (POZASTAVENO)

XVIII

JIMIN

,, Myslím, že ho to ranilo,"promluvil Jungkook hned po tom, co Yoongi odešel a já se na něj podíval.,,To, co jste řekl, pane."

,, Ty do toho nestrkej nos,"prskl jsem a znovu se rukama opřel o stůl.,, Dohlídni na to, aby zůstal po celý den v tom zasraném pokoji, jasný?"

,, Pane-"

,, Žádný námitky, jinak tě zavřu taky!"křikl jsem.,,Konej svou práci, Jungkooku, a také se chovej úrovni podřízeného!"Zhluboka vydechl a vyšel z místnosti.,, Neslyšel jsem 'Ano, pane'!"

Kopl jsem do židle a vytočeně vykřikl. Co je to se všemi?! Nebo co je to se mnou? Vyloučeno! Já se takhle chovám neustále, musí na to být zvyklí přeci. Proč by ho to vůbec ranilo? Vždyť on takový není, není takhle citlivý. Bože, budoucí šéf mafie a urazí se kvůli takový blbosti.

Zabouchl jsem dveře na chodbu a vyskočil si na parapet okna. Dobře, tohle se mi opravdu začíná vymykat z rukou. Vždyť jsem pustil svou oběť k až jemu původně zakázaným věcem. Měl bych to napravit? Není až tak neškodný a myslím, že teď dva dny nevyleze z pokoje.

,, Nebo to na něj bylo vážně moc?"

NEXT DAY
YOONGI

Já sám ani nechápu, jak v téhle budově můžu usnout. Spím tu, jakobych byl doma, já to prostě nechápu. Původně bych měl celou noc promýšlet to, jak odsud vypadnout, ale ne, já si tady spím. Každý den na mě doléhá únava. A když ne únava, tak něco mezi tím a smutkem. Ani nevím proč!

Peřinu jsem si přehodil přes obličej a doufal, že se v něm udusím. Poté jsem ji však shodil na zem a dal si ruce za hlavu. Nesmím tady Taeho nechat, on s tímhle nemá nic společnýho. Proč sem ale chodil, do háje? To ho nenapadlo, že tady pak budem uvězněni oba? Místo toho, aby dorazil i s ostatníma a já pak mohl domů, se prostě vzdal.

Zrazu jsem uslyšel kroky směrem sem a posadil se. Otevřely se dveře. Když jsem v nich uviděl Jimina, více jsem se odsunul ke zdi, jakobych se ho bál. Vždyť ještě včera na mě křičel a od té doby jsem ho neviděl. Nebyl jsem venku z pokoje. Nebyl jsem si jistý, co od něj můžu čekat.

,, Jdem si zastřílet, ne?"navrhl vyčerpaně a já se kousl do rtů. Zavřel oči a zatnul pěsti.,, Dělej."

Ačkoliv nekřičel, věděl jsem, že na čekání nemá trpělivost, a tak jsem vstal a vyšel z pokoje. Bylo opravdu divný ho znovu vidět po včerejšku, vypadá divně. Čekal jsem, až zničehonic vybouchne a začne na mě řvát. Byl fakt jako časovaná bomba. Můžu začít odpočítávat a vsadím se, že ho naštvu už za pár minut.

Po chvilce jsme vyšli z budovy a já přistoupil ke stolu, na kterém ležely pistole, jako vždy. S tímhle jsem měl vždy šanci všechny postřílet a zmizet. Avšak... Nějakým způsobem se mi nechtělo. Stejně jsem věděl, že už jen co zastřelím Jimina, dostanu do hrudi desetkrát víc kulek než on.

Nabil jsem jednu pistoli a zamířil na panáka před sebou. Vysvětlil jsem, avšak jsem se trefil do břicha.,,Do háje."

,, Nejsi narovnaný,"promluvil.

Tiše jsem zavrčel a znovu nabil. Zamířil jsem, avšak nevystřelil. Pořád mi vrtá hlavou to, že ví o mně něco, co já sám nevím. Nebudu lhát... Chci to vědět. Rozhodl jsem se, že mu dám šanci mi vysvětlit, proč by neměl být můj otec mým otcem, třeba se konečně dozvím něco zajímavého.

A tak jsem se otočil na něj a zamířil mu pistolí na spánek, přičemž ke mně okamžitě doběhli dva jeho muži a svými pistolemi mi taktéž zamířili na hlavu. Jimin se usmál, skousl spodní ret a podíval se na mě. Tušil jsem, že jeho muži okamžitě zareagují. To mi však bylo úplně jedno.

,, Dejte to dolů,"přikázal Jimin a spojil si ruce na zády. Jeho muži váhavě stáhli pistole dolů.,,Copak, zlato?"Mlčel jsem, rozmýšlel jsem se, zda je to správný nápad.,, Vím, že nemáš v úmyslu mě zastřelit."

,, Řekni, co víš o mém otci,"prohlásil jsem pevně.

Spokojeně se ušklíbl a natočil hlavu na stranu.

LATER

,, Co bys chtěl vědět?"vyhrkl hned po tom, co jsem se posadil do jeho křesla, přičemž on si sedl na stůl, jako vždy.

,, Vše, úplně všechno. Proč si myslíš, že to není můj otec? Co se tedy stalo s mým otcem? Vše,"odpověděl jsem a založil si ruce na prsou.

,, Ty toho chceš nějak moc,"skousl si spodní ret a za čelist si mě přitáhl k sobě.,, Že bych za to něco chtěl?"Nasucho jsem polkl a on se po chvilce odtáhl. Zatajil se mi dech, když si začal rozepínat pásek. Nechal ho však volně viset a seskočil ze stolu. Nechápu sám, jak jsem dokázal jen sedět a pozorovat ho místo toho, abych zabránil tomu, co se poté stalo. Přistoupil ke mně tak, že se na mě celým tělem natiskl a pohladil mě po vlasech. Poté sjel dlaní na mou tvář a naklonil se ke mně, načež jsem-ani nevím proč-zavřel oči. Cítil jsem jeho dech na mých rtech, bylo to... Zvláštní. Zrazu se uchechtl.,,Nepamatuju si, že bys měl ve složce napsané, že jsi bisexuál."

Otevřel jsem oči a setkal se s těmi jeho. Byl nepopsatelně blízko, až mi z toho naskočila husí kůže. Co to se mnou je? Takhle blízko mě žádný kluk v životě nebyl. Jak by taky mohl? Kdybych u sebe měl zbraň, již by ležel na zemi mrtvý. Tedy... Možná, Jimin je... Jiný.

,, Nesváděj mě, Yoongi,"zavrněl se sebejistým úsměvem a odstoupil ode mě. Zapnul si pásek a znovu se posadil na stůl.,, Nebuď tak vystrašený."

,, Neodbíhej od tématu,"zamumlal jsem a odvrátil pohled.

,, No jo no jo,"protočil oči a opřel se rukama o onen stůl.,, Jak začít? Ehmmmm... Je dobrý říct, že můj a tvůj otec si byli známí, byli parťáci. Oba vedli brutální mafii, ale přesto se k sobě chovali jako kolegové v kavárně. Začne se to trochu zamotávat. Přišla pak jiná mafie a zabila tvého tátu i mámu, to ti byly tak dva roky. Jenže nevěděla, že mají tebe, což se dozvěděli až u soudu. Šéfovi té mafie hrozilo doživotí i za další jeho činy, jenže on nějakým záhadným způsobem do druhého soudu sfalšoval závěť, kam napsal, že je vlastně blízký tvého otce a tebe si vezme do jeho péče."Nadzvedl jsem obočí.,, Ano, taky sám nechápu, jak mu to mohl někdo zbaštit. No, takže do vězení nakonec nešel, ale až vyprší smlouva, do vězení půjde. Smlouva končí až, když ti bude čtyřicet, takže do té doby tě má ve své péči. Jenže on tě hned po tom, co smlouva začala, dal jeho sestře, která tě vychovala vlastně ve stejné budově. Takže s mafií žiješ celý život. Jeho sestra zemřela po dvou letech na infarkt, nebyla už nejmladší. V tu chvíli se už o tebe opravdu staral on, tedy ten... Koho nazýváš otcem."Chvíli bylo ticho, měl jsem smíšené pocity.,, Můj otec se s tím snažil něco dělat, ale neúspěšně. Po zbytek jeho života tě neviděl, i když chtěl, měl hodně sporů s tvým šéfem. Bohužel když mě bylo 15 a Jihyun 7, už to tvého šéfa přestalo bavit, jako vždy, a zastřelil i je. Máma nás včas schovala do sklepa, přičemž požádala Baemina, jakožto jejich věrného podřízeného, aby se o nás postaral."

Mlčel jsem a jen koukal před sebe. Takže celou tu dobu to byl úplně cizí člověk? Ne můj otec?

___________________________________________
안녕! 😅
Ano, tahle knížka stále žije 🤣 Dost lidí se ptalo, kdy bude nový díl A NE, KNÍŽKA NENÍ POZASTAVENÁ, jen mi poslední dva týdny připadaly vyčerpávající a neměla jsem náladu na psaní ༎ຶ‿༎ຶ Ale jsem tu zas, don't worry! ❤️✨

-ᴋɪᴋɪ

1227slov❤️