I'm a bitch I'm a boss [m.yg x p.jm] (POZASTAVENO)

XVII

TAEHYUNG

,, Tae,"zalapal po dechu Yoongi a chtěl se rozejít ke mně, avšak chlapec za ním mu zamířil pistolí na záda. Překvapivě se Yoongi zastavil a lehce sklopil pohled. Takže je tady. Ah, díky bohu.

Musel jsem však svraštit obočí, když jsem zaregistroval, že je bez trika a okolo pasu má obvaz. Co se stalo? Kdo mu co udělal? Je vůbec divný, že je v této budově volně, vždyť já tady musím chodit jak idiot s pouty a téměř nahý.

Ucítil jsem, jak mě někdo za mnou bouchl samopalem do zad, čímž jsem se syknutím padl na kolena. Slyšel jsem, jak Jungkook toho chlapa okřikl nějakým divným jménem. Proč? Jsem tu jako vězeň, nemusel ho okřiknout. Ti chlapi si tady do mě beztak můžou kopat jak chtějí.

Zpoza Yoongiho vyšel pomalým krokem kluk s černými vlasy, přičemž stáhl ruku s pistolí. Poznal jsem ho, věděl jsem, že je to Jimin. Ovšem na jeho tváři nebyla ani známka překvapení či znechucení. Jen si mě pozorně prohlížel, čekal jsem, až mě také pozná a bude moct říct, že jsme opravdu bývalí přátelé.

,, Kdo je to?"promluvil a já svěsil ramena.

,, Taehyung, říkal, že se znáte a-"

,, A to snad znamená, že ho hned dovedeš sem za mnou?"odvětil Jimin a podíval se na Jungkooka vedle mě.,, Jak víš, že nemá cokoliv, před co by jej mohli sledovat?"

,, Původně jsem byl jeho vězněm v budově jejich mafie, ale když jsme jeli sem, přepadl jsem ho a všechno oblečení nechal na kraji lesa, taktéž elektroniku a vše, co vytahal z kapes,"vysvětlil Jungkook a spojil ruce před sebou.,, Ř-Říkal, že jste byli blízcí přátelé."

,, Jungkooku, nemůžeš věřit všemu, co cizí lidi řeknou,"povzdechl si Jimin a založil si ruce na prsou.,, Ale rád tě zase vidím."

,, Děkuji, pane, já vás taky,"lehce se usmál Jungkook a uklonil se. Málem jsem se až moc pozastavil nad jeho šťastným úsměvem. Je již od pohledu zajímavý, co si budem?

,, Fajn, Jungkooku, prosím dohlížej na Yoongiho, může si klidně pochodovat po domě,"přikázal Jimin a poté se podíval na mě.,, A my dva spolu hodíme řeč."

Skousl jsem si spodní ret a sledoval, jak všichni odchází. Po chvilce jsme zůstali v místnosti jen já a Jimin. Cítil jsem se všelijak. Opravdu mě nepoznává nebo to jen hraje? U něj už v době našeho přátelství nikdo nevěděl, co má v plánu, jak se cítí či něco předstírá. Cítil jsem se tak hrozně a frustrovaně. Třeba jsem se i spletl.

Opřel se rukama o stůl a vydechl.,, Vzpomínáš si na mě, že?"řekl jsem a sedl si na zem úplně, jelikož mě již bolely chodidla a kolena od klečení.

,, Proč jsi to tomu Jungkookovi nakecal? Co ho do toho taháš?"zavrčel a zatnul pěsti.

,, Nějak jsem ho snad musel přesvědčit, aby mě k tobě přivedl,"upřesnil jsem a natočil hlavu na stranu.,, A lhát jsem mu fakt nechtěl."

,, Kdybys tak lhal mně,"zašeptal. I přesto jsem ho slyšel. Náhle bouchl do stolu a otočil se na mě.,, Co si vůbec o sobě myslíš?! Prostě se zrazu objevíš, když uneseš jednoho z mých mužů, a myslíš, že ti všechno odpustím? Je to posraných 6 let, ale já na to nezapomenu. Zradil jsi mě! Zradil jsi vlastního kámoše kvůli penězům!"

,, Nebyli jsme na tom nejlíp, potřeboval jsem mnohem víc-"

,, Já ti mohl dát mnohem víc!"křikl a začal pochodovat po místnosti.,, Myslíš si, že po smrti svých rodičů ti nebudu mít co dát? Víš, kolik jsem zdědil? 500 miliard wonů a ty říkáš, že ti nemám co dát?"Sklopil jsem pohled a on si povzdechl.,,O peníze tu tolik nejde, jde o to, že jsi mě opustil. Opustil jsi mě, když jsem tě nejvíce potřeboval!"