I'm a bitch I'm a boss [m.yg x p.jm] (POZASTAVENO)

XIX

JIMIN

Pozoroval jsem, jak se rázem jeho nálada změnila. Klesla. Hele, je mi jasný, že to je pro každýho rána, ale myslel jsem, že zrovna on to trochu ustojí. Nebyl jsem však na jeho reakci vůbec připravený, u něj opravdu nikdo nikdy neví. Na první pohled vypadá tak chladně.

,, Yoongi? Já vím, jaký to je, nemysli si, že tě nechápu-"

,, Proč jsem se tě na to vůbec ptal?"přerušil mě a vstal.

,, Co- Yoongi!"vyhrkl jsem.

,, Kdo ti vůbec o tomhle řekl? Jak víš, co se vůbec se mnou dělo, když jsem byl úplně někde v háji daleko od tvé rodiny?"odfrkl si a letmo se na mě podíval. Popravdě jsem se již necítil tak sebejistě. Reagoval přesně tak, jak jsem vůbec nečekal, že bude reagovat.

,, Taehyung. Znali jsme se my tři a on mi ještě pár let po tom, co zemřeli tví rodiče, psal. Takže jsem věděl, jak na tom jsi. Když mu bylo patnáct, musel se již rozhodnout, do které mafie půjde. Od té doby jsme spolu už nepromluvili. Ale to je jiný příběh, který ty znáš,"vysvětlil jsem a vydechl. Tae měl příšerné a lhostejné rodiče, nechali ho samotného vejít mezi nebezpečné lidi, kteří ho mohou zabít.

Nic neřekl a pouze odešel. Stiskl jsem oční víčka k sobě a sklopil pohled. Byla to blbost? Ale musel vědět, jak na tom vlastně je, přece ne všichni si zasloužíme žít ve lži, ačkoliv pravda bolí. On si jen myslí, že je jediný. Dobře, uznávám, že to opravdu bolí, když se něco takového dozvíte, jsem toho důkazem. A on teď už také.

Frustrovaně jsem si povzdechl a seskočil ze stolu. Co mi vůbec je po tom, jak se cítí? Může mi to být někde, vždyť je to má oběť, ne můj blízký. To, že s ním mluvím tak, jak mluvím, je možná jen tím, že je vlastně ve stejné situaci. Měl bych se sebrat, do háje!

,, Pane,"slyšel jsem a otočil se směrem ke dveřím, ve kterých stál Baemin.,, Přišly zbraně, co jste si objednal."

,, Jo, hned se na ně přijdu podívat,"odpověděl jsem a rukama se opřel o stůl.

,, Tys mu to řekl, že jo, Jimine?"zvážněl a já si protřel obličej.,, Není to trochu brz-"

,, Musel se to dozvědět, jasný? Musí znát pravdu. A když mu ji neřekne jeho šéf nebo Taehyung, tak musím já,"prohlásil jsem a podíval se na něj.,,Nesouhlasíš snad?"

,, Jimine, jenže ty nevíš, jaké to je-"

,, Vím přesně jaké to je! Vím, jaký je když zjistíš, že tví rodiče jsou mrtví!"vyjekl jsem a bouchl pěstí do stolu.

,, Ale nevíš, jaké to je, když zjistíš, že jsi celou dobu žil ve lži,"opáčil. Tak strašně mě vytáčí. Kdyby otec nechtěl, aby nás opatroval, už by byl dávno mrtvý. Je tak otravný. Ale zase musím uznat, že se mi vždy snaží pomoct.

,, Drž hubu a vypadni!"

Mlčky tedy odešel a já vydechl úlevou.

YOONGI
LATER

Několikrát jsem zamrkal, abych opět zahnal slzy, a zabořil hlavu do peřiny. Ano, celou dobu tu ležím v peřině a... Vlastně nic dalšího. Nevím, co jiného bych měl dělat, momentálně jsem na úplným dnu. Proč mi Taehyung neřekl? Proč mi to nikdo neřekl?

Bouchl jsem pěstí do polštáře a vstal. Rýchlym krokem jsem vyšel z místnosti a rozešel se chodbou a poté po schodech dolů. Měl jsem dost, potřeboval jsem vědět vše okolo toho. A není to Jimin, kdo o tom ví nejlépe. A když tady není můj otec- tedy už to asi není můj otec, ale šéf- je tu Taehyung. Bohužel nevím kde přesně je, tudíž to bude muset jít násilím, když mi to nikdo nechce říct.