The Summer Love✔

Tourist

Changbin, Felix, Jisung, Minho, Seungmin, Chan, Jeongin, Hyunjin

Changbinův úhel pohledu

Po dlouhém půldenním letu jsme konečně všichni dorazili do Seoulu. Už na letišti jsme se každý  rozdělili jelikož Minho jel k Hanovi, Chan k Seungminovi, Hyunjin s Jeonginem si zarezervovali hotel a totéž jsme měli i my s Lixem. Vím sice, že tu mám pořád kde bydlet, ale chci mít s Lixím soukromí, kdo ví jestli by jsme ho měli u rodičů. 

,,Aaah konečně jsme dorazili'' Řekl Lixí když se rozvalil na postel. Já se jen vedle něho rozvalil a otočil se směrem k němu. ,,Kdy bys chtěl zajít pro ty věci?'' ,,To můžeme udělat někdy před odletem stejně toho moc nemám'' ,,Aha, a jak jste se dohodli s kluky? Slyšel jsem ze spaní jak se na něčem domlouváte, ale nevím přesně o čem'' ,,Jo, jelikož tu nikdo nezůstává tak jsme si řekli že ten týden si stráví každý po svým, aby jsme si to užili a pak se uvidíme až na den odletu'' ,,Takže to znamená, že celý týden máme pro sebe?'' ,,Ano, a už nám chystám plán'' ,,Takto se už těším, vlastně Binnie? Proč nejsme u tebe?'' ,,No, protože rodiče se vrací během tohohle týdne asi za tři dny a kdyby jsme pak tam byli s nimi tak jsem si myslel že by jsme neměli dostatek soukromí, jelikož znám svou mámu'' ,,To by nevadilo'' ,,Ale mě by to vadilo'' ,,Aw'' ,,Co?'' ,,Je to roztomilý''

Chanův úhel pohledu

Právě jsme si objednali kuře a čekali na tu objednávku, jenže já čekal ještě na něco jiného. Na Seungminovu odpověď. Sám ani nevím kde teď Seungmin pořádně je, pořád chodí sem a tam a začalo by mě zajímat co to do něho v jelo. ,,Minnie? Stalo se něco?'' ,,Ne, proč?'' ,,No jen, že tu pořád chodíš z pokoje do pokoje, tak či jen nechceš s něčím pomoct'' ,,Nene'' A už zase někam zmizel. Co když přijdu o něho? Co bych dělal? Za tu dobu se stal pro hodně důležitou osobou v mém méně zajímavém životě a nechci o něho přijít.

*Cink Cink* ,,Je tu donáška!'' ,,Skočil bys prosím pro to?'' ,,Oki'' Došel jsem do předsíně a otevřel dveře, za nimiž stál už osoba s naší objednávkou. ,,Tady to máte'' ,,Děkuji, na shledanou'' ,,Na shledanou'' Vzal jsem to a šel za Minniem asi na balkon. A byl tam. ,,Minnie, už jsem tu'' ,,Ne nechoď sem ještě nebo si zavři oči a počkej chvilku'' ,,Oki oki už je mám zavřený'' ,,Počkej chvilku, ještě'' ,,Mhm'' Takhle jsem tam stál ještě asi pět minut a začalo mi to být docela nepříjemný. ,,Minni-'' ,,Už můžeš'' Otevřel jsem oči a počkal chvilku než si moje oči zvykli na to světlo. Pane bože. ,,Minnie, to jsi nemusel'' Všude byli okvětný lístky od květin, svíčky po celém obvodu zábradlí, a světýlka. Na stole byli připravený talířky se šampaňským ,,Ale musel, vždyť ty děláš pro mě všechno a já.. Já jsem pro tebe skoro nic neudělal'' ,,Ale jo udělal, stojíš pořád při mě a to se taky počítá'' ,,Ale ty jsi toho udělal víc'' ,,A co třeba?'' ,,Ta drahá večeře na kterou jsi mě pozval před odletem do Austrálie'' ,,Chtěl jsem ti udělat radost'' ,,A ten plyšák, kterého jsi mi koupil před týdnem?'' ,,To byla maličkost'' ,,Chtěl jsi mi koupit štěně'' ,,Hodí se k tobě'' ,,A ty lekce zpěvu co jsi mi platil?'' ,,Musíš nějak rozvíjet svůj talent'' ,,Když tak přemýšlím, nejsi ty náhodou miliardář, že rozházíš tolik peněz za mě?'' ,,Mmhh možná trošku? Ale to je jedno víš co mi tohle připomíná?'' ,,Možná vím a ty?'' ,,Já to vím určitě. Naše druhé a poslední rande před tím než jsme začali spolu chodit. Přesně takhle to vypadalo'' ,,Mhm a to byl záměr'' ,,Vlastně kolikátého je dneska?'' ,,23.8'' ,,VŽDYT TO JSOU UŽ ČTYŘI ROKY CO JSME SPOLU'' ,,Chanie, nemusíš tolik řvát'' ,,Ale musím, vždyť já skoro úplně zapomněl'' ,,To nevadí stejně jsme dneska přijeli můžeš mi to vynahradit zítra'' ,,To taky musím'' A objal jsem ho co nejněžněji jak jsem mohl. ,,Chanie? Víš jak jsem se tě ptal v letadle a ty jsi mi pak dal čas na rozmyšlenou?'' ,,Mhm'' ,,Tak já se rozhodl'' Tahle odpověď mě ještě více znervóznila. No ták Chane bud ti řekne ano nebo ne. Nic víc v tom není? No jasně že je. Nervózně jsem na něho kouknul a kousl se do spodního rtu. ,,A odpověď je...'' Na chvilku se zamlčel. ,,No jasně že si tě vezmu'' Energie a štěstí se mi nahrnulo do hlavy a ihned jsem objal Seungmina i s nadzvednutím. ,,Už jsem se bál, že si mě nevezmeš'' ,,To jsem tě jen tak škádlil Chanie'' ,,Ty jsi teda číslo'' ,,Nepůjdeme si sednou a najíst se?'' ,,Mhm'' Vzal jsem naše jídlo a dal před nás oba dvě krabičky s jinými jídlem. ,,Vlastně v tom letadle jsem ti to chtěl říct dávno'' ,,A proč jsi mi to neřekl?'' Zeptal jsem se ho tázavým hlasem. ,,Protože jsi na mě vybalil to, že nemusím pospíchat s odpovědí a to mě přinutilo na chvilku se zamyslet i zapochybovat'' Na chvilku se odmlčel, ale když jsem se mu chystal na to něco říct promluvil znova. ,,Ale díky klukům a uvědomění si některých věcí vím, že nemám proč pochybovat'' ,,Po pravdě já taky o sobě pochyboval a to že za mnou zase přišel Changbin mi taky pomohlo'' ,,Už se nemůžu dočkat'' ,,Já taky''