Srdce z perel ✔

Dokonalé probuzení

Jeho tělo bylo zatěžkané popelavými anděly, které mu svíraly jeho únavou semknuté oči. O drobounké tělíčko se opíral uhelný písek tvořící pálící duny, jež ho žhavě bodaly do obnaženého trupu. Přes všechnu tu palčivou bolest, která ho sužovala, cítil úlevu. Prožil již tisíce životů a pokaždé, když se schylovalo ke konci jeho bytí, byl vděčný svému osudu za to, čím je. Teprve na sklonku jeho životů se cítil naživu. Teprve, když pocítil onu známou ohnivou bolest, cítil, jak namísto vyprchávání života z jeho těla, ho naplňuje nová, čistá, neposkvrněná a nevinná duše. Cítil se jako nepopsaný papír, jemuž měl dát živoucí význam. Tehdy, až dopíše poslední kapitolu svého života, byl celičký a zároveň tak zranitelný. Zranitelný jako jemný kus papyrusu, jenž vzplane pod tíhou žáru. Stejně jako on vzplane pod tíhou času, jako poslední zrnko písku, který se dosypal v přesýpacích hodinách.

Přesto, že věděl, že musí být silný, cítil se zesláblý. Byl paralyzován tíhou emocí, které v něm tančily jako tornádo. Nebylo to ničivé tornádo, které zničí vše živé i neživé. Bylo to tornádo, které po sobě zanechalo prázdnotu a příležitost začít od začátku. Začátek s čistým štítem.

Miloval to. Miloval, jak svobodně se cítil, kdykoliv se takhle dokonale probudil. Zamrkal a z dlouhých řas mu do slzavých očích napadal chomáč popela. Při sebemenším pohybu cítil, jak v něm pulzuje krev – jak se v horkých vlnách valí od srdce celým tělem skrze prázdné žíly a cévy, aby mu dodaly potřebnou sílu. Byl již natolik moudrý a zkušený, takže věděl, že je zbytečné se snažit a tento proces násilně urychlit. Věděl, že to tak má být, a tak čekal. Tváře se mu zbarvily do růžova, když se do nich nalila krev. Zpod tenkou světlou kůži se mu na povrch vydralo pár rudých peří. Jen pár, protože byl mladý. Mládě. Tělo se napjalo pod návalem tvořícího se masa a svalů. Ucítil drobné bodnutí, když mu kůži probodl malý zaoblený zobák. Jeho pahýly nahradily černé drápy tvrdé jako kámen.

Fénix byl připraven čelit dalšímu z tisíce životů. Byl připravený opět žít poté, co se samotný spálil a opět vstal ze svého popela jako válečný hrdina. Válečný hrdina žijící v bájných legendách vyprávěných z generace na generaci.

„A je to tady," vydralo se mu z úst přes vyschlé hlasivky, zatímco se mu rozevřela opelichaná křídla a fénix vzlétl vzhůru k nebi vstříc svému osudu.

Bylo to přesně tak dokonalé probuzení, které očekával pokaždé, když ve vzplanutí ohněm usnul a zemřel v naději, že se opět probudí a povstane jako fénix z popela.