Srdce z perel ✔

Spisovatel

Toho, co o sobě vím a co jediné jsem ochotná o sobě ostatním prozradit, je jen velice krátký seznam. Seznam, který jsem už tolikrát přeškrtala, následně přepsala, přečetla, pak roztrhala, poté založila nový seznam, sepsala ho, přeškrtala slova, přepsala jeho význam, a zase zničila. Než jsem se odhodlala svůj seznam nenávratně zveřejnit a být za něj krutě odsouzena a nenáviděna. Ale byla to má volba. A stejně tak si můžeš zvolit i ty. Anebo lhát ve prospěch tvé knihy. Vyber si.

Jako bys byl osobou, kterou se tak urputně snažíš nebýt. Jako by ses stal tím, co jsi nechtěně vytvořil. Anebo je to tak, že to, co jsi vytvořil, jsi doopravdy ty? Jako by ses stal postavou, která...

Sedím sama v potemnělém pokoji, společnost mi dělá pouze světlo z mého notebooku, na němž se snažím sepsat poslední příběh, který má udat mému tvůrčímu životu a snažení se něčeho dosáhnout, nějaký směr. V posledních měsících se mým věrným přítelem stala káva, káva a zase ta lahodná káva. A taky čokoláda, YouTube, a měkké deky vonící levandulí na uklidnění mých myšlenek, které mi v hlavě kolují jako v mixéru všehochutí. Připadám si jako někdo, kdo absolutně netuší, co dál. Mačkám tlačítka, která píšou mé knihy, poté je opět mažu, přepisuju, přesuzuju, opět mažu a vymýšlím, co napsat dál. Musím volit správná slova, která nikoho neurazí, ale zároveň ta, která lidi nadchnou. A musím dávám pozor na to, abych nenapsala něco, co mě odsoudí jen přes ta niterná písmenka. Připadám si jako osoba žijící dva světy, dva životy – žijící uvnitř sebe samotné a žijící život té, jenž se jí snažím vybarvit život na klávesnici. Přitom jsme obě stejné, i když ta druhé dokáže existovat jen díky mně. Díky mé osobnosti, díky tvůrčímu ztvárnění a schopnosti psát. Ten pocit nepochopení a nenávisti čtenářů vůči ní, vůči mně, je ubíjející. Já a ona jsme jedno. Jeden život, jedna osobnost, jedna hlavní postava, jeden jediný hrdina.

Ta druhá osoba na mě dennodenně koukala ze všech těch otřískaných stěn a neustále mě pozorovala, hlídala a ustavičně kontrolovala, v noci se pomaloučku vynořovala z temných stínů rohů místnosti. Ale co mě děsilo ze všeho nejvíc byly ty oči. Oči té osoby hledící na mě každičkou sekundu z té kaluže mých slz. Kdykoliv jsem se na tu průzračnou kaluž zadívala, uviděla jsem je. Viděla jsem ty zákeřné oči, byly plné pobavení a užívaly si mé utrpení. Z těch očí jsem měla strach, ale zároveň jsem cítila jakési pochopení, když na mě hleděly. Jako by mi rozuměly. Jako bych se těma očima dívala na sebe samotnou. Jako by všichni viděli mýma očima moji podstatu sebe samotné. Představa, že jsem se všem otevřela, aby ve mně mohli čít, jako v otevřené knize, zatímco já sama ještě ani netuším, jak sepíšu dál další větu. Když přemýšlím, jakými písmenky ten knižní papír zasypu, přitom mě všichni dokážou soudit, porovnávat, předpokládat můj další krok a odsuzovat mě tak.

Jeden mě obdivuje a miluje, stovka jeho protivníků by mi nejraději vrazila kudlu do zad, stejně tak, jak jsem nechala mě – knižní postavu, vrazit kudlu do zad přátelům.

Je zvláštní, jak po hodině oťukávání protějšku vůbec netušíte, kdo vlastně dotyčný je, kým by chtěl být a co má rád, na koho si jen hraje a kým je doopravdy. Až komická se může zdát představa, že autora všech knih, textů a příběhů, čtenář zná na základě jeho zvoleného poslání sepsaného na papíře. Jako by ten, kdo píše poezii, byl milovníkem a romantikem a ten, kdo preferuje psaní hororových příběhů, ve svém mládí zažil jen zlé věci a byl svědkem jen hrozných událostí. Opravdu by nemohl pisálek básní být svalnatým alfa samcem? Vskutku by ten, kdo do svých písmenek vkládá strach a hrůzu, nemohl zažívat krásné a příjemné okamžiky zaplněné láskou a přátelstvím?

Opravdu si myslíte, že mě znáte? Mě – autora, autorku (vždyť nevíte ani to) - těchto příběhů? Jako byste se mohli na základě nich rozhodnout, zda mě máte rádi či nikoliv. Jestli jsem sympatický člověk nebo asociál toužící po pozornosti. Po pozornosti, kterou jste mi právě dopřáli.

A takový to je pocit, když hlavní postava v knize, kterou po nocích sepisujete, je založená na vaší pochroumané osobnosti a lidi hlavního hrdinu – vás – nesnášejí.