Gisela Štěpánka

2. Dojmy

Na Damiána a Jana kárání pana barona zabralo jako na podřízené, kteří poslušně poslechli jeho aktivity, jenomže druhému jmenovanému se vůbec nelíbilo jeho vyvádění kvůli neznámé dívce. Tem první ale do jisté míry svého pána chápal a zastal se ho. Však s mírným pohrdáním, neb použil urážlivou přezdívku, kterou mladý pán dostal od svých služebníků. 
,,Měj pro něho pochopení, dvojočko chce jen okouzlit tu mladinkou baronesu, proto se snaží aby Zuzanka jí připomínala Schönbrunn." Zuzanka bylo jméno toho zámku, kam Janovští jeli a kde pan Hundart sídlil.
,,Možná se do ní zamiluje. Ta Štěpánka je moc krásná." konstatoval v mírných obavách Jan. Její podobu znal z obrazů a fotografií, co mu ukazovala jeho matka. Když si na ní vzpomněl, věděl, že jí bude muset co nejdříve navštívit, aby dostal pokyny, podle kterých se má ke Gisele chovat. Už odmala jsem byl předurčen ke svému osudu, abych plnil svou úlohu. Teď v mých osmnácti let snad budu schopen naplnit očekávání, kvůli kterému jsem byl zplozený., vzpomněl si na slova své matky. Už ho drásal pocit, že něco není v pořádku.
,,Prosím tě, já si musím něco zařídit. Dodělej to i za mne a nikomu nic neříkej, že jsem mimo zámek." pohlédl na svého kamaráda a bez dalšího komentáře odběhl z pracoviště. ,,Kam běžíš?" zareagoval nevěřícně zrzavý mládenec, když spatřil utíkat Jana pryč. Jinak dál to ale nekomentoval. 

Chvátal takovou rychlostí, že i tygr by byl proti němu pomalejší. Běžel a běžel a běžel rovným směrem přes cestu lesem, až se objevil u rybníka. Utrhl kousek trávy, tu vložil do pusy a rozžvýkal jí. 
,,Matinko!" zavolal do špinavé zelené vody mladík. Teď se možná zarážíte a zajímá vás, proč volá po svojí matce do krajiny, když jí nespatřil a já vám mileráda poskytnu vysvětlení. Jan totiž nebyl prostým klukem po vyučení, jenž pracuje u pana barona Hundarta jako komorník. Tedy, jako prostý kluk působil velmi věrohodně, ve skutečnosti on byl stejný jako jeho pán a jeho vyvolená– odlišný. Jenom ne vzhledem, ale původem. Nebyl zplozený láskou dvou lidí, ani hrůzným zločinem, on byl vyčarovaný. Ano, vyčarovaný svou matkou čarodějnicí, co žila ve vodním zámku postavený v rybníku. Jako čarodějnice dokázala nejen snést a ovládat všechny živly, ale i v nich žít a protože nechtěla, aby jí někdo našel, už jen kvůli tomu, že zaklela dítě své sestry a obávala se, že by jí za to čekalo potrestání. Když Jan zavolal na svou matku, ruka štíhlé třiceti pětileté ženy se mu ukázala před očima. On se té ruky chytl a dostal se tak dolů do své domoviny. ,,Můj chlapče." promlouvala k němu v domě jeho matka, tmavovláska nosící jméno Eva. Byla to sestra baronky Evženie, pro dceru Giselu- jež sama před devatenácti lety zaklela byla teta. Měla sice stejnou krev, jako šťastně vdaná paní Janovská, ovšem ke své neteři se neměla. Dávala kromě její matky i jí za vinu, že ona se neprovdala za muže, do kterého se zamilovala a kterému byla určena. Kdyby sestra s mým ženichem neotěhotněla, mohla bych já být baronkou! ,,Je to tady, osud tvůj se brzy naplní. Brzy budeš moci naplnit svůj úkol."
„Myslíš tím to, na co jsi mne připravovala už od narození?" odvětil na to Jan. Vzhledem k tomu, že měl hlad, vzal si z misky na stole jablko, do kterého si kousl. Během jezení tohoto ovoce využila ona tenhle okamžik a zrekapitulovala mu, co má dělat. „Gisela Štěpánka Janovská okouzlila toho muže, u kterého sloužíš. Přesně jak bylo předpovězeno v mé vizi. Jak přijede, buď na ní velmi laskavý, jako kdybys chtěl se s ní oženit ty." Jan nebyl úplně hloupý, ale některé věci mu docházely pomaleji.
„To se jí mám dvořit?" pronesl s plnou pusou, v které měl jablko.
„Jasně, že ano!" vykřikla na něho. Eva zvedla oči v sloup překvapením, že tohle její syn nepochopil. „Musíš zapříčinit to, aby se do tebe zamilovala. Aby její láska k tobě byla silná, silnější než cokoliv jiného. Byla by do tebe tak zblázněná, že by neviděla na žádnou stranu a neslyšela žádnou radu. Hraj dobře zamilovaného a pak jí zlom srdce, až projeví svou odlišnost." Jan stále netušil, jak takzvaně která bije. ,,A nebude lepší jí říct, že jsem její bratranec?" vypadlo z něho lhostejně. Sice by to nic neznamenalo, ale opravdu musím jí ublížit? Neznám jí, nehrál jsem si s ní, ale i tak. Je to moje sestřenka, dcera sestry mé matky. Moc je už to, že jí matinka zaklela., pomyslel si. 
,,Vždyť tohle jí řekneš." odvětila mu na to Eva. ,,To bude pro ní taková dávka šoku, že se změní na kočku navždy. Tedy, pokud si tě bude vydržovat milence a přitom bude milovat svého manžela, tak to nevyjde. Ale neboj se, to se nestane." Je vzhledově celá moje sestra, určitě si místo vyvoleného vybere někoho, kdo neodpovídá představám jich rodičů., předpokládala. Po vyslechnutí tohoto kázání Jan se vrátil na Zuzanku. Kuchařka mu jen vyhubovala, ale jinak se nic nedělo.

Před zámkem Zuzanka stál mladý baron s táckem, na kterém byly dvě skleničky růžového vína, jedna pro něho a jedna pro jeho vyvolenou. Služebná držela skleničky pro pana Martina a paní Evženii. Jaká bude vlastně moje nevěsta? Jak spolu budeme vycházet? Padneme si do oka? Kéž by ano. Už jen podle obrazu se mi zalíbila, kéž bych se zalíbil i já jí., promítalo se mu hlavou. Kočár zrovna dorazil před zámek, čehož on byl svědkem. Služka se zaradovala z toho, že nová paní přijela. ,,Sláva! Vítejte, slečno baroneso! Vítejte!"
,,Ještě se neraduj, Viktorko. Co když si my dva nebudeme rozumět a ona mne odmítne hned?" pronesl šepotem pan Hundart v obavách. Služebná mu na to nic neřekla, protože společnost již vystoupila z kočáru. Baron byl uprostřed, po pravici držel svou manželku za ruku, po levici měl svou půvabnou dceru. Jakmile si všiml, že jedno oko má jiné než druhé, znejistěl. Proboha, co když se ho Gissy poleká a promění se na kočku hned?, strachoval se společně s manželkou. K jejich překvapení se ho nepolekala. V jejich očích sice spatřili překvapení, však ne strach. ,,Pohledný mladý pán." pronesla šepotem pro sebe Gisela Štěpánka. Trojice stála před baronem Hundartem, který je přivítal slovy: ,,Vítejte v Zuzaniných Lázních, vážení hosté. Přijměte prosím moje pozvání a připijme si na váš pobyt." Podal Gisele onu sklenici, služka jí podala jejím rodičům.
,,My děkujeme za pozvání a přivítání." odpověděl Martin. ,,Věříme, že se nám na Zuzance a v jejím okolí bude líbit." Všichni si připili na krásný pobyt a na úspěšné případné zásnuby. ,,A nyní se spolu odeberme do jídelny, oběd už je připravený. Jen pro vás, pane a dámy." Z venku se jí zdál zámek velmi veliký a byl postavený v pěkném stylu. Připomínal jí sídlo princezny z pohádek. Jaké to bude uvnitř?, vyzvídala sama od sebe. A nebude ta jeho milost z jeho strany hraná? Bude ke mne upřímný? Kéž bych si s ním připadala v duševní pohodě. Gisela byla v pochybnostech ohledně jeho osobnosti, Hundart byl mladou prokletou dívkou očarován. Až ke stehnům hnědé kadeře, zelené oči z kterých srší zvědavost a dětská duše. Skutečně netuším, co je ona vada, která bránila jiným šlechticům jí poznat. Milane, budeš mít na to tři měsíce, čtvrt roku bude trvat její pobyt v tvém zámku a panství., řekl mu vnitřní hlas. Bože, dej ať mi přiroste k srdci a já jí., modlil se. Panstvo došlo do jídelny, kde je personál usadil.