Gisela Štěpánka

13. Žádost o ruku

Ve Zuzance Milan vlastně Jan s jeho podobou položil Giselu v pokoji na její postel. Pohladil jí po hlavičce se slovy: ,,Přijdu si pro tebe, jen se usuším a převleču." Udělal by tohle Milan před tím, než se dostal do té vody?, napadlo Giselu. Ještě včera by se mne zeptal na to, zda se má převléct v mé přítomnosti, ale dnes mne jen položil beze slov. Navíc- on, než se vrátil z vody se tomu, že je mokrý zasmál, protože je zvyklý se otužovat a teď se ošívá proti vodě. Co s ním je? 

Do pokoje vešli její rodiče, kteří se už vzpamatovali z vína z Milanového sklepa. Rozhodně nepůsobili dojmem lidí, kteří mají silnou opici. Pan Martin voněl čistotou povzbuzenou heřmánkovým mýdlem a heřmánkovou voňavkou  a paní Evženie zase vsadila na mentol a růžovou vodu. Štěstí, že jsme ten tip lidí, kterým stačí spánek a koupel a dostaneme se z opití. Že nemusíme se probouzet ve zvratkách, které máme na šatech a ve vlas... Moje holčička je kočička! Dost úvah o tom, jak se probouzím po víně či koňaku, teď tu musím být pro dceru!, odehrálo se ve hlavě matky, když viděla svou dceru v šatech obalenou v kočičí podobě. 
,,Miláčku, co se stalo?" přiběhla k ní a začala jí chovat jako miminko. Jejímu otci se to také nezdálo. 
,,Gissy!" přiběhl k ní a pohladil jí po hlavičce. ,,Zamňoukej třikrát, jestli ses proměnila před Milanem." pobídl jí. 
,,Meou, meou, meou." vyhověla jeho požadavku. Za devatenáct let její proměny stihli se manželé naučit aspoň trochu přiučit tomu, které mňau znamená děkuji, které mňau je vyjádření nespokojenosti a které mňau vyjadřuje radost. ,,Mňau, mňau." znamenalo tohle: ,,Něco je na něm divného." 
,,Na Milanovi? A co?" nechápal Martin. Mňoukáním se Gisela vyjádřila, že jako člověk to vysvětlí lépe a ať to zatím ignorují. 
,,Dobře, dušinko, když myslíš, jak myslíš." odvětila na to paní Evženie. Nebyla úplně šťastná z toho, že problémy se vysvětlí později, ale věděla, že některé věci je těžké vymňoukat. 

Jan poprvé v životě poznával, co je to koupel teplou vodou, různými oleji a mýdlem z růží. Dosud totiž znal jenom sprchu studenou vodou, která byla jeho pánovi svatou, nicméně hned, jak uviděl svého kamaráda Damiána, ne že by ho přátelsky požádal jako správný Milan: ,,Damiáne, buď laskav a připrav pro mne horkou koupel, prosím." ani jako Jan, aby ho když tak poznal, ač nevěděl, odkud pochází, řekl to takhle: ,,Dami, připrav mi okamžitě vanu." Tohle oslovení on nesnášel. Dokonce, když nastoupil do služby požádal svého skutečného nadřízeného, aby mu tak neříkal, což Milan dodržel. 
,,Pane Hundarte..." oslovil ho Damián, ,,nerad vás napomínám, ale... nemám rád přezdívku Dami."
,,Já jsem se tě snad ptal na to, zda se ti to líbí, či ne?" povýšil na něho hlas s naprostou arogancí a sarkastickým úsměvem. Tohle je cizí našemu pánovi. On i když byl naštvaný, nechal si to pro sebe, k nám byl vlídný. Je to sice puntičkář, někdy to dává až moc na povrch, ale není arogantní hulvát., zaznamenal změnu v jeho chování Damián. 
,,Ne, pane Hundarte." oslovil ho jako prostého člověka.
,,Pane Hundarte? Snad Vaše Excelence." napomenul ho pseudo Milan. Nicméně věděl, že hádky si šlechtic nemůže dovolit, proto se otočil do svého pokoje. Teda pardon, do pokoje svého pána, kterého má podobu. 

V koupelně se uvelebil ve vaně s pěnou. Nechal své tělo se hýčkat horkou vodou a masáží zad od mladé služebné Hany, což byla roztomilá blondýna, která byla o dva roky mladší, než ta, kterou měl svést. Jen to nejlepší víno mu chybělo! To však  nahradil koňakem, pro který musela Hana přiběhnout až do sklepa. „Ještě dýmku a pralinky!" objednal si k tomu. Žádný sluha by to do pana Milana- muže tak skromného a laskavého nikdy neřekla. Najednou z něho byl někdo, pro koho byla vana, ve které strávil hodinu jako pro královnu Marii Antonií Francouzskou ples. K obědu se oblékl jako kdyby se měl ženit. Protože sluhové nevěděli tajnost jeho adeptky na nevěstu, byli překvapení, že oběd mají donést do jeho sklepa, kde se nachází i velký stůl a židle pro tři lidi– Jana, jeho strýce a jeho tety, vlastně pana Milana a paní Evženii. Pro Giselu byl donesený košík, vycpaný polštářem. Ehm... divila se nad tím celá rodina Janovských. Milan přece ví, že pro kočku je nelepší pelíšek náruč svých pánů, v případu Gissy náruč má a Martinova., ozvalo se v hlavě šlechtičny matky. Teď i náruč jeho.)

,,Můžete mi vysvětlit, proč musíme obědvat ve sklepě?" tázal se Martin nechápavě. Jan si ve vaně také připravoval důvod, proč chtěl s nimi jednat právě ve sklepě a jako nejlepší způsob ho napadlo žádost o ruku. Nač to také odkládat? Ona má jeho sympatie, on si jí také oblíbil. Datum, co nejdříve, čas, co nejdříve. Ale ne hned zítra, musím nakouknout do její duše, co jí na tomhle blbečkovi tak rajcuje., myslel si o svém plánovaném konání. 
,,Možná to je trochu neobvyklé, že jsem se odhodlal k tomuhle kroku, nicméně..." hrál zamilovaného Jan. Aby umocnil tenhle dojem, vzal si košík s Giselou do svých ruk.  
,,Rád bych se své milované na něco zeptal." pronesl zasněně. Hladil jí po zádech, to jí připadalo to velmi příjemné. Tohle jí dělal i skutečný Milan, proto jí nepřipadalo tohle nějak nevhodné, nemravné, či něco dalšího. Jenom nechápala, proč jí z toho košíku nesundá, ale tohle byl jenom malý detail. 
,,I když jsi prokletá, miluji tě nadevše a budu se snažit tvé prokletí prolomit." lhal s velkým úspěchem, neb to u něho nikdo nepoznal. Košík položil na stůl a před ten stůl poklekl. Oba rodiče Gisely v šoku otevřeli pusu dokořán. Co se teď bude dít? On ji snad požádá o ruku., ozvalo se v hlavě matky. Otec tohle nekomentoval. Paní Evženie se ve svém úsudku nespletla- pseudo Milan z kapsy vytáhl krabičku a tu otevřel.
„Mňau?" pronesla tázavě Gisela. Co se stane mezi mnou a ním?
Jan si odkašlal a pronesl zasněně: „Giselo Štěpánko Janovská. Víš, že tvé srdce je mi to nejbližší na celém širém světě. Toleruji tvou pravidelnou přeměnu a přiznám se, že mi bude chybět to, až se ty přestaneš po naší svatbě."
„Vaší svatbě?" divil se pan Martin, čímž mu skočil do řeči. Hergot, neskákej mi do řeči., chtěl mu říct do očí Jan. 
,,Ano, tatínku. Mohu vám tak říkat, když chci pojmout svou lásku za manželku?" vyslovil se nahlas.  
,,Mňau!" zvýšila své mňouknutí. I ten, který by kočkám rozuměl jako koza petrželi by z ní vycítil nadšení, ale i mírné podivení. Pseudo Milan Jan se vyslovil z plných plic: ,,Gissy, vezmeš si mne? Zamňoukej dvakrát, jestli ano." Gisela nebyla hloupá, ale pod vlivem svého štěstí nad něčím takém nepřemýšlela. Hned mu dala souhlas se sňatkem bez přemýšlení, zda je to výhodné s ním žít, zda s ním bude šťastná, jestli on je schopen zplodit s ní zdravé děti, jestli je ona schopná vůbec porodit nějaké potomky. Pan a paní Janovští to též ponechali bez komentáře, neb si mysleli, že je nelepší nechat mladé v jejich štěstí. Prstýnek jí pověsil na modré stuze a tu jí omotal na krk. Tím začala první kapitola plánu hrůzy. 

Onen lektvar, který vás proměnil po napití se dal aplikovat i politím na toho člověka, čehož Eva využila na skutečného Milana. Toho také ve spánku převlékla do obyčejných hader, které Jan pro ní hodil na zemi. Zmanipulování šátkem bylo pro něho tak silné, že spal až do večera. Probudil se s pocitem jako kdyby byl pohlavně zneužit. Co se stalo?, ozvalo se mu prvně v hlavě, když otevřel své jiné oči a spatřil jiné prostředí. Ihned mu ale došlo, že onen andělský a ďábelský motiv nebyl sen, ale fakt.
,,To nebyl sen." poznamenal mírně vyděšeně nahlas. Uslyšel, že jeho hlas zní jako hlas jeho bývalého sluhy, který ho dostal právě tam. ,,Já zním jako Jan!" Eva se na něho dívala se spokojeným výrazem ve tváři a jeho zoufalství se smála. Podle a hlasitě, přímo až ďábelsky! ,,A ještě vypadáš jako Jan!" odvětila mu. 
,,Vy jste ta Eva, co mne chtěla... Vlastně nechtěla zabít." došlo Milanovi. Ten si vzal zrcátko, aby věděl, zdali jsou ta slova pravdivá a on vypadá jako Jan. Byl to Jan tělem, hlasem, jen duši a myšlenky si zachoval jako baron Hundart. ,,Ale proč?!" zhrozil se. ,,Proč?!" 
,,Protože to bylo nutné." byla Evina stručná odpověď. ,,Však neboj se, tvé trápení brzy skončí, za týden, za dva, za měsíc. Záleží, jak dlouho bude trvat tvé tváři v zámku, jak přinutí tu kočku ke svatbě."
,,Gissy a Jan?" vypadlo z Milana. Než se však stihl ubránit, byla na něho opět použitá metoda uspávání šátkem a on upadl do dlouhé říše snů. Říše snů... Spíše můry noční o svatbě Jana a prokleté baronesy.