Gisela Štěpánka

7. Nápad

Na procházku vyrazili krátce po obědě, který znamenal vývar a bramborový salát. Bez žádného řízku, ani jiného druhu masa, jen s pečivem.  Hundart se oblékl do mysliveckého úboru, ona na svou hlavu nahodila šátek a vyrazili společně s jeho zlatým retrívrem, kterého držel za vodítko. Gisela Štěpánka držela v rukách košík, kam dávali jedlé houby, které nasbírali. Během hledání hub spolu vedli konverzaci na téma jeho rodiče. „Jsem adoptovaný, Gissy." odpověděl jí na otázku, kde jsou jeho rodiče. Nadechl se a dal se do vyprávění: „Ve skutečnosti ani nevím, jak se mí biologičtí rodiče jmenují. Vím jenom to, že matka byla prostitutka a otec její klient. Jelikož jsem se nehodil té kněžce lásky do života, dali mne do sirotčince. Tehdy jsem nosil jméno Oskar Štěpánek, byl jsem tak uvedený v rodném listu. Však byl jsem tam jen do svých prvních narozenin, jako jednoroční jsem byl osvojen baronem Radovanem Hundartem a jeho ženou Jarmilou. Ti nemohli mít děti a proto se rozhodli dát následnictví a šlechtický titul někomu, kdo neměl na růžích ustláno. Volba upadla na mne, na jednoletého chlapečka, který měl jedno očko modré a druhé hnědé. Právě tohle je na mne učarovalo, proto si mne vzali k sobě. Vychovali mne, nazývají mne synem a dali mi lásku." seznámil jí s těmito informacemi. Dívka pociťovala nad tímhle kromě lítosti i soucit. Líbilo se jí jednání jeho adoptivních rodičů, že byli vůbec ochotni si vzít cizí dítě pod svá křídla. Málokdo, kdo zjistí, že nemůže mít vlastní děti bude ochotný vychovat někoho, kdo není jeho krve. Ráda bych jeho rodiče poznala, snad se to podaří dříve než před svatbou.

Jan během pracovní přestávky zavítal za svou matkou do jejího rybníkového sídla. Eva během tohoto setkání si vařila nějaký odvar z mechu, kapradí, mandarinek, rajčat a jiné zeleniny. Elixír změny, už mi dochází. Jistě bude za potřebí ho vytvořit při Janovém plánu. Jistě bude neschopný, stejně, jako vždycky., pomyslela si o něm.
„Nazdar, máti." vešel do vodního baráku Jan. Zrovna, když vykonávala sudička Eva kouzlo, které mělo dát lektvaru účinek. „Honzine! Teď si mi překazil kouzlo!" vynadala mu Eva.
„Odpusť mi, matko." pronesl on na to stydlivě Jan. Odmlčel se, aby ho matka mohla vykonat znovu a lépe. Eva směle dále čarovala: „Nechť změny přinese tenhle elixír,
ať z pleše učiní knír,
z vody třeba sýr
a z války mír.

Ať přemění toho, kdo se ho napije na toho, či vlas bude mít,
nechť je schopen i hlasem té bytosti mluvit!" Tak znělo ono kouzlo, které dalo lektvaru to, že funguje.
Eva funkci lektvaru vyzkoušela nejdřív na sobě. Utrhla Janovi vlásek, aby se proměnila na něho. Nalila si onen nápoj do tří decové sklenice, do ní vložila vlas svého syna a naráz ho vypila. Její středně dlouhé vlasy se zkrátily, tvář zatostla vousy a dostala mužské rysy. Do minuty se z Evy stal druhý Jan. Ten pravý a první na tohle jenom stál s otevřenou pusou. Jediné, co je kromě pravosti odlišovalo bylo i oblečení.
„Panečku!" byl překvapený z dokonalosti této proměny.
„Hledíš, panáčku, co?" pozvedla hlavu na něho Eva. „Dokonce i tvůj hlas mám!" zaradovala se sudička. Tohle by se dalo využít! Získat tak vlas svojí sestry a proměnit se na ní! To bych mohla tak splnit si svůj sen o životě s Martinem. Nebo přímo na něho... Zabila bych jí za to, co mi způsobila, jenže sedět by šel za to on. A nebo... No jistě!, Ovšem., rodila se jí v hlavě následující myšlenka. Může to Jan využít! Pokud se mu nepovede jí svést, stačí unést Hundarta. Díky tomuhle lektvaru se promění baron na sluhu a sluha na barona! Začala si zjišťovat své šance na plán B.
„Co ty a Gisela?" zeptala se svého syna. „Jak to jde? Jak jsi získáváš?" Jan si smutně povzdechl a odpověděl jí na to: „Bohužel maminko, nijak to nejde. Jsem pro ni naprostý vzduch, ignoruje mne, jsem pro ní jenom prostý komorník."
,,Ani to, proč si podobný jejímu otci, když byl v tvém věku jí nezajímá?" tázala se ona zvědavě. Při tom hledala v poličkách elixír z kopřiv, který obnovoval změněné věci na původní.
,,Nezajímá. Nebo zajímá a já o tom nevím." řekl prostě a lhostejně Jan. 
,,Tak se více o ní zajímej. Probouzej v ní dojem, že na ní myslíš a že s ní chceš být." vyslovila Eva se stejným nezájmem. Stejně budeš muset využít nový lektvar, abys jí získal., pomyslela si hned. Á, tady je ta potvůrka., ozvalo se v ní, když lahvičku se zelenou tekutinou nalezla. Napila se z ní a to jí vrátilo zpátky podobu krásné dámy krátce před čtyřicítkou. 

,,Nemáš v záloze na vykonání  svého plánu něco jiného?" zeptal se Jan. 
,,A proč si myslíš, že jsem dělala tenhle lektvar? Jen tak, protože miluji svojí odlišnost?" odvětila mu cynicky Eva. ,,Ne. Já vím, že ty to nedokážeš ty neschopáku. Pokud se ti do dvou týdnů podaří jí svést, překvapíš mne. Pokud ne, opatři si Hundartovy vlasy a za pomocí mojí ho unes." 
,,Únos?" podivil se Jan nad jejím návrhem, který vyslovila v naprostém klidu. ,,Ty chceš riskovat zavření vlastního vyčarovaného syna? A proč jí mám svést do dvou týdnů? Proč musím mít na to tak krátkou dobu?" 
,,Neboj se, tebe nezavřou. Pomocí lektvaru se z tebe stane baron a z něho obyčejný sluha. Vaše proměny budou prohozené. Právě jako baron si jí získáš. Vypadá to doufám mezi nima slibně." zeptala se bez otázky. 
,,Vypadá, teď mají spolu soukromou schůzku. Houbaří spolu." vyslovil tuhle odpověď Jan. 
,,No vidíš." usmála se podle Eva. ,,Pokud to půjde tímto svižným tempem, za měsíc mu vyzná lásku. A to už jí vyzná tobě v jeho podobě. On zatím bude vězněný tady v tvé kůži. Nikdo nic nepozná, protože jsem se koukala do budoucnosti a za dva týdny tě mají vyhodit." Tuhle schopnost Eva ovládala tak, že smíchala vysušené, či čerstvé fialky do těsta na buchtu, kterou si následně upekla a krví kapra to sladké pečivo potřela. Snědla ho a tak viděla co se stane do dvou týdnu. Dál vidět nemůže ani ta nejlepší čarodějnice. 

,,Po dalších dvou týdnech ho uneseš, vezmeš mu jeho vlasy, proměníš se do něj a jeho hodíš sem. Já si ho pak vezmu a donutím ho proměnit se na tebe." V Janově neživé duši se probudilo něco, co nikdy netušil, že to má a nebo že to pozná– svědomí. Nechápal, jakou souvislost má kočičí prokletí její neteře s plánem proměnit ho na Hundarta. 
,,Máti a proč jsem jí měl svést tak, že se zalekne tak silně, že se pak nepromění už nikdy zpátky?" vzpomněl si na své původní poslání. Do pekelného ohně, proč já musím mít tak hloupého syna?, pomyslela si s očima v sloup. To mu nedochází, že každá proměna není doživotní? Že je omezená? Že buď se ta kletba zlomí nebo bude prokletý dokonce života v zakleté podobě?
,,Dělám to i pro tebe. Strach z lásky je ten nejsilnější na celém světě a ve všech srdcích. Když se ona promění tak, že se bude bát celý život a nebudou to jen fázové proměny, její lidská duše bude dána tobě a i ty budeš schopen cítit lidské city."
,,Toho jsem schopen i teď, ne?" nechápal její názor. 
,,To teda nejsi." odfrkla si Eva. ,,Nebuší ti srdce, orgány prakticky u tebe nejsou žádné, jen pomocí mých kouzel ty žiješ. A pokud láska zlomí kletbu, ona se už nebude proměňovat, ale ty se rozplyneš v prach." Z Janové ruky vypadl šokem hrnek, do kterého se chtěl nalít vodu se sirupem. Tohle mi osmnáct let mého života tají? Že má existence skončí, když se Gisela provdá za někoho, koho miluje? Já chci ale žít! Já chci, aby moje srdce bušilo. Nedokážu se představit, že umřu mladý a ještě jako panic. To se nesmí stát!, uvědomil si on.
,,Stojíš o žití na tomhle světě jako skutečný člověk?" nasadila jeho matka milý tón hlasu. Kráčela elegantně před ním. ,,Chceš dosáhnout toho, že budeš mít vlastní rodinu? Že se oženíš a že budeš mít děti?" 
,,Chci se radovat z toho, že vůbec zde žiji." pronesl on neklidný z její manipulace. 
,,Tak vykonej svůj díl. Nech se za dva týdny vychodit a potom učiň pomocí kouzel jeho tvář z tvé a naopak." Tak zněl rozkaz čarodějnice Evy. Tak zněl ortel vykonaný nad jejím synem.