Gisela Štěpánka

8. Houbová polévka

Těch houb v lese našli hodně, proto napadlo dvojici Giselu Štěpánku, že z nich uvaří polévku. Ano, skutečně uvaří, nenechají uvařit si. Milan totiž rád pomáhal, dokonce i v kuchyni byl častěji, než takový Jan a Giselu též zajímalo, jak se on chová ke prosté práci. Každý šlechtic musí aspoň jednou za život okusit prostých lidí, aby věděl, co je pro ostatní štěstí. Takhle to říkal můj táta a právě proto byl mezi prostým lidem oblíbený., vzpomenula si ona na slova jeho otce. Dohodli u vrchní kuchařky volnou kuchyň na následující den. Doslova tam kromě jednoho kuchaře nechtěli nikoho. Oba dva se na společnou netradiční aktivitu u šlechticů moc těšili, on na to, že se takhle spolu sblíží a ona na to, že pozná jeho povahu. Jak se bude chovat ke mne?, zajímalo jí. Bude ona práce schopná?, tázal se v duchu on. Pan Martin a paní Evženie byli překvapení z tohoto nápadu. Nečekali, že muž stejného titulu jako oni má zájem o vaření a jiné domácí práce. Že ho to zajímá více než lov. Tedy, paní baronku to překvapilo, jejího manžela to hodně potěšilo, protože sám zastával podobné hodnoty. 
Druhého dne, krátce po snídani si oba na sebe nahodili zástěry a dali se do práce. Jako kuchaře, který jim měl dělat podrobnou instruktáž si zvolili služebníka Damiána. Dvojice šlechticů si přála, aby je učil někdo, kdo k nim má věkově blíže a zároveň k nim nemá blízký vztah, proto volba upadla na zrzavého mládence. Pro toho to byla čest pomáhat svému pánovi a jeho nápadnici, byl rád, že si nevybrali zrovna jeho kamaráda Jana. Jen by se poflakoval, tak jak to dělá vždycky., věděl o něm zrzek. Měl vyčarovaného mladíka, o kterém však nevěděl, jaký původ má hodně rád, ale také si byl vědomý toho, že on té práce moc nedává. A to po nich Milan Hundart nevyžadoval nic extra, jenom to, co požadují další šlechticové po svých služebnicích. Někdy i méně, například ustlat postel si uměl sám, klidně i uvařit si čaj! Gisela zase byla schopna si nachystat nějaké jídlo na odpoledne, nějakou lehkou svačinku, dokázala si upéct tvarohovou buchtu či jahodový koláč. Jiní šlechticové o těchto schopnostech ani neví, nevěděli, že mléko pochází z vemene krávy či kozy. Mysleli si, že je přímo z kuchyně. Tímhle se oba dva oproti jiným lišili. Gisela Štěpánka si ještě zapletla své vlasy do dlouhého copu, aby jí nepadaly do uvařené polévky. 

,,Pro houbovou polévku s bramborami nejprve potřebujeme houby a brambory." začal s těmito slovy Damián své poradenství.  „Brambory nejprve si oškrábeme za pomoci škrabky a nože."
Tyto dva předměty těm dvěma následně zrzavý sluha ukázal. „Ví Jeho Excelence a slečna baronesa, jak se tyto předměty používají?" tázal se. Milan hned vzal bramboru do ruk škrabku a začal brambory škrábat. „Náš pán umí, umí." pronesl spokojeně Damián. „Se slečnou můžeme my dva nakrájet houby."
„Ano." souhlasila s ním Gisela Štěpánka. Odebrala se s ním ke plotně- Milan škrábal u stolu, aby jim nezabíral prostor. Na plotně stály vytažené dvě dřevěná prkénka a dva nože. „Chcete, abych vám to ukázal a vy byste pak to udělala sama nebo chcete, abych krájel s vámi?" zeptal se jí sluha.
„Ukažte mi to a já se pokusím to nakrájet sama." odvětila mu mile šlechtična. Damián jí to tedy ukázal s komentářem: „Nejdříve odkrojíte dřeň na kruhovité tvary. Následně klobouk nakrájíte na tvary půlměsíce. U toho krájení si dejte pozor na prsty." Gisela chytla nůž za dřevěnou rukojeť a začala s ním krájet houby podle rady komorníka. Ale kvůli tomu, že tohle neznala, dělalo jí to docela problém. Nedržela onu věc na krájení rovně, na což pochopitelně Damcek- jak mu říká jeho nejlepší kamarád musel hned okomentovat.  „Držte to rovně, slečno baroneso. Nebo to vám to uklouzne." pokáral jí zrzavý sluha. Tohle jí stačilo na to, aby to krájela tak, jak se po ní požadovalo. 
,,Nádhera." pronesl spokojeně Damián. Tahle spokojenost by se dala přirovnat k lékaři, kterému dělá radost, že jeho pacient má zajímavý problém a on bude mít zajímavý případ. 
,,Dělám to správně?" ujišťovala se baronesa. 
,,Ano, děláte." odpověděl jí krátce sluha. ,,Pokračujte, já jdu zkontrolovat pana barona." Koukám, že i jemu jde práce v kuchyni od ruky., pousmál se nad tím, že již stihl oškrábat pátou bramboru.  ,,Vaše Excelence, no vám to jde úplně na parádu." okomentoval. Milan na jeho slova s úsměvem odvětil: ,,Že ano? Tak nedělám to poprvé za život, už párkrát jsem tady byl." 
,,Vy jste tady častěji než na setkání aristokracie." pronesl v rámci humoru Damián. Jiní šlechticové by se urazili, ovšem to nebyl jeho případ. On s naprostým úsměvem mu dal za pravdu. Gisela zrovna dokrájela poslední hřib. Reakce sluhy na to byla pochvala. 
,,Výborně, Vaše Urozenosti, vidím vaší snahu." 
,,Děkuji vám." pokývla skromně hlavou šlechtična. Práce v kuchyni není tak špatná, jak se zdá., pomyslela si ona. Je velmi praktická, člověk se zabaví a ještě udělá něco dobrého pro sebe a pro okolí. Tu polévku kromě pro sebe vařili i pro její rodiče, sluhové se museli spokojit s ohřátou dýňovou polévkou. ,,Co budeme dělat dále?" vyzvídala hrdinka.

Uvařil se bezmasý vývar s bramborami a houbami, tenhle proces trval půlhodinu. Hřibů zbylo hodně, proto se rozhodli ještě přivařit z nich omáčku a k tomu maso. Toto zabralo hodinku. Během toho všeho mezi ní a ním přelétly další jiskry, ty jiskry přelétly během jejich usměvavých pohledů, když stáli vedle sebe a pomáhali si společně. Během krájení zeleniny do polévky její ruka se dotkla jeho. Jaké štěstí pro Milana to bylo! Dohled na pečící maso měla na starosti ale jenom baronesa za asistence komorníka, baron musel jít nachystat na stůl a zavolat pana Martina s paní Evženií k obědu. Stál v jídelně, zvonil velkým zvonem a volal: ,,Oběd! Pane barone, paní baronko, ke stolu!" Manželský pár se přesídlil z jejich pokoje, kde trávili většinou svého volného času do jídelny. 
,,Ta vůně jde cítit až sem." pochválil baron Janovský, když se usadil ke stolu. Baronka Janovská také vnímala vůni, ovšem nekomentovala jí nahlas. Voní to dobře, to jsou lišky, společně s václavkami, možná nějaké bedly Evženie totiž věděla dobře rozeznat jednu houbu od druhé, dokonce po čichu, dokázala rozeznat každou květinu, každou rybu. Uměla nádherně malovat, proto měla pestré vidění ohledně světa. Pestrým zrakem, pestrý čichem a pestrou chutí si získala svého ctěného chotě. Mezitím v kuchyni nabírala Gisela Štěpánka polévku do misek a ty misky dávala na tácek, na kterém jim to chtěla donést. Na to, že je šlechtična svou práci činila poctivě a naprosto svědomitě, až sám se tomu divím. Udělala více práce, než obvykle udělá Honzík. On je šikovný, jenom je líný., pomyslel si v duchu Damián. Byl podivený z toho, že šlechtična v kuchyni neměla problém pracovat a že se jí poměrně dařilo. 

,,Sice vám to říkám již po několikáté, ale musím to zopakovat. Jste šikovná, slečno baroneso." 
,,Děkuji vám, Damiáne." uklonila se ona. Necítila žádný důvod se bát, nebylo čeho. Vaření jí šlo a dokonce i bavilo. Následně s ním a jídlem se odebrala do jídelny, aby mohlo se servírovat. Postavila se za svého milého s tácem s miskami, sluha stál za ní s velkou mísou, kde bylo maso s houbovou omáčkou. Právě to příjemně pohladilo po nose otce slečny Janovské. Baron Hundart začal promlouvat k manželům: ,,Vaše Excelence, dovolte nám, abychom vám mohli nabídnout k obědu houbovou polévku a následně vepřové maso s houbovou omáčkou. Jezte, vychutnejte si jídlo, přejeme dobrou chuť vám." Polévky se položily před paní Evženii a pana Martina a pak před naší hrdinkou a jejím nápadníkem. V poklidném duchu všichni pojedli uvařené jídlo, které si nemohli vynachválit, popili víno ze sklepa a konverzovali v odlehčené atmosféře. Gisela byla ráda, že jejím rodičům chutná a že hezky trávila s Milanem čas. I on byl samozřejmě rád, že jeho vyvolená se docela vyzná i v prosté práci a že to není žádná panička. Je to nádherná, bystrá a pozorná mladá žena! Život s ní bude pro mne štěstí.