Gisela Štěpánka

4. Přiznání

Všechno jednou končí. Všechno zlé, ale i to dobré. I tenhle příběh jednou poslední kapitolou, posledním odstavcem, větou a slovem se uzavře. Však ještě je na to brzy, jediné, co bohužel muselo skončit byla procházka po Zuzaniných Lázní. Gisela Štěpánka a baron Hundart, pro ní tedy Milan se vrátili do zámku. I během cesty zpátky si spolu povídali a ignorovali služebnou Táňu. To tu vytáčelo do běla, ovšem nechtěla dopadnout jako její spolupracovnice, jež je nyní ve výpovědní lhůtě. Proto raději držela jazyk za zuby a neprosila je, ať si svou koketní konverzaci nechají pro sebe. 
,,Víte, jaký je rozdíl mezi mnou a jinými muži mého stavu?" zeptal se zvědavě Milan. 
,,Asi ty vaše kukadla?" hrála příliš naivní ona. Této hře se on zasmál se slovy: ,,To také, ale zatímco jiní šlechtici vás pošlou se služebnou, aby vám ukázala vaše komnaty, já sám vám je ukážu. Vždyť si přece máte vybrat pokoj." A služebná by s vámi jistě neprošla všechny pokoje a apartmány, aby jste si vybrala., chtěl jí říct nahlas, však neřekl. 
,,Jste laskav, Milane." culila se ona toužebně. Jeho chování k jí přišlo velmi galantní a milé. Byla šťastná, že její nápadník je taková povaha, jakou si ona představovala. Jejího červenání si on všiml, však ho nekomentoval. Zřejmě se jí líbím., usoudil. Uvidíme, jak se jí budu líbit i po tom čtvrt roce, co u mne bude.

Hundart společně s ní kráčel po schodech nahoru. Pokoj po pokoji– ukázal jich jí sedm popisoval, kolik má metrů čtvereční, co může kromě postele nabídnout. Apartmá, které si nakonec vybrala bylo popsáno takto: ,,Apartmá princezny, obývaná část Zuzanky našich předků. Devadesát metrů čtverečních, v pokoji velké rozsáhlé okno, balkon se přistavěl před měsícem, kromě pokoje zde máte k dispozici i tento salonek. Tady můžete trávit volný čas, kouřit doutník, či naopak dýchat vzduch ze zahrady. Je to nejkrásnější pokoj v tomhle zámečku." 
,,Líbí se mi tady. Tady zůstanu." byla její reakce na jeho slova. 

Cituji z jejího jasného názoru na ní vybrané komnaty: „V tom loži s nebesy se mi bude spát jako v nebi. Jasný sluneční svit mne tam probudí. Salónek považuji za dobré zpestření, budu mít kde číst si."
„Jsem rád za vaší spokojenost." pronesl s úsměvem. „Salónek má ve zdi dveře do ložnice, kde se ubytovali vaši rodiče- soudím podle stuhy na klice, která znamená, že v pokoji se už někdo ubytoval." Aspoň trochu budou mít moje proměny pod kontrolou., ulevilo se jí v duchu. Na druhou stranu, budu mít motivaci zvládat to sama., uznala. Ze zavedených dveří zazněl smích právě pana Martina a paní Evženie. Z toho projevu emocí šlo vycítit, že jim je trapně. Na tohle on jen odvětil: „Co jsem říkal, zabrali si ten pokoj." Zřejmě se Janovští oddali manželské erotice, když jejich dcera trávila čas s nápadníkem., vytvořil si tenhle názor. Však co je špatného na lásce a milování? Mně to také jednou čeká., bral tuhle skutečnost s nadhledem. Aby on a hlavně ona si nepřipadali špatní, že je načapali při tom, rozhodl se Milan, že si dají kávu zákusek v loveckém salonku. Navrhl jí to, Gisela Štěpánka to přijala a společně se odebrali pryč z takzvaných princezniných komnatách. 
Pan Martin– zakrývající svou nahotu spodním prádlem stál za dveřmi od pokoje, za kterýma poslouchal barona Hundarta a jeho dceru. Nápadník s každým okem jiným se nemýlil, ti dva skutečně souložili v společném pokoji. No a co? Dcera byla pryč a my jsme potřebovali vyzkoušet tuhle postel., obhajovala se v duchu Evženie.
,,To bylo o fous." okomentoval pan Martin tenhle výjev, co se stal. Podíval se na svojí choť, jenž své dobře vypadající přednosti schovala pod peřinu povlečenou do tradičního bílého povlečení. Nasadil přísný hlas: ,,Můžete mi vysvětlit, drahá Evženie, proč jste po mne skočila?"
,,Ale..." mluvila na něho koketně. ,,Odkdy si my vykáme, Martínku?" 
,,Promiň." pronesl stydlivě za to, že byl na ní takový. Posadil se na postel. ,,Mohla by být z toho ostuda, kdyby do naši chvilky skočili a věnovali by nám pohoršené pohledy." 
,,Buď rád, že se to nestalo." vyjádřila se ona k tomuhle názoru. ,,Raduj se i za naši kočičku, panu baronovi se ona líbí. To je výborná zpráva." uklidnila ho. Martin pohladil svou manželku po tváři. 
,,Já vím, že je tato informace skvělá." lehl si za ní, přikryl se peřinou. Objal jí. ,,Těší mne nesmírně, že se jakožto nápadník ozval zdvořilý a sympatický mladý muž." 
,,Nezakřikni to." odvětila s obavami jeho manželka a políbila ho. ,,Doufej, že se do sebe zamilují a že si budou láskami." Martin věnoval Evženii další polibek na rty, Evženie se mu také obtiskla na ústa. Manželský pár se líbal a nápadník s vyvolenou se uvelebili v loveckém salonku. 

Na stěnách vymalované světle zelenou barvou měl baron pověšené vycpané zvířata, které zastřelil na lovu. Též se jednalo i o jeho domácí mazlíčky- většinou lovecké psy jakožto bavorští barváři, štýrští brakýři  či výmarští ohaři, ale i malí psíčci, třeba jezevčík nebo dokonce čivava. Kromě psů Gisela Štěpánka spatřila i tři vycpané kočky, jednu bengálskou, jednu bombajskou a jednu ruskou modrou. Jé! Ta je podobná mému kočičímu já., pomyslela si žertovně. Tohle jí nevyděsilo, protože byla znalá z domova ohledně lovů a ulovené zvěře, jež se pro okrasu vycpávala. Oproti jejího domova tohle byla ukázková výstava. Salónek i přes vycpaná zvířata na ní působil velmi vkusně a příjemně. Nedělalo jí problém trávit čas se svým nápadníkem, jíst zákusek, pít u toho horkou čokoládu. Tahle pohoda a klid jí přinutila k jednomu- přiznat Milanovi pravdu o své proměně. Buď to přijme nebo naše cesty se rozejdou, já přijdu za rodiči a odjedeme domů., pomyslela si. Lepší je to říct na rovinu, než abych mu to zatajovala.
,,Milane, já vám musím něco říct." vyslovila se, když je zrovna obsluhoval Jan. Ten jí zrovna přinášel čokoládový dortíček pokrytý jahodovým krémem. Na mladíka, který jí podobou připomínal jejího otce, neb právě jeho podobu mu dala její teta za mlada pohlédla s poděkováním za službu a pan Hundart ho poslal, aby si dal odpočinek. ,,Pokud budeme něco potřebovat, zazvoním." 
,,Jistě, Vaše Excelence." pronesl Jan a šel pryč. Za zavřenými dveřmi poslouchal, co mu bude povídat. Třeba se mi tak naskytne prostor na to, abych jí mohl svést. On zareaguje šokem a já budu mít možnost jí utěšovat., doufal. 
,,Jsem prokletá." vyzradila mu hned. Bez žádných emocí, nerozplakala se před ním, nekřičela to vztekle na něho, nebyla vůbec zlá vůči své tetě. Ačkoliv se jí nelíbilo, proč právě ona jí to udělala, v duchu to chápala. Milovala mého otce a to, že si začal s její starší sestrou jí bolelo natolik, že jí zaklela. 

,,Jak prokletá?" podíval se na ní vyděšeně, ale i starostlivě. ,,Měníte se na vlkodlaka o půlnoci?" vyslovil první, co ho napadlo.
,,To ne." zasmála se jeho návrhu. ,,Ale částečně jste se trefil, na zvíře se měním. Problém je ten, že moje proměny jsou nepravidelné. No problém, je to tak díky výchově mých rodičů, kteří se mne snažili vychovat tak, abych se málo bála. Strach je totiž spouštěcí mechanizmus proměny a ta bohužel je velmi bolestivá a jenom nahota mi jí dokáže aspoň trochu ulevit a zkrátit." dostala ze sebe ven. Ne, ne. Teď se nesmím bát. Teď se nesmím proměnit. Ačkoliv byla rozhodnutá podstoupit i jeho nepříjemnou reakci, bála se, že jí odmítne. Právě tento strach u ní vyvolal její první proměnu v Zuzance.
,,Je to tady!" vykřikla, když jí vyrostl na zádech první chlup a začala se proměňovat.