Gisela Štěpánka

14. Pochybnosti

Za ony sny mohla opět Evina magie. Těmi sny mu ona dávala najevo, že v Janově těle prožije peklo, které vyeskaluje jeho smrtí a Giselinou doživotní proměnou. Místo strachu mu to však dávalo větší touhu po útěku. Tady nezůstanu dlouho, chybíš mi, lásko má. Budu se snažit se dostat ven, abychom byli spolu., snažil se s ní telepaticky spojit. 
Gisele se naopak zdály krásné sny o nejkrásnějším dni v jejím životě, o její svatbě. Něco však bylo na té svatbě podivné– jejím ženichem tam byl Jan a ona jako nevěsta kráčela k oltáři v mokrých šatech. Ráno druhého dne, když se probudila z toho zdání se oblékla do červených šatů, jež si připravila na onen den se vydala do knihovny, kde se snažila najít snář. Chtěla si totiž svůj sen vyložit neb byla mírně pověrčivá, věřila, že sny mohou znamenat skutečnost, co se stane, či klidně se stala. Hledala svůj sen pod těmto čtyřmi hesly: mokro, nevěsta, sluha a ženich. Našla v oné tlusté knize, na jejímž modrém přebalu byl měsíc a hvězdy, že musí si rozmyslet své úvahy, že ona sama je, či její budoucí manžel bude dominantní povahy a že má před sebou dlouhé rozhodování. Tohle mi nic nenapovědělo, snad jen, že si mám dávat pozor na svého nápadníka, ale toť zcela přirozené., měla za to. V knihovně jí našel pseudo Milan, vlastním jménem Jan. Chtěl jí doprovodit ke snídani, ale v ložnici jí nenašel. Teprve až Damián, ke kterému byl arogantnější než včera ho nasměroval tam. Probíhalo to následovně– přistoupil k němu s otázkou: ,,Kde je mademoiselle Gisela?" Tohle oslovení můj pán nikdy nepoužíval., ozvalo se v pochybnostech. 
,,Slečna je v knihovně, potřebovala vědět, zda není na klíč. Odpověděl jsem, že ne a nechal jsem jí tam vstoupit. Koneckonců..."
,,Co koneckonců?" skočil mu do řeči. ,,Vím, kde moje Gissy je a to mi stačí. Děkuji, věnuj se dál své práci." ukončil jejich konverzaci.
S úsměvem od ucha k uchu a až moc přehrávaným nadšením volal hlasitě: „Královno! Kdepak jsi? Královno moje milovaná! Tvůj milý tě chce vidět." Gisela na tohle jen odvětila středním hlase v knihovně: „Tady jsem, můj barone. Čtu si příběhy." lhala. Ve skutečnosti hledala pojitosti ve svém snu, který i přes to, co se v něm odehrálo považovala za moc krásný. Vždyť jsem v tom snu měla svatbu. Svou vlastní, tu nejkrásnější dokonce! Snář vrátila do místnosti a vzala si náhodnou knihu s jménem Anděl, jako jméno autora bylo na pravé straně přebalu dole napsáno jméno Ida Konráss. Na to ona však nehleděla a naoko si jí četla. Její oči uvízly na tomhle úryvku: S Neuzmankem jsme byli hned ze začátku vnímání jako pár. Jako druh a družka, jako milenci. Přitom u nás kromě polibků na ruku, či na čelo něčemu výraznějšímu nedošlo. Za ruky jsme se chytli jen, když on cítil, že to bude pro něho bezpečné. Že to nebude žádné riziko...

Ze četby úryvku erotického románu jí přerušilo zaklepání na dveře. Jednalo se o Jana alias Milana. Ten zaujatě k ní promluvil: „Tebe Konrássová nějak zaujala."
„Ty si od téhle autorky něco přečetl?" zeptala se monotónně. Nějak nedala najevo svou radost z toho, že ho vidí. Chtěla totiž zjišťovat, proč ji požádal o ruku. Ano, měla z toho radost, že co nejdříve tak učinil, ale už před tím, než o půlnoci usnula a stala se z ní nahá dívka přemýšlela, proč ji o ruku požádal v kočičí podobě. Učinil by tak, kdyby do té vody včera nespadl? Včera k obědu přišel oblečený jako šašek! Možná to lze zdůvodnit tak, že chtěl, aby žádost o ruku byla co nejvíce krásná. Ale on přece ví, že si vážím jeho obyčejnosti.
„Ano, četl." Je to toho panáka oblíbená kniha., vzpomenul si na tohle factum o něm. „Pojďme snídat, princezno." dodal.
„Já jsem baronka, miláčku." upozornila ho Gisela přísně na svůj titul. 
,,Jsi princezna mého srdce, Giselo." snažil se jí ukolébat těmito řečmi. Nicméně je říkal jako, kdyby to pro něho byla informace o tom, že bude mít na oběd pouze polévku, takže suše podaná zpráva. Pár odešel na snídani. 

V ten samý čas se Milan v Janově těle probudil ze škaredých nejasných snů. Kromě šokovaných myšlenek měl i bolavé záda z toho, že místo postele spal na tvrdé zemi. Rozlámaný a zmatený ze všeho vstal vstříc smíření se s peklem pod vodou.
Počkat... Smíření? Já se smiřuji s tím, že moje milá se bude s nejvyšší pravděpodobností, že se ona provdá za Jana? To ne. Já musím bojovat, nesmím pomýšlet vůbec na to, že ona pojme za chotě někoho jiného., vstal s těmito myšlenkami on pevně on. Eva nebyla v domě, takže proto on tohle viděl jako ideální příležitost na útěk. Mezi lektvary hledal ten, který ho proměnil a také svůj vlas. Jenomže naletěl, protože ona byla schovaná pod neviditelným pláštěm, z kterého se odhalila, když našel onu láhev. Ze zadu mu sebrala onen lektvar se slovy: „Tak snadno se z mého plánu nevykroutíš." Zřejmě si způsobila větší sílu magií, ale shodila ho na zemi. Chtěla na něho opět použít šátek, však on se ubránil a ten šátek roztrhl na dvě půlky. Tím jeho kouzelnou moc prolomil. „Proč jste to udělala? Proč jsem já v Janově těle a on v mém? Proč se chcete Gisele neustále mstít? Jste její teta!" vykřikl na ní. Jak to jenom zjistil, že mám s tou malou fúrií, která s tou velkou– její matkou může za to, že mne můj nadevše milovaný Martin odmítl společnou krev? 
„Jak's to ty pleticháři zjistil?!" rozkřičela se na něho. 
,,Evo, vaše neteř má ve mne velkou důvěru, hned první den jsem se dozvěděl, že je prokletá a myslíte si, že jsem opustil? Proč ale? Vždyť nemůže za to, že vy máte komplex z toho, že váš nápadník si vybral vaší sestru?" Těmito slovy vyslovenými výrazným hlasem se do ní opřel. 

,,Láska je jenom výmysl, jenž odporuje správným pořádkům. Co mé sestřičce, veselé a všemi milované Evžénce chybělo? Měla se provdat do rodiny generála až z carské Moskvy, jenž na ní by mohl oči nechat. Rusko je sice zaostalé svým venkovem, ale šlechta žije v přepychu. Měla všechno, co chtěla. Rodiče jí milovali, s tím generálem to vypadalo nadějně, tak proč si vybrala mého zaslíbeného Martina?!" křičela hystericky. 
,,Milovala jste ho vůbec?" pronesl klidně Milan. ,,Chápu vaše rozhořčení částečně, jestli jste k němu cítila tento krásný cit, který chovám k vaší neteři." 
,,Láska je choroba!" opakovala výrazněji. ,,Jenom otravuje a rozptyluje, jenom ničí dobré pořádky." 
,,A vaše kouzla neničí dobré pořádky?" vypadly z muže pocity, které dlouho dusil v sobě. 
,,Ty je podporují." vypadl z ní tento blábol. To, že prokleje vlastní neteř na kočku nepodpoří správné věci. Je to jenom prostředek její pomsty., řekl si v duchu. Další myšlenky vyslovil nahlas. ,,To, že Janovi jste dala mou tvář a mně tu jeho nezajistí návrat starých a dle některých dobrých časů." 
,,Zajistí." stála si pevně za svým Eva. Svou pravou ruku namířila na šátek s ďábelskými a andělskými motivy a pronesla zaříkávačku: ,,Vrať se, čase, vrať se zase. Vrať se do původní podoby, nechť škodícím zlé jsou..." Než to stihla vyslovit, všiml si Milan, že šátek se vrací do svého původního stavu. Z probíhajícího kouzla vzal ten šátek a ten znovu roztrhal, tentokráte na menší kousky. Eva pak zkoušela opět to kouzlo, ovšem marně. Pokud čarodějnici zničíte zakletý neživý předmět během kouzlení, nelze se pak vrátit zpět. Nebo lze, ale to se může až při západu, či východu slunce, při úplňku nebo bouřce... Prostě při stavům počasí, které prosté smrtelníky děsí. Ale tento šátek tak nešel spravit, což jí silně pobuzovalo. 
,,Budeš mi tak rozbíjet všechno, díky čemu můžu rozvíjet své schopnosti?" 
,,Klidně." odpověděl rázně on. A co řekl, to též udělal. Vzal křišťálovou misku, o které si myslel, že je kouzelné a tu rozbil shozením na zemi. Pak sebral podivný proutek zelené barvy a ten zlomil. Po zlomení a zadupání zbytků hůlky z něj vytryskly tři tmavě rudé plamínky a ty napověděly, že tohle byl skutečný magický předmět. 
,,Ne!" křičela Eva, když přišla o dva artefakty. Její vyděšený hlas se ale proměnil v rámci vteřiny na sebevědomý. Tím vyslovila: ,,Nechť tě bolí tyhle kříže, 
že budeš připoután do konce za mříže!" Jeho škození věcí skončilo. Kolem jeho těla se objevila klec s úzkými mřížemi. V té mříži byl i připoutaný za řetězy, aby se nedopustil útěku. Tak má snaha zbavit jí kouzel nevyšla., došlo mu. Však nevzdal se vidiny, že se zachrání a bude s Giselou. Dál se vzpíral proti jejímu trestu.