She doesn't fall in love with me...

Najdeme k sobě cestu

D: ,, Ty jsi to opravdu nevěděla?" podíval se na ní cestou pryč.
M: ,, Na tom plese... jsi byl úplně jiný člověk. Ta maska a všechno... Neměla jsem tušení, kdo to byl. Najednou prostě přeskočila jiskra. A možná jsem někde v hluboko v sobě doufala, že je to on... Promiň" podívala se na někoho.
D: ,, Je to moje vina. Zatáhl jsem tě do téhle pakárny ten večer. Neměli jsme se potkat. A já bych měl. Prostě odejít. Ty jsi zasloužíš klid v životě."
M: ,, Ty chceš, abych tě nenáviděla?"
D: ,, Chci, abys měla život, který si zasloužíš."
M: ,, Já jsem ráda za tohle všechno. Jen jsem nechtěla všechno vypustit na veřejnost..."
D: ,, To chápu..." usmál se. ,, Takže, všechno dobrý?"
M: ,, Všechno dobrý" obejmula ho.
O hodinu později přišla domů. Nemohla nechat myšlenky spát. Věděla, že ten večer náhoda nebyla. Musí to mít nějaký důvod. Proč se potkali. V tuhle dobu. V tenhle čas.
D: ,, Ráno vyrážím do lesa. Jsou tam nějaký lesní stezky. Nepřidáš se?"
Měla chuť jenom ležet v posteli. Přestat existovat na tomto světě.
M: ,, Sejdeme se u vás."

D: ,, Na tom plese... Vlastně jsem o tom celou noc přemýšlel. Já jsem musel vědět, že jsi to byla ty. Možná jsem někde vevnitř poznal tvoje oči."
Jenom mlčela. Došli na skalní útes. Byl z něho krásný výhled na krajinu.
D: ,, A vím, co se děje. Jakub" neříkalo se mu to snadno. ,, Jakub je perfektní. Je perfektní pro tebe" podíval se na ní. ,, Ale nevzdám to. Vím, že mi dva k sobě patříme. Jednou k sobě najdeme cestu."
M: ,, Davide..."
D: ,, Já vím, co chceš říct. A nenechám si tě vzít" pousmál se na ní.
Popošel kousek dál na druhou stranu. Otočil se zpět na ní.
M: ,, Tohle" odmlčela se. ,, Já potřebuje člověka, který mě nenechá uprostřed Paříže bez vysvětlení" podívala se pryč od něj.
Uslyšel sunutí země, ránu a křik. Rozběhl se na místo, kde předtím stáli. Nikde nebyla. Vykřikoval její jméno do okolí. Odpověď ale nepřicházela. O pár minut později ji našel.
Šel vedle postel. Procházeli dlouhou chodbou. Držel ji za ruku a neustále opakoval, že všechno bude v pořádku. Její kyslíková maska se neustále mlžila. Občas k němu zabloudila pohledem, ale hned zase oči zavřela.

(Doktor): ,, Nejste rodinný příslušník. Nemáte právo znát žádné informace."
D: ,, Vy to nechápete, musím ji vidět."
Do: ,, Je na sále. To je všechno, co vám můžu říct."
O pár hodit později mu byl udělen souhlas ji vidět. Nechala ho tam samotnou s ní.
D: ,, Probudí se?" otočil se na tmavovlasého muže v bílém plášti.
Do: ,, Nedokážeme říct. Došlo ke krvácení do mozku a ztrátě hodně krve. Jestli se probudí, nebudu schopen říct, jak její mozek bude reagovat. Nemusí si pamatovat události posledních měsíců..."
D: ,, To znamená, že si mě nebude pamatovat?" otočil se na všechny přítomné. Jejich pohled byly upřené do země. Nikdo nedokázal nic pronést. Prostor kolem něho vyplnila tma. Nemohl vůbec nic dělat.