heartbreak girl|| 5sos

chapter twelve

"S tím souhlasím," zazubila sem se. Povídali jsme si asi další hodinu, pak jsem odešla k sobě do pokoje, protože je neděle večer a zítra jdu do školy a musím dodělat nějaké stupidní úkoly.

Pomalu jsem otevřela dveře a rozhlídla se po pokoji, jestli tu je Luke, i když nemám vůbec náladu s ním mluvit. Nebyl tu, pro moje štěstí.

Sedla sem si ke stolu a vytáhla učebnici algebry. Fuj, nesnáším algebru. Asi po třiceti minutách koukání do učebnice a přepisování příkladů mě to přestalo bavit (ne, že by mě to to teďka bavilo, ale teď sem opravdu chtěla umřít). Dostala sem chuť na cigaretu, kterou jsem dobrý 3 dny neměla. Sešla sem schody v černých skinny jeans a bílem croptopu a mířila ke dveřím vzít si bundu a svoje černý platformy.
"Kam jdeš?" zastavil mě Ashtonovo hlas.
"Uhm, projít se," odpověděla sem. Na to mi jen kývl a já se obula a oblíkla si bundu. Jelikož cigarety nemám, musím si je dojít koupit. Nandám si sluchátka, do kterých mi hrajou tóny, jenž zpívá Ariana.
Ariana je skvělá, stejně tak Lana. Tyhle dvě miluju nejvíc hned po Lucasovi a klucích.

Nemysli na Luka, seš na něj naštvaná a ven si šla, aby jsi si mohla pročistit hlavu a né přemýšlet nad tím co provedl - moje mysl má pravdu.

Konečně dojdu do malého obchodu na začátku centra, vejdu a koupím si lehký Marlbora.

Hned jak vyjdu z obchodu, zapálím si cigaretu, nasadím si zpátky sluchátka, do kterých mi teď hrají tóny Arctic Monkeys.

Are there some aces up your sleeve?
Have you no idea that you’re in deep
I dreamt about you nearly every night this week
How many secrets can you keep?

Sedám si na lavičku kousek od našeho domu a jedno sluchátko si sundám, abych slyšela co se děje, prostě jen preventivně. Když konečně dokouřím odhodím vajgl (to je tak divný slovo, lol:d), šlápnu na něj a pomalu jdu domů. Vím, že hned jak dorazím domů, půjdu se znova učit nebo se půjdu pohádat s Lukem a ani jedno v tuhle chvíli nechci dělat, takže to vezmu nejdelší cestou, co to jde.

"Drž hubu, byla to jednorázovka," zaslechnu, jak mnou známý hlas křičí do telefonu. Pomalu a tiše se k němu přibližuji, aby mě neslyšel a hlavně neviděl.

S kým asi mluví?

"Hej, poslouchej mě." řekl rázně.

Štve mě, že neslyším co říká, mnou neznámá, druhá osoba.

"Bylo to jednou, byl sem opilej a už se to nestane, mam přítelkyni," na slovo přítelkyně dal důraz.

"Cristal, sakra, musíš mi přestat volat a psát mi!" oh, teď, když vím, že mluví s nějakou Cristal, bolí mě hrudník.

"Nebudu s tebou už spát!" tohle mě porazilo, kdybych byla doma, asi bych právě začla křičet a hystericky brečet.

Rozběhnu se a utíkám co nejrychleji domů. Když otevřu dveře rychle a hodně hlasitě s nima bouchnu, že se divím, že nevypadly z pantů. Hned zamnou přiběhl Michael a vyptával se.

"Kim, seš v pohodě?" h á d e j.

"Jo, jasně, Michaele, byl bys v pohodě, kdyby tě někdo komu důvěřuješ nejvíc na světě podvedl?" vykřikla sem na něj a brečela sem. Brečela jsem opravdu hodně. Sundala sem si bundu, kterou sem významně hodila na zem a odešla nahoru do pokoje. Sundaváním bot jsem se nezatěžovala, protože stejně zachvíli jdu zase pryč. Nebudu tu s ním. S nima, všichni to věděli, ale nikdo mi nic neřekl!

Chodila jsem po pokoji, chytla jsem totální hysterický záchvát, řvala jsem, brečela, bouchala do zdi a zničila lampičku, co stála na nočním stolku. Když jsem jakžtakž napůl zdemolovala náš pokoj a pomalu se uklidňovala, hádejte, kdo vešel do pokoje.