heartbreak girl|| 5sos

chapter fourteen

"Kim, vstávej!" křikl na mě někdo.
"Hmmm," zabručela sem. Někdo mi sebral peřinu. Pořád používám někdo a je to tím, že si prostě nejsem jistá, kdo tu na mě huláká a kdo mi bere peřinu. Po ránu jsem prostě fakt hodně mimo, že kdyby mě někdo polil studenou vodou, myslela bych si, že je to teplá (samozřejmě, že ne, jen mě nenapadlo lepší přirovnání).
"Kim!!!" zakřičel znovu někdo, tedy, už sem rozpoznala hlas. Byl to taťka Ashton.
"JO, NEKŘIČ!" vyjekla jsem nepříjemně. Vstala sem a první věc, co jsem udělala, bylo to, že sem šla na záchod. Když jsem to vše dodělala (lol) šla jsem do sprchy. Umyla jsem si vlasy a celé svoje tělo, oblíkla jsem si světle modrý džíny s dírama na koleni a šedý tričko. Vyčistila jsem si zuby, učesala, namalovala se a tyhle ostatní klasický ranní věci.
Došla jsem do kuchyně, kde jsem si sedla ke stolu k ostatním a všimla si, že jediný, kdo je oblečený jsem já a Michael.
"Proč nejste oblečení?"
"Protože nejdeme do školy." odpověděl Calum.
"Proč?" ano, začítají mé otázky 'proč' .
"Mně je špatně, Luke nejde, protože je to Luke a Ashton si musí něco zařídit," řekl mi Calum.
"A to tam jako my dva musíme?" ukázala jsem na mě a Mikeyho.
"Jo," řekl taťka Ashton. (plz taťka jako rodič a né jako daddy kink, ok)
"Ale.." nedořekla jsem to, protože Ash mi skočil do řeči.
"Už jděte, je pozdě," řekl.
S Mikeym jsme naštvaně došli do auta a dojeli ke škole, kde Mike zaparkoval.
"Hej?" koukla jsem se na něj, "co kdybychom místo školy jeli někam na výlet? Ti tři to nezjistí, když nejdou do školy."
"No já nevím, abychom neměli průser.." začal Mike pochybovat.
"Neříkej mi, že se bojíš, Clifforde," směji se mu.
"Fajn, kam jedeme?" znovu nastartoval auto a vyjížděl z parkovacího místa u školy.
Nakonec jsme se shodli, že pojedem někam na pláž, kde si prostě budeme povídat a ležet v písku.
Už jedeme skoro půl hodiny a prohodili jsme jen pár slov.
Když dorazíme na místo, sundám si boty a rozběhnu se na pláž. Vlny omývají břeh a berou si s sebou do vody některé kamínky písku. Slunce, které je hned nad mořem, září. Je tu nádherně a sem tak ráda, že nejsem ve škole!
Sedla jsem si daleko od moře, aby na mě nešla voda a Mikey si sedl vedle mě a já si opřela hlavu o jeho rameno. On chytil mojí ruku do jeho a kdyby nás teď někdo viděl, myslel by si, že jsme pár. Mikey mlčí a proto si uspořádávám všechny své myšlenky a dělám si v hlavě 'úklid' .
Chybí mi starý, veselý Luke. Neříkám, že teď není boží, to vůbec! Je to skvělej přítel, když zrovna nemá své nálady a nebo, když mě zrovna nepodvádí. Fuj, hned jsem tu myšlenku zahnala, protože nemám v plánu myslet na tak strašně hnusný věci na tomhle strašně krásném místě.
"Kim?" prolomil ticho můj nejlepší kamarád.
"Hmm?"
"Myslím, že bych ti měl něco říct," řekl vážným tónem.
"Jo?" zvedla jsem hlavu z jeho ramene a koukala mu do očí. On chytil svou volnou rukou mou druhou ruku a koukal mi do mých tmavě hnědých očí. Jeho oči jsou nádherné, né tak jako Lukovi, ale jsou nádherné.
"Víš.." začal ale hned přestal, cítila jsem z něho nervozitu.
"Jestli nevíš, jak to říct, tak to prostě řekni," usmála sem se na něj a povzbudivě jsem mu stiskla ruce.
"No, takže.. Myslím, že jsem.. Sakra, proč je to tak těžký," povzdechl si.
"Mikey? Nechceš říct, to co si myslím, že ne?" řekla jsem zoufale a měla vykulený oči. V týhle situaci by opravdu nebylo dobrý, aby ke mě Mike něco cítil, Všechno je tak moc hektické a zmatené, že jsem z toho tak neskutečně unavená, takže to Michael nesmí říct.
"Pokud myslíš na to, že k tobě něco cítím. Jo, to chci říct.." odvrátí zrak a pustí mi ruce.
Ne, ne, ne, ne, ne. Mikey, proč? Tohle se nemělo stát, proboha.
"Hey, Mikey?" řekla jsem po nějaké chvíli ticha.
Neodpovídal mi.
"Mikey.." řekla jsem a chytila jeho bradu a otočila jeho hlavu směrem k mému obličeji.
V jeho obličeji byla vidět špetka naštvanosti, ale né na mě. Byl naštvaný na sebe. A .. zklamání.
"Víš, že chodím s Lukem. I když to teď není moc růžový, miluji ho. Samozřejmě, že tebe taky, ale trochu jinak. Omlouvám se," sklopila sem pohled a cítila se vina, i když nemám moc důvod.. nebo ano?
"Neomlouvej se,.." řekl mi a na oplátku si opřel hlavu o mé rameno. "Zapomeňme na to, dobře?" falešně se usmál.
Přemýšlela jsem.

Měla jsem Lucasovi dávat druhou šanci?

Nezasloužím si něco víc? Samozřejmě, že ne. S Lukem jsem spokojená. Zahnala jsem negativní myšlenky o rozchodu a dál sledovala moře.

Po nějakých třech hodinách blbnutí a povídání si, jsme se rohodli, že půjdem domů a řeknem jim, že nám odpadli poslední hodiny. (Jo, Mikey je o rok výš ale každý pondělí máme poslední hodinu spojenou).

Dorazili jsme domů a kluky předsvědčili, že jsme opravdu byli ve škole! Na všechno nám skočili a já odnesla čaj Calumovi, který pravděpodobně má chřipku. Pak jsem zamířila za Lukem do pokoje. Měl na sobě jen trenky a ležel na posteli. Byl tak neskutečně.. hot! Skousla jsem si svůj spodní ret a zírala na něj.

"Kim, vim, že na mě zíráš," řekl mi a nezvedal pohled od telefonu.

"Promiň, jen.." přestala jsem radši mluvit.

"Jsem k sežrání, já vím," mrkl na mě.

"Jo jsi," s těmahle slovama jsem se převlíkala do volných kraťasů a tílka.

Pak jsem šla k Lukovi a dlouze ho políbila. Sedla jsem si na něj obkročmo a jeho ruce cestovaly po mých zádech nahoru a dolu. Než sem se nadála, už mé tílko leželo někdě na opačné straně pokoje. Jedna Lukova ruka mi držela tvář a druhá si zabývala mým hrudníkem.

Když jsme se od sebe po dlouhé době odtrhli, oba jsme zrychleně dýchali.

"Tohle mi chybělo," vydechl Lukr a začal mě zase hladově líbat. Mé ruce se zabývali jeho svaly na břiše. Po chvíli jsem už ležela pod ním jen v podprsence, kterou hned sundal. Potom si sundal i trenky a vnikl do mě.

"To.. to bylo dobrý," vydechl, když si lehal vedlě mě po orgasmu.

"Jo," zasmála sem se.

_____________________________________

AHOJ

nezabíjejte mě, že jsem nepopsala to, jak se spolu vyspali

nejsem na to ještě připravená (to zní, jak kdybych měla s někym spát já, co? :D:D)

prostě tak

děkuju, děkuju, děkuju za 1.3K (či kolik tam je....) <3