heartbreak girl|| 5sos

chapter eight

Vyvázla jsem jen s roztrženým rtem a drobnýma rankama u obočí a na čele.
Konečně je poslední hodina, dějepis, a já furt hlídám hodiny, protože už chci domů.
V půl druhý už konečně zvoní a já rychle bežím ke své skříňce, ze který si vemu věci a utíkám před školu, kde už čekají kluci. Všichni na mě koukají a asi i čekají, že se rozbrečím a všechno jim řeknu, ale dělám opak.
"tak jdeme?" přikývnou a pomalu odcházíme od školy. Když dojdem domů, sundam si nepohodlné boty a jdu k sobě do pokoje, kde se povalím na postel, vezmu si svůj mobil a projíždím instagram, facebook, twitter a ostatní mnou známé sociální sítě. Po chvíli mě to přestane bavit, tak odložim mobil a vezmu si knížku, hned jak sem začla číst první řádky šesté kapitoly Pýchy a Předsudku, někdo zaklepal na dveře.
"Dál," řekla sem tim nejnepříjemnějším hlasem, kterým sem mohla, protože když mě někdo přeruší při čtení mé oblíbené ironické komedie, mam chuť vraždit. Do pokoje vešel Mikey a vypadalo to na dlouhý rozhovor, na který nemám vůbec náladu. Michael otevřel pusu a mně bylo jasné, že začne s otázkami, na ketrý sem nechtěla odpovídat, tak sem ho přerušila.
"ne," odbyla sem ho pouhým krátkým slovem a dál začla číst příběh o Elizabeth a Darcym, bohužel sem čekala, že jeho reakce bude taková, že odejde z pokoje a nechá mě číst můj oblíbený román, ale sedl si na postel a sebral mi knížku. Část mě chtěla začít křičet, protože tam teď začínala má oblíbená scéna a druhá část chtěla, aby mě donutil s ním mluvit, aby mi bylo líp. Přišla ta stupidní otázka, který sem se chtěla vyhnout a zároveň na ní čekala, což vůbec nedává smysl, ale vše co mi běhá v hlavě, je vlastně bez smyslu.
"Co se stalo?" s touhle otázkou mi díval pořád do očí, až mě to děsilo. Tak nějak sem nevěděla co odpovědět, protože moje odhodlání říct mu všechno a rozbrečet se v jeho objetí zmizelo a já přemýšlela na smysluplnou odpovědí, i když, jak sem říkala, v mé hlavě nedávalo smysl nic. Běhalo mi tam strašně myšlenek a všechny do sebe narážely a míchaly se, že sem už nevěděla, jak co vlastně bylo. Mezitím co sem koukala skrz zdi, mával mi před obličejem rukou. Když mi došlo, že před sebe zírám jak šílenec, pohla sem hlavou a koukla se na jeho nemožně zmatený výraz, že sem se začla smát. Nakrčil nos a předpokládám, že se urazil.
Položil knížku na psotel a zvedl se a pomalu odešel.
Vyšlo ze mě pouhé "oops" . Natahovala sem se zpátky pro knížku, aniž bych veděla, na které sem skončila straně, protože ten rudohlavec, kterýho nazývám nejlepším kamarádem, mi to zavřel a já netuším, na které straně sem skončila, takže sem začla listovat. Když už jsem našla stránku, na které začíná má oblíbená scéna, zase se otevřely dveře a já měla chuť vybouchnout. Když jsem se ale podívala, kdo přišel, bylo by mi absolutně jedno, kdyby tu knížku někdo teď zapálil nebo počmáral černou fixou.
oops, všem (lol tak třem lidem ale idc) se omlouvám, že to tak trvalo, a kdyby mi jedna slečna (@Kikusa123) nenapsala, asi bych furt nic nenapsala, no každopádně, tady to je a nějak nemam víc co napsat, takžeeeee, ahojda