Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 5 [HER HOME]

Ahojda^^ tak je tu další kapitolka :3 doufám, že se Vám bude líbit a zanecháte votes a doufám, že i komentář :')) Za všechny předešlé (dané osoby vědí, že myslím je :*) moc děkuji^^ vážím si je a jednou se objeví na ploše mého počítače :3 (to už jsem plánovala minule, ale zrušili mi účet a všechno phůůůůůůůůf v háji zeleném -_-)

Taaak užíjte si kapitolku :*

MaggieSOS :*

-----------------------------------------------------

*Devon Bostick*

Do háje! Jak jsem se mohl ocitnout v domě zrovna téhle holky a proč zrovna téhle?! Stejně za to může ta čarodějnce, která si myslí kdo ví jak není chytrá, ale to nepotkala mě. Já jsem ještě chytřejší, něco jako ninja. Jo, jsem ninja na neznámém území, co má hlad, ukrutnej hlad.

Projdu chodbou a málem narazím do šedivého schodu před sebou. Nikdy bych nevěřil že vyjít dvacet schodů bude takový námaha, ale teď v mé myší velikosti je to jako lézt na Everest, vrchol stále daleko. Než se konečně vyškrábu do druhého patra musí uběhnout snad půl dne, ale za okny je stále tma, kterou za temnými mraky prosvíta měsíc v úplňku.

No super, eskalátor nemá, ale nějaký roští si tady pěstuje, znechuceně zafrkám nad rostlikama, které jsou zasazeny na krajích schodiště. Chodba není dlouhá, pro mé malé nožičky je to však dálka, obzvlášt po tak namáhavém výstupu. Raději si zalezu k tomu roští a přečkám noc s nadějí že se brzy najím a dostanu se odsud a zpět sdo svého světa.

****

Probudímě slunce tlačící na moje víčka prudkým světlem a já se protáhnu. Zakňourám, pořád jsem krysa a u té divné holky co nemá eskalátor. Vyškrábu se z toho roští, moje nožičky si už odpočinuly, ale mám pořád hlad, který se stále prohlubuje a stává se přímo nesnesitelným. Proťapkám si to k velkým tmavě hnědým dveřím, které jsou bohužel zavřené. Moc dveří tu není, ale dolů neslezu dokud to všechno neprošmejdím, zafrkám.

najednou se dveře otevřou a já jen tak tak stihnu uhnout, aby mě dveře nesejmuli. Ze dveří vyjde ta holka ze včera a prudce bouchne dveřmi. Kdybych mohl udělám to samé co ona. Dám si ruce na hlavu, která mě bolí, jako kdyby mě bouchli baseballovou pálkou po hlavě. Do dveří se tedy nedostanu, ale ta holka mě někam může zavést, stejně je tam s velkou pravděpodobností jen její pokoj.

Ta holka, který neznám ani jméno jde po těch strašných schodech a já se naštvaně pustím za ní. Stejně je tak mimo že krysu nepostřehne a já se nemusím držet daleko. Sakra, zakleju když se rozhlednu po prostoru před sebou. V noci byla taková tma že jsem nepostřehl takový otevřený prostor. Předemnou byla bíla kuchyně smíchaná s tmavým dřevem. Nebyla vůbec špatná a můžu říct že v mém domě mám podobnou.

Neznámá, budu jí říkat Gurnard podle toho klubu, se natáhla do skřínky a vytáhla velkou plastovou krabičku plnou různých prášku a jeden si vzala. Natočila si vodu do skleničky, kterou vytáhla hned z vedlejší skřínky a prášek zapila. Nevím na co jsem dával pozor, ale najednou přišli dovnitř dvě holky, tak v mém věku, možná že i mladší a na Gurnada jedna z nich šáhla.

Upřímně, tohle by chtělo popcorn, protože je to lepší než jakákoli telenovela na kterou jsem kdy musel koukat. Gurnad popadnul nůž na bylinky a začal na ně mířit. Ty dvě hned ucouvli a ani se jim nedivým a kdybych takhle vypadal po ránu tak z postele radši nevylezu.

Ty dvě začal s Gurnardem rozmlouvat, ale neslyšel jsem ani slovo. Po chvíli se vydali nahoru a já se namáhavě sunul za nimi. Najednou se Gurnard zastaví a otočí se na ty dvě. ''Co tady vlastně vy dvě chcete?'' Vyhrkne na ně a podezíravě na ně kouká. Ty dvě na sebe kouknou a pak svůj zrak otočí zpět ke Gurnardovi.

''Řekneme ti to až ze sebe uděláš člověka,'' řekne jedna a ukáže na ni ukazováčkem. ''Jo Car, je mi to líto ale vypadáš jako čarodějnice.'' A bingo, takže teď se nám Gurnard změnil v Car, teď ještě zjistit čeho je to zkratka, ale to je už jedno. Kouknu na Car a musím s nimi souhlasit. Takhle vypadá čarodějnice první třídy.

Vyjdou nahoru a já se zase ocitám sám na chodbě, protože nikdy nestihnu včas proklouznout dveřmi. Nemá cenu ani odposlouchávat, stejně nic přes dveře, které musejí být od nějakého sejfu neslyším. Zachvíli vyjde Car z pokoje a její kamarádky se ženou zaní aby ji zdrželi a já se znovu ocitám sám. Brzo si zvyknu že je ze mě sám samotinkej sameček.

Po chvíli, která se mě zdála jako celá věčnost vylezli z pokoje a Car už vypadala jako normální člověk. Nějakou dobu mi trvalo než jsem docupital do přízemí, ale ony ještě staly v předsíni a vybírali boty. Sednul jsem si a pozoroval jejich pohyby. Dokázal bych tak sedět věčnost, vyrušilo mě to že konečně odcházejí a můj stálé hladovější žaludek.

Aspoň vím kde je kuchyně a když se do ničeho nedostanu, zbývá mi poslední varianta, odpadkový koš a jen doufám že se na nic takové nesnížím.

----------------------------------------------------------------

P.S.: Za chyby se omlouvám^^