Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 15 [CAN YOU TALK TO ANIMALS?]

(lol to video jsem prostě musela přidat! Je už sice staré, ale já se velice ráda na tomhle paku plavim :DD a štvu tím hlavní postavu (Káju- wattpad: Kajuska-mysacek)

-----------

**Devon Bostick**

''Musíme se vrátit na místo kde vše pro Devona začalo.''

"A to je?'' pokračuje nechápavě Carolin a Maggie po ní hodí vražedným pohledem, který jí donutí omluvně pokrčit rameny.

''Tady tvůj milovaný Devon naštval jednu čarodějnici, takže musíme za ní a opravdu nechtěj vědět jak jsem to zjistila,'' zdůrazní Maggie poslední větu a já se při slově milovaný laškovně kouknu na Carolin, která mě naprosto ignoruje, i když můj laškovný pohled v podobě myši nebude asi moc atraktivní.

Rozeběhnu se do předsíně kde má Carolin velké zrcadlo a plně rozhodnut vyzkoušet svůj laškovný kukuč pohlédnu do zrcadla.

Má dobrá nálada mě přejde během okamžiku, nejenže můj tak známý pohled nestál ani za starou bačkoru, uvědomil jsem si ještě více krutou realitu a své chování vůči několika osobám.

Caroline, tu čarodějnici a další hromadu lidí, kterým mé chování ublížilo.

Nevím, jestli budu schopen ještě někdy kouknout Car do očí, ale pokud se z tohodle myšího tělíčka, koupím tu největší kytici a předám jí Car s obrovským poděkováním a Maggie, za její pomoc kytici na hrob.

''Myšk- eh totiž Devone co tu děláš?''

Začne se po mně hledat Carolin, za kterou se vznášela Maggie.

''Dokážeš mluvit se zvířaty?'' Otočila se na Maggie, kterou svou otázkou vyvedla z rovnováhy.

''Že váháš, než jsem se sem dostala zvládla jsem si udělat rychlokurz.''

Maggie na mě upře svůj mrtví pohled. Začnu se cítit trochu nejistě a začnu pomaličku couvat, dokud nenarazím do chladného povrchu zrcadla.

Bože Devone mysli na něco inteligentního, seřvu se a začnu myslet na jednu reklamu na prací prášek, který zaručoval perfektní vybělení skrv z každého prádla a jako úžasný bonus bude prádlo voňet po leknínech z japonské zahrady.

''To vážně Devone?''

''Co říkal?'' zeptala se Car zvědavě Maggie.

''Že nemáš vymýšlet kraviny, protože už jsme měli být dávno na cestě já zvířatům nerozumím, nerozumím ani tomu proč jsem tady,'' odpoví jí nešťastně Maggie.

Abych pravdu řekl, celkem se jí bojím a tak si radši zalezu do proutěného košíku, ve kterém mě Caroline doveze k té čarodějnici. Nikdy totiž nevíte co takový duch a zvláště duch ženský dokáže.

***

Zvonek na dveřích zacinkal, aby oznámil příchod nových návštěvníků.

Nic se tady od mé návštrěvy, od které uběhla už nějaká chvíle nezměnilo, kromě mně.

''Dobrý den paní, mohla by jste nám prosím pomoci,'' optá se mile Caroline a já si stále zavřev v košíku odfrknu.

''Ale koho pak to nemáte sebou slečno Cartwig, není to sám mladý pán Bostick? Nepochybuji o tom, že jste přišli kvůli navrácení jeho podoby, ale spíše by mě zajímalo co tady děláte vy slečno Blake,'' řekne a upře svůj pohled na Maggie, která vyděšeně zalapá po dechu.

---------------

Ahojda^^ je chvilka po jedné hodině ráno a já se rozhodla přidat další kapitolu, která je upřímně zase o ničem, ale aspoň jsme se zase přiblížili k velkému okamžiku! :D

Doufám, že se vám tahle kapitola z poloviny o tom jak na sebe Devon čumí do zrcadla líbila a oceníte ji vote a třeba i krátkým komentářem :')

P.S. Děkujte mé hudební lásce, že mi na snapu (můj: meow-maggie) po dlouhém spamování zdělila své oblíbené jídlo a označila jako oblíbené můj tweet, protože tím velice přispěla k přidání a napsání nové kapitoly :D (Mám je předepsané, ale většinou je ještě upravuji, takže se polovina příběhu jěště stejně změní :D)

-Maggie