Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 3 [COINCIDENCES DON'T EXIST]

Ahojda^^ je tu další kapitolka :')) upřímně pochybuji, že to někdo vůbec čte :'DDD jestli ano, tak za to moc děkuji :')) divím se, že se najde někdo tak úžasný kdo si je schopný tuhle moji hrůzu přečíst :'))

Kapitolku si užíjte a brzy přidám další, předem děkuji za aspoň nějaké votes a třeba nějaký ten komentář^^

--------------------------------------------

*Devon Bostick*

Otevřel jsem oči a zamrkal jsem. Před očima se mi hnali miliony hvězdiček a já jsem nic neviděl. Nad sebou uslyším křik a polekaně vyjeknu. ''Písk!!'' Doháje co to je?! Tohle rozhodně není můj hlas! Zním jak nějaká uječená ženská nebo krysa. Prosím ať jsem krysa a ne upištěná ženská, prosím. Z mého prosení mě vyruší koště které dopadlo jen kousek o de mě a já se dám na útěk. Jo, jsem krysa! Nečekal bych že se někdy budu radovat z toho že je ze mě krysa, ale v tuhle chvíli je to lepší než šváb.

Běžím svýma malinkatýma nožičkama po ulici plnou kontejnerů a všude poházených odpadků. Určitě jsem tudy už jednou šel. Teď zahnu doprava a budu jen ulici od svého domu. Nikdo na ulici není a tak se nemusím strachovat že mě někdo uvidí a dál běžím po kraji ulice, která je pohlcená stínem. Doufám že je na tom Bob líp a není z něj krysa stejně jako ze mě.

Ucítím omamnou vůni a vydám se za ní. Jestli je to sýr tak mě omej! Vůně vychází z druhé strany ulice, kam se bez problému dostanu. Je to sýr!! Zafrkám nadšeně a jdu si pro něj. Do sýra se s chutí zahryznu a švihnu radostí ocáskem. Vím že je něco špatně, že jsem tím ocáskem hýbat neměl, protože jsem spustil dvířka, která zde měla uvěznit krysu,která hladově šla po sýru. Devone ty seš tak blbej! To si musíš všechno uvědomit až potom co se to stane!

Jsem tu uvězněn v malé dřevěné pasti, připomínající rakev se sýrem, který nervozně ohryzávám. Už začínám litovat toho že jsem chtěl bejt krysa a ne ženská. V ženském těle bych to měl rozhodně jednoduší a nebyl bych zavřeny v téhle rakvi , se smrtí v patách. Uslyším kroky, které se přibližovali k místu, kde jsem uvězněn. Už začalo jít do tuhého a mě se chtělo na záchod. Fakt Devone, nemáš pít! Víš jak potom musíš pořád lítat na zachod! Rozkřiknul jsem se na sebe a projel si tlapkami vousky.

Najednou jsem se prudce posunul na druhou stranu dřevé krabice, kterou otřásali záchěvy. Ten, kterého jsem slyšel kroky mě právě teď odnáší kdo ví kam a já myš. Myš co potřebuje na zachod a veskutečnosti není myš, ale slavný herec Devon Bostick. Měl bych někdy navštívit psychiatra a udělám to hned, jakmile se odsud dostanu. Tedy, pokud se odsud dostanu. Mé myší srdíčko buší tak rychle a tak nahlas, že záchvěvy musí cítit i člověk, který mě právě nese v pasti.

Z nenadáni mě člověk upustil a já se přitáhnutý gravitační silou rozplácl dlouhý tak široký na jedné ze stěn těsné dřevěné krabice, která mě dusila svou miniaturností. Nikdy jsem neměl rád malé prostory. Výtahem moc nejezdím a každý pokoj mého domu musí být velký, ne malá komůrka, kam jsem zalézal jako malý a četl si staré komiksy. Rychle se vyškrábu na své krátké nožičky a skrčím se v koutě, daleko od dvířek, které se brzy otevřou, cítím to v kostech.

Dvířka se pomalu otevírala a vše kolem mě se rozzářilo díky lampě, která svítila v místnosti kam mě tenhle tupoun, který mi právě nakukuje škvírou dovnitř rozsvítil. Když nevidím jeho hnusné modro-šedivé oko opatrně se přiblížím k dvířkám. ''Písk!!'' Vyjeknu, když se leknu prstu, který mi sem ten chlap strká. Nezaváhám a zuřivě kousnu. ''Ty kryso hnusná!!'' Začne chlap křičet. Většinu nadávek neslyším, protože ten tupoun v rychlosti, kterou vyndal prst z krabice povolil dvířka a já se v tichosti vytratil.

Utíkám kam mě mé malé nožičky vedou. Ani nevím kde jsem, vše mi teď připadá velké a děsivé. narazím na pootevřené sklepní okno a bez zaváhání lezu dovnitř. Nějakým způsobem se dostanu až do přízemí, které je přesně jako ta dřevěná krabice akorát pro lidskou velikost. Zašvihám nervozně ocáskem a rozhlednu se kolem sebe, jestli tu nenarazím na něco živého, nebo dobrého k zakousnutí.

Uslyším kroky a schovám se do kouta, který je zahalený stínem. Nic horšího než ten chlap mě už nemůže potkat. To jsem si tedy myslel dokud jsem neuviděl člověka, který právě procházel kousek kolem mě. Byla to ta holka, kterou jsem seřval v tom klubu. Tohle nebude náhoda, zafrkám.

Náhody neexistují.