Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 7 [HUNGER]

((Devon Bostick))

Car, ta holka, které jsem jako krysa zamořil barák nemá zrovna plnou ledničku. Bylo lehké se do ní dostat. Stačilo jen plnou rychlostí narazit do dvířek, které se sami otevřeli. Nemůžu tvrdit že mě z toho nebolí má malá myší hlavička, ale už mi nekručí v žaludku.

Po dobrém jídle a bolení hlavy jsem usnul v předsíni na úžasně měkkém a chlupatém koberci. Byl šedý a připomínal mi myší kožíšek. Bože snad ta holka není magor a nestáhne mě z kůže jestli mě najde. Byl bych nerad kdyby si z mí kůže udělala utěrku na nádobí. Usnul jsem s myšlenka mi na moji kůži položenou na kuchyňské lince.

***

Čas když jste tak malí ubíhá pomalu, ale když ho většin u prospíte, nebo se vydáte na hledání nového jídla tak se to nezdá. Ještě se vyvaluji na tom úžasném koberci, když uslyším kroky plížíce se k hlavní dveřím domu. Rychle posbírám své malé tělíčko a utíkám za nejbližší roh, odkud sleduji siluetu jak odemyká dveře.

Dovnitř vešla Car, skopla si z nohou boty, na kterých bych měl chodit já tak chodit nebudu, protože bych se musel plazit. Na něčem takovém by jsem se neudržel ani omylem. Nesla sebou papírovou tašku. Jupí, bude nový jídlo! Zaraduju se, ale držím se na uzdě, nechci být utěrka.

Car dojde nahoru, s velkou pravděpodobností se převlíknout a já se přemístil do kuchyně, kde budu sledovat co všechno dobrého koupila. Sednu si za velký kávovník blízko dveří pro případ úniku. Doufám že to ale nebude potřeba.

Nikdy jsem neviděl takhle nikoho vařit, možná že i já vařím no s ne tak velkým bordelem kolem. Špagety které si dělá a s rajčatovou omáčkou byli všude kolem, tohle bych uklízet nechtěl.

Zachvíli měla špagety hotové a já se rozhodnul že až, nebo jestli se ze mě stane zase  člověk tak ji naučím jíst špagety, protože na tohle se nedá koukat.