Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 17 [WHO WAS THAT?]

**Maggie Blake**

''Chci tam zítra jet, na to místo kde jsem umřela.''

Druhý den**

Cesta na ono místo byla zdlouhavá, možná proto, že jsem se chtěla dozvědět příčinu své smrt a nebo jsem tu chtěla zůstat a neodejít.

Nevím, která z těch možností je správná a tak vše ukáže čas.

''Jsme na místě,'' vyruší mě mého sledování okolní, zalesněné přírody hlas Carolin. Přikývnu na souhlas a propluji zkrs dveře auta k místu mé smrtelné havarie. Slyším za sebou bouchnout dveře od auta jak Car s Devonem stále v proutěném košíku vylézá z auta a následně zabouchne jeho černě nalakované dveře.

Přejdu asfaltovou silnici nehledíc si aut, které mnou projeli bez jaké-koli bolest až jsem došla k malému černě natřenému kříži, kolem kterého bylo rozestavěno několik svíček, fotka a mé oblíbené květiny Kaly s růžovým nádechem na okvětních lístcích.

Křížek stojí pod obrovskou lípou, která vše pod svou listnatou korunou halí do velkého stínu, lípa je však nijak neporušená a já do ní tedy nemohla narazit. Chytím se kmene lípy a pohlédnu za ni.

''Bože pokud jsem sjela do tohohle tak potěš koště,'' oznámím nevědomky nahlas při pohledu do obrovské propasti, která vede podél silnice.

''Odkud by si mě-'' nedořekne svou větu Car když pohlédne dolů a střelí po mě vyděšeným pohledem, myslím že se netvářím o moc lépe a tak jen ztěžka přikývnu na souhlas.

''Oh Maggie, to je mi tak hrozně líto.''

''To je v pohodě Carolin, lepší než se rozplácnout o strom,'' odpovím jí s úšklebkem na tváří, který musel vypadat křečovitě.

Ať jsem zemřela jakým koli způsobem, stále jsem si na nic nevzpomněla a to mě dohání k šílenství. Carolin na tom není o moc lépe, přechází sem a tam a křečovitě svírá proutěný košík ve svých rukách.

Zafouká chladný vítr, který rozechvěje korunu lípy a donutí si Car, která se otřásla chladem nasadit si na hlavu kapucu své tmavě modré bundy, aby se více zahřála. Ohlédne se po mně doufajíc v nějaký pokrok, ale já už nevnímám svět...

Minulost**

Bože už teď skoro nestíhám! Kdybych si vzala ty první fialové šaty, které přecházeli ke krémovým odstínům místo těch černých, byla dávno na místě a nemusela bych jezdit pochybnými zkratkami, které našla má až moc chytrá navigace.

Projíždím krásnou rovinkou a rozhodnu se pro menší zkvalitnění jízdy, protože začátek vyhlášení už tak jako tak nestihnu. Naladím si svou oblíbenou stanici a pobrukávám si spolu s rádiem jednu z často hraných písniček.

Z rovinky silnice přechází do prudkých zatáček a já se musím více soustředit na cestu, přitom také stíhám polohlasně nadávat na navigaci, která se mě rozhodla zavést na konec světa. Brzy se zatáčky vyrovnají a hladina stresu o stupínek klesne.

Zpomalím, kvůli případné zvěři, která by chtěla přjí přes silnici v nevhodnou chvíli a zesílím rádio. Navigace oznámí už jen pár minut cesty a já si oddychnu, ikdyž vím, že to není zrovna nejlepší nápad vytáhnnu z pouzdra, ve kterém mám schovaný svůj mobil a vytočím číslo na Carolin.

Jak jsem předpokládala hovor spadl do hlasové schránky a stejně tak i u Elis, rozhodnu se nahrát krátky vzkaz a rychle dojed na místo. Zmáčknu tlačítlo pro ukončení hovoru a jen chvíli potom něco v mém zorném poli upoutá mou pozornost.

Nejdříve se to nezdá jako nic, ale čím jsem blíý stává se z ničeho strom, obrovské zvíře a nakonec člověk kráčející vstříc mému autu.Prudce otočím volantem do prava a než stihnu šlápnout na przdu propadám se do hluboké temnoty.

Poslední co zahlédnu je kluk vyděšeně sledující mou tvář.

Současnost**

''Maggie? Maggie!'' ječí na mě vyděšeně Carolina já začnu vnímat okolní svět. Má smrt mi měla pomoct, ale nijak mi nepomohla vyřešit tuhle situaci.

''Uh, tak to nebylo hezký, vůbec, jela jsem a- a.....'' nestihnu nic dalšího říct.

Kousek od nás zaparkuje malé, stříbrné auto a z něj vyleze blondýnka s květinami a novou svíčkou, Elis.

Nevnímá okolní svět dokud její pohled nezůstane na mě.

------------------------------------------------

Ahojda! :D Další kapitola je na světě a doufám, že mě za ni nezabijete :D

Ososba díky které svým způsobem Maggie umřela není náhodná a já s ní mám své určité plány, dozvíte se je pokud se tu setkám aspoň se sedmy votes a stačí mi pět komentářů :D ano budu vydírat :P :D

Kapitola vznikala pod záchvatem při nové písničky od mé milované skupiny u které jsem neustále jen brečela takže to vše vysvětluje a nemusím zemřít já ale oni jeej (i když to není o moc lepší mám proto svůj plán Hahaha :DD)

Brzy bude další :* :D

-Maggie