Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 11 [ME AND CAR]

**Devon Bostick**

Nechápu to. 

Přišla domů celá roztřesená, svou cenou hodila o zeď, zalezla do postele a už tři dny nevylezla.Nevím co se děje a děsí mě to.Ani jedna z jejích kamarádek se tu neukázala, aby ji pomohla se z toho vzpamatovat a tak je to na mě. Sice ještě nevím jak to udělám, ale udělám to.Přestanu chodit po jejím pokoji sem a tam a vydám se k posteli, kde leží zachumlaná pod dekou, jen její dlouhé tmavě hnědé vlasy trčí zpod deky.Písk, zafrkám na ni, ale ona mě stále ignoruje.

 Pokusil bych se dostat za ní, ale bylo by to pro tak malou myšku jako jsme já, výstup na vysokou a nebezpečnou horu. Bože, tohle jsou chvíle kdy nesnáším svou velikost!Pokusím se dostat na její noční stolek. No, na první pokus se přece nikdy nic nepovede a já sletím zpět na chladnou podlahu. Zafuním vzteky a znovu se vydám zdolat ten nekonečně vysoký stolek.

PRÁSK!

 Zazní celým pokojem obří rána, když znovu, už podruhé spadnu na podlahu. Zazní šustění pokrývky a Car vysvobodí svou hlavu z toho temného sevření a pohlédne na mě nechápavým pohledem.Její oči mě děsí!Vypadají jako skleněné oči panenky, které má ve svém obýváku teta Ann. Kéž bych tak mohl mluvit a zeptat se jí proč pláče, utěšit ji... 

Bože Devone ty idiote nad čím to přemýšlíš?!

 Chovej se normálně! Nic ti do toho není a už vůbec ji nebudeš utěšovat! Okřikl jsem se vzduchu. Kdybych nebyl myš, měl bych asi pořádně vyděšený pohled a má brada by se válela na té chladné podlaze vedle její postele.Car si povzdychne, promne si oční víčka a vstane z postele. Její krok mě donutí zůstat jako zmražený na místě. Nečekal jsem totiž, že by mé pokusy se k ní byli době k tomu, aby vstala z postele a já se díky tomu nadýmám pýchou jako páv, myší páv.

 Caroline pohlédne ta svůj mobil hozený v rohu svého pokoje, jen kousek od její ceny, kterou dostala za svou skvělou práci. Ten pohled jejích očí mě donutí přemýšlet o tom co v tom telefonu bylo, co i naštvalo jím mrštit o zeď stejně jako s její cenou, pak se svalit do postele a celé dny nevylézt.Bože, ženy jsou tak složité, zafrkám a Car se otočí mým směrem. Jen na ni pohlédnu svým pohledem - nekoukej na mě tak nechápu to a vydám se ke dveřím na chodbu.

 Caroline mě naštěstí pochopí a dveře otevře a tě mi spolu projdeme na chodbu, odkud se vydá do své malé koupelny.Jdu s ní, ale jestli se bude chtít jít sprchovat, tak zdrhám, tedy, možná.Oddechnu si když Car nezamíří ke sprchovému koutu, ale k umyvadlu a pohlédne na sebe ve svém velkém zrcadlu. ''Bože, vypadám jako mrtvol...'' řekne Car a u slova mrtvola se zasekne. Tak rád bych věděl proč, ale nemám možnost. Caroline se opře o zeď pokrytou bílými a šedivými dlaždičkami a sveze se na zem, kde se smotá do klubíčka.To už je na mě moc a tak na ni radši počkám v obýváku, protože už mě nebaví mě  sledovat jak se užírá. 

V obýváku nejsem často, většinou jsem u Car v pokoji nebo v kuchyni a tak musím využít příležitosti a porozhlédnout se tu. Zeď vedle krbu je plná rámečků s fotografiemi a já se jen marně snažím dohlédnout na to, kdo se na nich nachází. Po chvíli to vzdám a odcupitám k malému skleněnému stolku o který se opřu a stočím se stejně jako Car v koupelně do klubíčka.Naposledy pohlédnu na zeď plnou fotografii a něco zahlédnu. Něco, co mě naprosto překvapí. 

Fotku, na které je Car.... a já.