Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 12 [MAGGIE?]

**Caroline Cartwig**

 Musím se z toho vzpamatovat! 

MUSÍM! MUSÍM... MUSÍM... Ale proč? 

Nechám si tu otázku vrýt do své hlavy a přitom se znovu nerozbrečet. Chtěla by aby jsem se z toho vzpamatovala, ale já nevím jestli to zvládnu... 

Nadechnu se. Pomalu vpouštím kyslík do svých plic, do svého zničeného nitra, a pomalu vydechuji pro denní život květin milovaný oxid uhličitý.Zaškytám při novém návalu slz, které se snažím potlačit a vydám se za myšákem, který ze mě od té doby nespustil oči, avšak právě teď zmizel kdo ví kam.

 Mého malého myšáčka najdu až v obývacím pokoji hledět na malou fotku v bílém rámečku na poličce.Nevím co ho na té fotce tolik fascinuje, ale vím co fascinuje na té fotce mě, Devon Bostick.Ten den když jsme se potkali poprvé si budu pamatovat do konce svého života.Bylo to, jako bych potkala světlo, důvod mého života.To vše je ale pryč. Má mysl si vysnila něco neexistujícího, jeho jako milého člověka stvořeného přímo pro mě a on byl místo toho má zkáza, existujíc jen aby potopil mou duši, která sebou marně plácá na hladině hlubokého jezera. Ta fotka mě ale donutí vzpomínat na ten krásný den...

 Před rokem** 

''Znovu prosím zatleskejte našemu dnešnímu hostovi, se kterým už se bohužel musíme rozloučit. Dámy a pánové, Devon Bostick!'' hulákal rozjařeně Trevor Monterez, moderátor mé oblibené show na kterou jsem dostala od svých rodičů lístky.Davem se prohnal jako obrovský hurikán zuřivý potlesk a Devon Bostick se naposledy kouknul do davu.Přímo na mně.A usmál se.Mé nohy se na vysokých potpadkách rozklepaly, jako kdybych měla z nohy ze želatiny. 

Notak Car ovládej se trochu je to jenom chlap! okřikla jsem se v duchu a sledovala ho zacházejíc do dveří chodby s obrovským množstvím maskéren a podobných místností, které se nachází v nahrávacím studiu pro každou hvězdičku, kterou je potřeba jen o trošku více rozzářit.Protlačím se obrovským davem, který se žene ven až do chodby plné pištějících puberťaček a jejich nervózních matek, které by svůj volný čas radši trávili jinam než lovem celebrity. 

Davem holek se jako vlna řítí jekot, který oznamuje Devonům příchod.Nedočkavě se nahrnu blíž k volnému prostoru, kudy má Devon procházet.Jekot je čím dál tím víc blíž a hlasitější. Mé srdce začne být jako o závod a mé ruce se začínají potiť.Nemůžu se ani nadechnout při pohledu do těch medově hnědých očích, ve kterých jiskří plamínky pobavení. 

''Ahoj, jak se jmenuješ krásko?'' zeptal se a tím způsobil větší vlnu řevu, možná se i pár holek zkácelo k zemi. 

''Ca-Carolin,'' zakoktám jeho směrem a jeho úsměv se ještě více rozšíří. Chytne mě za ruku a vtáhne mě do medvědího objetí.Pokud jsem předtím nemohla popadnout dech, tak se právě teď dusím.

 ''Doufám, že se ještě někdy potkáme, Carolin,'' pošeptá mi do ucha tak, aby to nikdo neslyšel a mě zamrazí.Neochotně mě pustí když se na nás začnou jeho fanynky mačkat. Naposledy se na něj otočím, ale on už zmizel v davu svých nadšených fanoušků. 

Současnost** 

Nestačím zachytit slzu, která sklouzne po mé tváři a vsákne se do mého na dotek příjemného županu.Ten Devon z toho dne už je pryč.Teď je to jen nerudný alkoholik, který se už skoro čtyři měsíce pohřešuje.Vztek seberu tu fotku a tím shodím i pár fotek se mnou, Maggie a Elis.

 Fotkou Devona a mě třísknu s ní o zem a po linoleu se rozsypou malé střípky skla.Myšák vypískne leknutím a mě to vytáhne ze vzpomínání. Dojdu do předsíně, kde jsem po minulém úklidu nechala smetáček a lopatku.Vrátím se do obývacího pokoje, kleknu si a začnu smetáčkem hrnout rozbité sklo na lopatku.Naposledy pohlédnu na fotografii, na které přežila trocha skla.Už bych jí nijak nevěnovala pozornost, záhlédla jsem však něco kvůli čemu mi proběhl mráz po zádech. 

''Maggie?'' 

-----------------------------

Tady je další kapitolka :) Už jsme skoro v půlce příběhu a já bych ráda věděla váš názor na tuto povídku :) Předem děkuji za vote a i za to že si vůbec tuhle hrůzu přečtete :D

Za chyby se moc omlouvám :)