Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 9 [HUMANITY]

**Devon Bostick**

 Vůně sýru byla omamná a já nedokázal odolat. Blížil jsem se k talířku se sýrem a musel jsem za sebou zanechávat kaluže od slin, které mi museli kapat z tlamičky. ''Písk,'' zapištím leknutím když se najednou začne odněkud vyhrávat hudba. Tu skladbu znám, ale teď si můj malý myší mozeček nedokáže vzpomenout na interpreta.

 Zaseknu se v pohybu a vyděšeně pozoruji Car, která se netváří o nic líp a vtáhne z přední kapsy svých kalhot mobil. Posune talířek blíž ke mě a sejde ze schodů. Slyším jak něco říká, ale nedokážu se na to soustředit. Jediné co teď vnímám je ten sýr na talířku.

Rychle se na něj vrhnu, kousnu do něj a odnesu ho do koutu chodby, kde se do něj s chutí pustím. 

Sýr je výborný a já mám brzy plný žaludek. Malý kousek mi zbyl a ja mám ještě trochu té lidské důstojnosti, že kousek vezmu do tlamičky a odnesu ho zpátky na talířek.

Teď už se dokážu plně soustředit na rozhovor, který vede Car s volající osobou.

 ''Em.. ne neposlouchám tě Maggie, promiň,'' slyším povídat Car. 

Jdu se podívat ke schodů a vidím jak se zvedá ze schodu, na kterém seděla.

''Jo, to by jsme mohli...,'' říká Car a najednou se utne a nechápavě se koukne na mobil a opře se o dveře do obýváku. Uslyším bouchnout dveří a já se leknutím skrčím pod trs umělé trávy, která svou vahou padá na zem.

''Ježiši Maggie, proč sem táhneš takovou hromadu věcí? Já dneska na nákupu byla.'' 

Slyším Car protestovat. Neodolám a nakouknu dolů, kde prochází jedna z tech blondýn co tu nedávno byla a míří si to přímo do kuchyně s taškami plnýma po okraj.

Uslyším ránu, když těžké tašky dopadnou na linku a Maggie začne vyndávat jejich obsah.

 ''Bože Maggie! To jsi vykoupila celej obchoďák nebo co?''

 Začne znovu Car vyšilovat a já si perfektně dokážu představit její výraz. Co říkají dál neslyším, protože znovu klapnou dveře a dovnitř přijde druhá blondýnka, pokud si dobře pamatuji Elis.

Protože mluví jedna přes druhou nevím co říkají, brzy se přemístí do obýváku a já zůstanu nahoře sám. 

Nevím jak budu schopný přežít tady, takhle. Ale nic jiného mi nezbývá a já to jen tak nevzdám, protože Devon Bostick nikdy nic nevzdává. 

Při vzpomínkách na svou lidskost usínám... 

---------------------------------------------------------------------------

Za chyby se omlouvámˇˇ

Obrázky přidám časem, nemám na to zrovna moc času :D Doufám že se vám kapitola líbila a dáte jí aspoň vote :)) 

P.S. Omlouvám se, že je kapitola tak krátká, ale slibuji, že desátá kapitola bude pořádně dlouhá!