Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 16 [YOU KNOW HOW I DIED?]

**Caroline Cartwig**

''Ale koho pak to nemáte sebou slečno Cartwig, není to sám mladý pán Bostick? Nepochybuji o tom, že jste přišli kvůli navrácení jeho podoby, ale spíše by mě zajímalo co tady děláte vy slečno Blake,'' řekne a upře svůj pohled na Maggie, která vyděšeně zalapá po dechu.

''Vy jí vidíte?'' optám se vyděšeně a prjistotu si sednu do malého koženého křeslíka,naproti jejímu stolku.

''Nejenže jí vidím drahá, ale dokážu jí pomoci si vzpomenout-''

''A dostat se odsud?'' skočí jí do řeči Maggie, která hltá každé její slovo.

''To záleží jen na tvé budoucnosti, která se díky tvé smrti nemohla vyplnit, ale to, že jsi právě pouhým stínem svého pozemského života ti dovoluje budoucnost vyplnit a až ta chvíle nastane tvoje existence tu zmizí.''

Tak tohle mě a pravděpodobně i Devona, který se krčil v košíku totálně dorazilo. Jestli nám něco podobného řekne na Devona, tak to rovnou můžeme zabalit, koupit si v italské pizzerii naproti tu největší pizzu co mají, doma se jí přejíst a zapomenout na všechny starosti, které postihli naše životy.

Maggie však z nějakého důvodu vypadá, že to její moudro pochopila a vydala se k jejímu stolku před kterým jsem seděla s košíkem přitisknutým k tělu.

''Jak jsem umřela?''

''Jdi na místo své smrti, vše se ti vyjasní-'' řekla čarodějnice Raven, což jsem usoudila podle kartičky na jejím stolku, a pohlédla na proutěný košík v mé náruči''- a teď k panu Bostickovi a jeho nemilé příhodě.''

''Víte proč jste si zasloužil změnu, máte zlepšit svůj život a tím vyjasnit svou budoucnost, kterou vy, narozdíl od slečny Blake můžete změnit. Já sama nijak nemůžu vrátit vaši podobu, tak jednoduché to není a nebude, musíte to totiž zvládnout sám a až nastane změna ve vašem chování a hlavně ve vašem zkaženém srdci stanete se znovu člověkem.''

''Maggie, mohla by ses prosím kouknout jestli mají ještě v té pizzerii naproti otevřeno?'' otočím se s prosbou na Maggie, protože tohle mi hlava nebere, ale doufám, že Devonovi svitlo.

Ikdyž krmeního jako myši bude rozhodně méně nákladné než u člověka, bude lepší až se vrátí do své původní podoby.

''Za půl hodiny zavírají,'' oznámí mi Maggie, která právě prošla, tedy spíše proplula skrz dveře, i když už jsem jí to za tu chvíli viděla udělat několikrát, stále mě to děsí.

**

''Bože ta pizza je tak dobrá,'' zaskuhrám slastí nad úžasnou chutí pizzy a znovu se zakousnu do svého kousku.

''Vážně se v tom vyžíváš, když nemůžeme s Devonem ani sousto co?''

Maggie mě vždy prokoukne. Je pravda, že si tu chuť až zákeřně užívám, ale můj názor k nejlepší pizze co jsem v životě jedla to stejně nezmění.

''Car?'' ozve se po chvíli Maggie.

''Chci tam zítra jet, na to místo kde jsem umřela.''

-----------------------------

Tadááá další kapitola :D  Já vím zase je skoro o ničem, ale už jsme u velkého zvratu! :D

Myslíte že se Devon dokáže tak brutálně změnit a získat zpátky svou podobu? 

A co Maggie? :D

Předem děkuji za vote a komentáře! Jste úžasní!! :3 :D

A k těm co se koukli na mou druhou povídku tak jsem tam v pořádný brindě! :D Vůbec nejsem schopná s ní pokročit a nejraději bych psala jen PR :\ :DD 

P.S.JO MUSELA JSEM TY SVOJE FEŠÁKY DÁT! DNESKA MÁ LUKE NAROZENINY TAKŽE AMHDCJHDEJBUD JEŠTĚ TEĎ SI PAMATUJU JAKEJ TO BYL MLADEJ KULÍŠEK A TEĎ JE TO DEVATENÁCTILETEJ SEXY BŮH :'( :DDD

-Maggie