Paper Rose [Devon BostickCZ]

Chapter 1[LOST]

Ahojda^^ tohle je povídka, kterou jsem už sem přidávala, ale jelikož jsou někteří lidé ohromně závistivý (nechápu proč, protože je to hrozná blbost :DD), musela jsem začít odznova -_- budu ráda, když si tedy Paper Rose přečtete a zanecháte  aspoň votes, nebo komentář, abych věděla jestli má cenu sem povídku přidávat ^^

-----------------------------------------------

*Devon Bostick*

Co by jste dělali, kdyby jste byli volní a v temné uličce Kanadského Toronta. Kde z každého rohu neonově svítí poutače na různé kluby, které lákají do opojného světa hudby, tance a alkoholu. Šli by jste? Já ano.

Vybral jsem si klub Zapomnění. Uchechtnu se té ironii a doufám že název nelže a já zapomenu na poslední rok své ho života.

Před rokem**

Naposledy se prohlédnu v zrcadle. ''Chlape, dneska ti to fakt sekne.'' Ukážu na svého dvojníka v zrcadle a usměji se. Dnešek si musím pořádně užít ať se děje co chce, je to můj den. Kouknu na hodinky a oddechnu si. Mám plno času a vybírání oblečení mi dlouho netrvá. Černé kalhoty a tmavě modrá košile, nic lepšího v mém šatníku není.

Sraz je v klubu Gurnard, který je jen dva bloky od mého malého bytu a tak půjdu pěšky. Vlastně se ten čas hodí, jinak bych asi nepřišel včas. Bude zvláštní pár měsíců nevidět své přátele ze seriálu The 100 ze kterého se právě dnes natočil poslední díl druhé série, kde jsem hrál Jaspera.

''Čau Devone, proč ti to proboha tak trvalo? Už tady na tebe všichni čekáme.'' Hulákal na mě Bob v klubu Gurnard přeplněném k prasknutí. Moje cesta do klubu se mírně protáhla, protože jsem si nemohl vzpomenout kde přesně se ten zatracený klub nachází a po půl hodině bloudění jsem ho konečně našel. '' To se ptej toho, kdo vymyslel takovej divnej název pro klub! Kdo si má pamatovat, jak že se to má vůbec jmenovat!'' Sednul jsem si vedle něj a Thomase a napil se nějakého drinku, který Bob objednal.

''Tak už to neřešte pojďte se bavit!'' Volala na nás Liz z druhé strany klubu, na taneční parketu. Zakroutil jsem hlavou a dál upíjel svůj drink, který není vůbec špatný a objednal jsem si ho ještě dvakrát. Pokračoval bych v tom dál, ale Bob začal protestovat. ''Já už ti tam nejdu! Běž si tam sám, máš mladší nohy.'' To mu se už trochu přiopilý Thomas zasmál a odkráčel za Liz, která stále okupovala taneční parket. Christopher byl na baru a povídal si s ostatními. Vydal jsem se je ho směrem. ''Ještě jeden Blue Morgan!'' Řekl jsem a sednul si na barovou stoličku vedle Chrise.

Po neskutečných pěti minutách mi došlo, že Chris je totálně na šrot a to mi to došlo jen díky to mu že mě požádal o ruku . ''Monty ty máš dost-'' Rozchechtal jsem se ''-takže radši půjdu, protože dokud nebudu mít na ruce prstýnek s obřím diamantem. Nic nebude!'' A vydal jsem se k Bobovi, který už netrpělivě vyhlížel svůj další drink.

Najednou do mě někdo vrazil a já všechno pití ve skleničkách rozlil po zemi. ''Moc se omlouvám, já nechtěla. Půjdu ti koupit nový.'' Otočím se na to nemehlo co rozlilo mé pití a rozhodně nebudu milý. ''To doufám že půjdeš koupit nový! To nemůžeš koukat na cestu huso hloupá! No nekoukej na mě jak husa do flašky a mazej pro další pití!'' Seřval jsem tu chudinku a odkráčel k našemu stolu. Tam na mě Bob nevěřícně zíral. ''Co je?!'' Vyjel jsem na něj. '' ne musel si na ni být takový.'' Zamračil se na mě a podíval se na to nemehlo. ''Víš je docela hezká-'' chytil mě za bradu a otočil mě směrem k baru, kde ta holka objednávala pití-''co myslíš?''

''Jo, je to kost! Ale rozlila mi pití! Moje oblíbený pití a to se co? Nedělá!'' Zamávám Bobovi ukazováčkem před obličejem. Oba dva se rozchechtáme na celé kolo až nám tečou slzy po tvářích. Ke stolu dorazí ta holka co mi mé úžasně dobré pití rozlila a nové teď pokládá na stůl. ''Ještě jednou se..'' Nedovolil jsem jí to doříct. '' Pití si přinesla a teď běž! Už tě nikdy nechci vidět!!'' A otočil jsem se k ní zády. Ona si odfrkla a šla pryč a cestou jsem slyšel jak mumlá ''kreténe!''. A je mi to jedno stejně už tu holku nikdy neuvidím a i kdyby, bude mi to jedno.

S Bobem jsme byli tak mimo že jsem si až po chvíli uvědomil že už nejsme v baru, ale na rušné ulici Toronta. ''Devonečku, kamaráde! Věříš v nadpřirozeno?'' Řekne Bob a zamává poloprázdnou sklenkou u malého obchůdku s cedulí: Tajemná budoucnost. Otočil jsem se na něj. ''Bobíku, i kdybych v něj ne věřil. Stejně mě tam zatáhneš a navíc-'' škytnu''- si z toho stejně nic nebudeme pamatovat.''

Otevřeli jsme dveře a ty rozezvonily malí zvoneček. Místnost byla plná zvláštních světýlek a až pochvíli mi došlo že to jsou svíčky. Jo chlast mi fakt nedělá dobře. ''BAF!'' ''Baf!!'' Houknul jsem Bobovi do ucha a rozesmál jsem se tomu jak Bob vyděšeně poskočil. ''Přijde vám něco něco vtipného pane Bosticku?'' Ozve se ženský hlas od nejosvětlenější části místnosti. ''Páni jak víte jeho jméno? A víte jak se jmenuju já?'' Měl jsem chuť praštit hlavou o nejbližší zeď nad Bobovou najivitou. ''Kouká na televizi blbečku!'' Brouknu mu u ucha, chytám ho za paži a otáčím se ke dveřím. ''Ty tady vidíš televizi? Kámo to bude pravá čarodka co přežila Salem!!'' Jo Bob už by taky neměl pít. ''No jasně, copak nevíš že pár jich uteklo-''Kouknu na něj pohoršeně ''- a já jsem Tinky Winky!''

'' Sedněte si pane Bosticku. Jsem ochotná vám říct vaši budouctnost, která není zrovna moc krásná jako svět Teletubbies.'' Ukázala na židli na proti stolu plného svíček a já se otočil na Boba. ''Nemá televizi a zná Teletubbies?'' Kouknu na něj pohledem Měl by si začít myslet a on jen pokrčí rameny a jde si sednout

Já si však žádné čarodějnici před čumák sedat nebudu. Co mi řekne? Že budu mít dětí jako smetí a hodně peněz? Děti nemám a peněz už mám teď dost. Nepotřebuju k tomu nějakou čarodějnici, která jen vysává peníze. ''Ne já si sednout nepůjdu. Najděte si jinou oběť, kterou budete vysávat, ale já to nebudu. Nechám tam Boba s tou čarodějnicí samotného a je ni to jedno. Jediné co teď chci je dostat se domů.

Nevím jestli cestu domů zvládnu. Svět se mi točí jako kdybych byl na pouťové atrakci. Opřu se o zeď jednoho klubu ze kterého vycházejí lidé. Nikdo z nich na mě nepohlédne. To jsem si myslel dokud jsem se neotočil. Za mnou stála ta čarodějnice a prohlížela si mě svým děsivým pohledem, ze kterého jsem měl husí kůží.

''Devone Bostkicku měl jste všechno a nikdo pro vás nic neznamenal. Nikomu nebudete chybět!'' Tohle poslouchat nebudu a začnu utíkat. Hlasu čarodějnice, ale neuteču. Nikomu nebudete chybět se mi stále dokola a dokola opakuje v hlavě dokud se neskácím k zemi v temné uličce daleko od lidské duše.

----------------------------------

P.S.: Za chyby se moc omlouvám^^ jsem jen člověk :')